Matouš 26
1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:
In zgodí se, ko je Jezus vse te besede končal, reče učencem svojim:
2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.
Véste, da bo črez dva dní velika noč, in sin človečji bo izdan, da ga križajo.
3 Tehdy sešli se přední kněží a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.
Tedaj se zberó véliki duhovni in pismarji in starešine naroda na dvoru vélikega duhovna, kteremu je bilo ime Kajfa.
4 A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
In posvetujejo se, da bi Jezusa z zvijačo vjeli in umorili.
5 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu.
Govorili so pa: Ne na praznik, da se narod ne spunta.
6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
Ko je bil pa Jezus v Betaniji v hiši Simona gobavca,
7 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
Pristopi k njemu žena, ktera je imela sklenico dragocene mire, in jo izlije na glavo njegovo, ko je sedel za mizo.
8 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?
Ko pa učenci njegovi to vidijo, razhudé se, govoreč: Čemu ta potrata?
9 Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
Ta mira namreč bi se bila mogla za mnogo prodati, in dati se ubogim.
10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.
Ko pa Jezus to spazi, reče jim: Kaj delate ženi skrbí? kajti dobro delo je storila na meni.
11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
Uboge namreč imate vselej s seboj; mene pa nimate vselej.
12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
Kajti da je izlila to miro na telo moje, storila je to za pokop moj.
13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
Resnično vam pravim: Kjerkoli po vsem svetu se bo oznanjal ta evangelj, povedalo se bo tudi to, kar je ona storila, njej v spomin.
14 Tedy odšed k předním kněžím jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,
Tedaj odide eden od dvanajsterih, kteremu je bilo ime Juda Iškarijan, k vélikim duhovnom,
15 Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných.
In reče: Kaj mi hočete dati, in jaz vam ga bom izdal? Oni mu pa obrekó trideset srebrnikov.
16 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
In odtlej je iskal priložnosti, da ga izdá.
17 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
Prvi dan presnih kruhov pa pristopijo učenci k Jezusu in mu rekó: Kje hočeš, da ti pripravimo, da boš jedel velikonočno jagnje?
18 On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.
On pa reče: Pojdite v mesto k temu in temu, in recite mu: Učenik pravi: Čas moj je blizu; pri tebi bom jedel velikonočno jagnje z učenci svojimi.
19 I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka.
In učenci storé, kakor jim je Jezus ukazal, in pripravijo velikonočno jagnje.
20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
Ko se je pa zvečerilo, sede za mizo z učenci svojimi.
21 A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
In ko so jedli, reče: Resnično vam pravim, da me bo eden izmed vas izdal.
22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?
In zeló jim se užali, in začnó mu praviti vsak od njih: Ali sem jaz, Gospod?
23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí.
On pa odgovorí in reče: Ta, ki je omočil z menoj rokó v skledo, ta me bo izdal.
24 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.
Sin človečji sicer gre, kakor je pisano za-nj; ali gorjé tistemu človeku, kteri sina človečjega izdaja, Bolje bi mu bilo, da se ne bi bil tisti človek rodil.
25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
Juda izdajalec njegov pa odgovorí in reče: Ali sem jaz, rabi? Reče mu: Ti si rekel.
26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
Ko so pa jedli, vzeme Jezus kruh, in blagoslovivši, prelomi, in dajal je učencem svojim, govoreč: Vzemite, jejte; to je telo moje.
27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.
In vzemši kelih, zahvali, in dá jim, govoreč: Pijte iž njega vsi;
28 Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.
Kajti to je kri moja novega zakona, ktera se prelija za mnoge v odpuščanje grehov.
29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.
Pravim vam pa, da odslej ne bom pil od tega trtnega rodú, do tistega dné, ko ga bom pil z vami novega v kraljestvu očeta svojega.
30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
In ko so odpeli, odidejo na oljsko goro.
31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
Tedaj jim reče Jezus: Vsi vi se boste pohujšali to noč od mene. Kajti pisano je: "Pastirja bom udaril, in razkropile se bodo ovce črede."
32 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
Po vstajanji svojem pa pojdem pred vami v Galilejo.
33 Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.
Peter pa odgovorí in mu reče: Če se tudi vsi od tebe pohujšajo, jaz se ne bom nikoli pohujšal.
34 Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
Jezus mu reče: Resnično ti pravim, da to noč, predno bo petelin zapel, zatajil me boš trikrat.
35 Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
Peter mu pravi: In ko bi moral s teboj umreti, ne bom te zatajil. Tako tudi vsi učenci rekó.
36 Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
Tedaj pride ž njimi Jezus v vas imenovano Getsemane, in reče učencem: Usedite se tu dotlej, da grem in tam molim.
37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
In vzemši Petra in Zebedejeva dva sina, začne žalovati in obupovati.
38 Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a bděte se mnou.
Tedaj jim reče: Žalostna je duša moja do smrti; ostanite tu, in čujte z menoj.
39 A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.
In odšedši malo dalje, pade na obraz svoj, in molil je, govoreč: Oče moj! če je mogoče, odide naj ta kelih od mene; ali ne kakor hočem jaz, nego kakor ti.
40 I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
In prišedši k učencem, najde jih, da spé; ter reče Petru: Tako niste mogli ene ure z menoj prečuti?
