Marek 5
1 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
ⲁ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲙⲟⲟϣⲉ ⲉⲡⲉⲕⲣⲟ ⲛⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ ⲉⲧⲉⲭⲱⲣⲁ ⲛⲛⲅⲉⲣⲁⲥⲏⲛⲟⲥ
2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
ⲃ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲫⲱϭⲉ ⲉⲡⲉⲕⲣⲟ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲁϥⲧⲱⲙⲛⲧ ⲉⲣⲟϥ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲣⲱⲙⲉ ⲉϥⲛⲏⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲉⲙϩⲁⲟⲩ ⲉⲣⲉⲟⲩⲡⲛⲁ ⲛⲁⲕⲁⲑⲁⲣⲧⲟⲛ ⲛⲙⲙⲁϥ
3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati,
ⲅ̅ⲉϥϣⲟⲟⲡ ϩⲛ ⲛⲉⲙϩⲁⲟⲩ ⲉⲙⲡⲉϣⲗⲁⲁⲩ ϭⲉ ϭⲙϭⲟⲙ ⲉⲙⲟⲣϥ ϩⲛ ϩⲁⲗⲩⲥⲓⲥ ⲉⲃⲟⲗ
4 Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti.
ⲇ̅ϫⲉ ⲁⲩⲙⲟⲣϥ ⲛϩⲁϩ ⲛⲥⲟⲡ ⲛϩⲉⲛⲡⲁⲓⲇⲉⲥ ⲛⲙϩⲉⲛϩⲁⲗⲩⲥⲓⲥ ⲁⲩⲱ ϣⲁϥⲥⲗⲡⲛϩⲁⲗⲩⲥⲓⲥ ⲛϥⲟⲩⲉϭⲡ ⲙⲡⲁⲓⲇⲉⲥ ⲉⲙⲡⲉϣⲗⲁⲁⲩ ϭⲙϭⲟⲙ ⲉⲣⲟϥ
5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
ⲉ̅ⲁⲩⲱ ⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲛⲓⲙ ⲛⲧⲉⲩϣⲏ ⲙⲛ ⲡⲉϩⲟⲟⲩ ⲛⲉϥϩⲛ ⲛⲉⲙϩⲁⲟⲩ ⲁⲩⲱ ϩⲛ ⲛⲧⲟⲩⲓⲏ ⲉϥϫⲓϣⲕⲁⲕ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲩϩⲓⲟⲩⲉ ⲉⲣⲟϥ ϩⲛ ⲛⲱⲛⲉ
6 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
ⲋ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲛⲁⲩ ⲉⲓⲏⲥ ϩⲙ ⲡⲟⲩⲉ ⲁϥⲡⲱⲧ ⲁϥⲡⲁϩⲧϥ ϩⲁⲣⲁⲧϥ ⲁϥⲟⲩⲱϣⲧ ⲛⲁϥ
7 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
ⲍ̅ⲁϥⲱϣ ⲇⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛϩⲣⲟⲟⲩ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲁϩⲣⲟⲕ ⲛⲙⲙⲁⲓ ⲓⲏⲥ ⲡϣⲏⲣⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲧϫⲟⲥⲉ ϯⲱⲣⲕ ⲉⲣⲟⲕ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ϫⲉ ⲛⲛⲉⲕⲃⲁⲥⲁⲛⲓⲍⲉ ⲙⲙⲟⲓ
8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
ⲏ̅ⲛⲉⲣⲉⲓⲏⲥ ⲅⲁⲣ ϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲁⲙⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲡⲣⲱⲙⲉ ⲡⲉⲡⲛⲁ ⲛⲁⲕⲁⲑⲁⲣⲧⲟⲛ
9 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho.