41 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
Čujte in molite, da ne zajdete v izkušnjavo; duh je sicer krepek, ali telo je slabo.
42 Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
Zopet odide drugoč; in molil je, govoreč: Oče moj! ako ne more ta kelih oditi od mene, če ga ne pijem, zgódi se volja tvoja.
43 I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.
In prišedši, najde jih zopet, da spé; bile so jim namreč oči otežale.
44 A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje.
In pustivši jih, odide zopet; in molil je v tretje, govoreč iste besede.
45 Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
Tedaj pride k učencem svojim, in reče jim: Spite dalje in počivajte! Glej, ura se je približala, in sin človečji se izdaja grešnikom v roke.
46 Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje.
Vstanite, pojdimo! Glej, izdajalec moj se je približal.
47 A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží a starších lidu.
In ko je še govoril, glej, pride Juda, eden od dvanajsterih, in ž njim mnogo ljudstva z meči in koli, od vélikih duhovnov in starešin naroda.
48 Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli políbím, ten jest; držtež jej.
Izdajalec njegov jim je pa dal znamenje, govoreč: Kogar bom poljubil, ta je; primite ga.
49 A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.
In precej pristopi k Jezusu, in reče: Zdrav bodi, rabi! in ga poljubi.
50 Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho.
Jezus mu pa reče: Prijatelj! po kaj si prišel? Tedaj pristopijo in položé roke svoje na Jezusa in ga vjemó.
51 A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.
In glej, eden tistih, kteri so bili z Jezusom, stegne roko svojo in izdere meč svoj, in udari hlapca vélikega duhovna in mu odseka uho.
52 Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.
Tedaj mu velí Jezus: Vtakni meč svoj na mesto njegovo; kajti vsi, kteri primejo za meč, poginili bodo z mečem.
53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů.
Ali misliš li, da ne morem sedaj očeta svojega prositi, in poslal bi mi več nego dvanajst legijonov angeljev?
54 Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti?
Kako bi se pa izpolnila pisma, da mora tako biti?
55 V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.
V ta čas reče Jezus ljudstvu: Kakor na razbojnika ste izšli na me z meči in koli? Vsak dan sem sedel pri vas, učeč v tempeljnu, in niste me zgrabili.
56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
Ali vse to se je zgodilo, da se izpolnijo pisma prerokov. Tedaj ga vsi učenci pusté, in pobegnejo.
57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdež zákonníci a starší byli se sešli.
A tisti, kteri so Jezusa vjeli, odpeljejo ga k vélikemu duhovnu Kajfu, kjer so se pismarji in starešine zbrali.
58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec.
A Peter je šel oddaleč za njim, noter do dvora vélikega duhovna; in stopivši noter, sede k hlapcem, da vidi konec.
59 Přední pak kněží a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
Véliki duhovni in pismarji in ves zbor so pa iskali lažnjive priče zoper Jezusa, da bi ga umorili.
60 Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové,
In ne najdejo je. In da si ravno pristopi mnogo lažnjivih prič, ne najdejo. Naposled pa pristopite dve priči,
61 Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech jej ustavěti.
In rečete: Ta je rekel: Jaz morem tempelj Božji podreti, in v treh dnéh sezidati ga.
62 A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co tito proti tobě svědčí?
In véliki duhoven vstane in mu reče: Ne odgovarjaš li ničesar? Kaj pričajo ti zoper tebe?
63 Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?
Jezus je pa molčal. In véliki duhoven odgovorí in mu reče: Zaklinjam te pri živem Bogu, da nam povej, če si ti Kristus sin Božji?
64 Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských.
Jezus mu reče: Ti si rekel. Ali pravim vam: Odslej boste videli sina človečjega, da sedí na desnici moči, in gre na nebeških oblakih.
65 Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, řka: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
Tedaj raztrga véliki duhoven oblačila svoja, govoreč: Boga je preklel; kaj nam je še treba prič? Glej, ravnokar ste slišali kletvino njegovo.
66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
Kaj se vam zdí? Oni pa odgovoré in rekó: Smrti je vreden.
67 Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,
Tedaj mu pljunejo v obraz, in bijejo ga za uho; a drugi ga bijejo s pestmi,
68 Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
Govoreč: Prerokuj nam, Kristus! kdo je, ki te je udaril?
69 Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
Peter je pa sedel zunej na dvoru. Pa pristopi k njemu ena dekla, in reče: Tudi ti i bil z Jezusom Galilejcem.
70 On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
On na tají pred vsemi, govoreč: Ne vém, kaj praviš.
71 A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
Ko pa izide k vratom, ugleda ga druga, in reče tistim, kteri so bili tam: Tudi ta je bil z Jezusom Nazarečanom.
72 I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka.
In zopet tají s prisego: Ne poznam tega človeka.
73 A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, nebo i řeč tvá známa tebe činí.
Malo potem pa pristopijo tisti, kteri so stali, in rekó Petru: Resnično, tudi ti si izmed njih; saj te tudi govorica tvoja izdaja.
74 Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.
Tedaj se začne rotiti in kleti: Ne poznam tega človeka. In precej zapoje petelin.
75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.
In Peter se spomene Jezusove besede, ktero mu je rekel: Predno bo petelin zapel, zatajil me boš trikrat. Ter izide in se britko razjoka.