ⲑ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲉϥϫⲛⲟⲩ ⲙⲙⲟϥ ϫⲉ ⲛⲓⲙ ⲉⲣⲛⲧⲕ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲗⲉⲅⲓⲱⲛ ⲡⲉ ⲡⲣⲁⲛ ϫⲉ ⲧⲛϫⲕϩⲁϩ
10 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
ⲓ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲉⲙⲁⲧⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲛⲛⲉϥⲛⲟϫⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲧⲉⲭⲱⲣⲁ
11 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
ⲓ̅ⲁ̅ⲛⲉⲥⲙⲡⲙⲁ ⲇⲉ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ϩⲁⲣⲁⲧϥ ⲙⲡⲧⲟⲟⲩ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲁⲅⲉⲗⲏ ⲣⲣⲓⲣ ⲉⲩⲙⲟⲟⲛⲉ ⲙⲙⲟⲥ
12 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
ⲓ̅ⲃ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ϫⲟⲟⲩⲛ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲛⲉϣⲁⲩ
13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům, ) i ztonuli v moři.
ⲓ̅ⲅ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲕⲁⲁⲩ ⲉⲧⲣⲉⲩⲃⲱⲕ ⲛⲧⲉⲣⲉⲛⲉⲡⲛⲁ ⲇⲉ ⲛⲁⲕⲁⲑⲁⲣⲧⲟⲛ ⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲁⲩⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲛⲉϣⲁⲩ ⲁⲩⲱ ⲁⲥⲣⲱϩⲧ ⲛϭⲓ ⲧⲁⲅⲉⲗⲏ ⲣⲣⲓⲣ ϩⲓϫⲛ ⲧϣⲱⲙⲉ ⲉⲡⲉⲭⲏⲧ ⲉⲩⲛⲁⲣϫⲟⲩⲱⲧ ⲛϣⲉ ⲁⲩⲙⲟⲩ ϩⲛ ⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ
14 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo.
ⲓ̅ⲇ̅ⲛⲉⲧⲙⲟⲟⲛⲉ ⲇⲉ ⲙⲙⲟⲟⲩ ⲁⲩⲡⲱⲧ ⲁⲩϫⲓⲡⲟⲩⲱ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲧⲡⲟⲗⲓⲥ ⲙⲛⲛⲥⲱϣⲉ ⲁⲩⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲛⲁⲩ ⲉⲡⲉⲛⲧⲁϥϣⲱⲡⲉ
15 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se.
ⲓ̅ⲉ̅ⲁⲩⲉⲓ ⲇⲉ ⲉⲣⲁⲧϥ ⲛⲓⲏⲥ ⲁⲩⲛⲁⲩ ⲉⲡⲉⲧⲟ ⲛⲣⲉϥϣⲟⲟⲣ ⲉϥϩⲙⲟⲟⲥ ⲉϩⲣⲁⲉⲓ ⲉⲣⲉⲛⲉϥϩⲟⲉⲓⲧⲉ ϩⲓⲱⲱϥ ⲁⲩⲱ ⲉⲣⲉⲡⲉϥϩⲏⲧ ⲥⲙⲟⲛⲧ ⲡⲉⲛⲧⲁⲗⲉⲅⲉⲱⲛ ϣⲱⲡⲉ ⲛⲙⲙⲁϥ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲣϩⲟⲧⲉ
16 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích.
ⲓ̅ⲋ̅ⲛⲉⲛⲧⲁⲩⲛⲁⲩ ⲇⲉ ⲁⲩⲧⲁⲟⲩⲟ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲛⲑⲉ ⲛⲧⲁⲥϣⲱⲡⲉ ⲙⲡⲉⲧⲟ ⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲁⲩⲱ ⲉⲧⲃⲉ ⲛⲉϣⲁⲩ
17 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
ⲓ̅ⲍ̅ⲁⲩⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲇⲉ ⲉⲧⲣⲉϥⲡⲱⲱⲛⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲉⲩⲧⲟϣ
18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl.
ⲓ̅ⲏ̅ⲁⲩⲱ ⲉϥⲛⲁⲧⲁⲗⲉ ⲉⲡϫⲟⲉⲓ ⲁϥⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲛϭⲓ ⲡⲉⲧⲟ ⲛⲇⲁⲓⲙⲱⲛⲓⲟⲛ ⲉⲧⲣⲉϥⲟⲩⲁϩϥ ⲛⲥⲱϥ
19 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.
ⲓ̅ⲑ̅ⲁⲩⲱ ⲙⲡϥⲕⲁⲁϥ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲃⲱⲕ ⲉϩⲣⲁⲉⲓ ⲉⲡⲉⲕⲏⲉⲓ ϣⲁⲛⲉⲕⲣⲱⲙⲉ ⲛⲅⲧⲁⲟⲩⲟ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲛⲛⲉⲛⲧⲁⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲁⲁⲩ ⲛⲁⲕ
20 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
ⲕ̅ⲉⲁϥⲛⲁ ⲛⲁⲕ ⲁϥⲃⲱⲕ ⲇⲉ ⲁϥⲁⲣⲭⲉⲥⲑⲁⲓ ⲛⲧⲁϣⲉⲟⲉⲓϣ ϩⲛ ⲧⲇⲉⲕⲁⲡⲟⲗⲓⲥ ⲛⲛⲉⲛⲧⲁ ⲓⲏⲥ ⲁⲁⲩ ⲛⲁϥ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲣϣⲡⲏⲣⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ
21 A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře.
ⲕ̅ⲁ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥϫⲓⲟⲟⲣ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲙ ⲡϫⲟⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲓⲏⲥ ⲁϥⲉⲓ ⲉⲡⲉⲕⲣⲟ ⲁⲩⲛⲟϭ ⲙⲙⲏⲏϣⲉ ⲥⲱⲟⲩϩ ⲉⲣⲟϥ ⲛⲉϥϩⲁⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ ⲇⲉ
22 A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho.
ⲕ̅ⲃ̅ⲁⲩⲱ ⲁϥⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲁ ⲛⲁⲣⲭⲓⲥⲩⲛⲁⲅⲱⲅⲟⲥ ⲉⲡⲉϥⲣⲁⲛ ⲡⲉ ⲓⲁⲉⲓⲣⲟⲥ ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲛⲁⲩ ⲇⲉ ⲉⲣⲟϥ ⲁϥⲡⲁϩⲧϥ ϩⲁⲣⲁⲧϥ
23 A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
ⲕ̅ⲅ̅ⲁⲩⲱ ⲁϥⲥⲉⲡⲥⲱⲡϥ ⲉⲙⲁⲧⲉ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲧⲁϣⲉⲉⲣⲉ ⲙⲟⲕϩ ⲛϣⲱⲛⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ϭⲉ ⲉⲕⲉⲉⲓ ⲛⲅⲕⲁⲧⲟⲟⲧⲕ ϩⲓϫⲱⲥ ϫⲉ ⲉⲥⲉⲗⲟ ⲛⲥⲱⲛϩ
24 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej.
ⲕ̅ⲇ̅ⲁϥⲃⲱⲕ ⲇⲉ ⲛⲙⲙⲁϥ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲟⲩⲁϩϥ ⲛⲥⲱϥ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲙⲙⲏⲏϣⲉ ⲛⲉⲩⲑⲗⲓⲃⲉ ⲇⲉ ⲙⲙⲟϥ
25 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
ⲕ̅ⲉ̅ⲁⲩⲱ ⲟⲩⲥϩⲓⲙⲉ ⲉⲣⲉⲡⲉⲥⲛⲟϥ ϣⲟⲩⲟ ⲙⲙⲟⲥ ⲉⲓⲥ ⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥ ⲣⲣⲟⲙⲡⲉ
26 A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
ⲕ̅ⲋ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲥϣⲉⲡϩⲁϩ ⲛϩⲓⲥⲉ ⲛⲧⲟⲟⲧⲟⲩ ⲛϩⲁϩ ⲛⲥⲁⲉⲓⲛ ⲁⲩⲱ ⲁⲥϫⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲛⲛⲉⲧⲉⲩⲛⲧⲁⲥⲥⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲉⲙⲡⲥⲙⲧⲟⲛ ⲗⲁⲁⲩ ⲁⲗⲗⲁ ⲛⲧⲁⲥⲉⲓ ⲛⲑⲟ
27 Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.
ⲕ̅ⲍ̅ⲛⲧⲉⲣⲉⲥⲥⲱⲧⲙ ⲉⲧⲃⲉ ⲓⲏⲥ ⲁⲥⲟϣⲥ ⲉϩⲟⲩⲛ ϩⲙ ⲡⲙⲏⲏϣⲉ ⲁⲥⲉⲓ ⲉⲡⲁϩⲟⲩ ⲙⲙⲟϥ ⲁⲥϫⲱϩ ⲉⲧⲉϥϣⲧⲏⲛ
28 Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
ⲕ̅ⲏ̅ⲁⲥϫⲟⲟⲥ ⲅⲁⲣ ϫⲉ ⲉⲓϣⲁⲛϫⲱϩ ⲉⲛⲉϥϩⲟⲓⲧⲉ ϯⲛⲁⲗⲟ
29 A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
ⲕ̅ⲑ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲁⲥϭⲱ ⲛϭⲓ ⲧⲡⲏⲅⲏ ⲙⲡⲉⲥⲥⲛⲟϥ ⲁⲩⲱ ⲁⲥⲉⲓⲙⲉ ϩⲙ ⲡⲉⲥⲥⲱⲙⲁ ϫⲉ ⲁⲥⲗⲟ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲙⲁⲥⲧⲓⲅⲝ ⲉⲧⲛⲙⲙⲁⲥ
30 A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
ⲗ̅ⲓⲏⲥ ⲇⲉ ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲉⲓⲙⲉ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ϩⲣⲁⲓ ⲛϩⲏⲧϥ ⲉⲧϭⲟⲙ ⲉⲛⲧⲁⲥⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲙⲙⲟϥ ⲁϥⲕⲧⲟϥ ϩⲙ ⲡⲙⲏⲏϣⲉ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲛⲓⲙ ⲡⲉ ⲛⲧⲁϥϫⲱϩ ⲉⲛⲁϩⲟⲓⲧⲉ
31 I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
ⲗ̅ⲁ̅ⲡⲉϫⲉⲛⲉϥⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲕⲛⲁⲩ ⲉⲡⲙⲏⲏϣⲉ ⲉⲧⲑⲗⲓⲃⲉ ⲙⲙⲟⲕ ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲁⲓ ⲕϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲛⲓⲙ ⲡⲉ ⲛⲧⲁϥϫⲱϩ ⲉⲣⲟⲉⲓ
32 I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.
ⲗ̅ⲃ̅ⲁϥⲕⲧⲉⲓⲁⲧϥ ⲇⲉ ⲉⲛⲁⲩ ⲉⲧⲉⲛⲧⲁⲥⲣ ⲡⲁⲓ
33 Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
ⲗ̅ⲅ̅ⲧⲉⲥϩⲓⲙⲉ ⲇⲉ ⲁⲥⲣ ϩⲟⲧⲉ ⲁⲩⲱ ⲁⲥⲥⲧⲱⲧ ⲉⲥⲥⲟⲟⲩⲛ ⲙⲡⲉⲛⲧⲁϥϣⲱⲡⲉ ⲙⲙⲟⲥ ⲁⲥⲉⲓ ⲁⲥⲡⲁϩⲧⲥ ϩⲁⲣⲁⲧϥ ⲁⲥⲧⲁⲟⲩⲟ ⲉⲣⲟϥ ⲛⲧⲙⲉ ⲧⲏⲣⲥ
34 On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
ⲗ̅ⲇ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲥ ϫⲉ ⲧⲁϣⲉⲉⲣⲉ ⲧⲟⲩⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲧⲉ ⲛⲧⲁⲥⲛⲁϩⲙⲉ ⲃⲱⲕ ϩⲛ ⲟⲩⲉⲓⲣⲏⲛⲏ ⲛⲧⲉⲗⲟ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲧⲟⲩⲙⲁⲥⲧⲓⲅⲝ
35 A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
ⲗ̅ⲉ̅ⲉⲧⲓ ⲛⲧⲟϥ ⲉϥϣⲁϫⲉ ⲁⲩⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲛⲣⲱⲙⲉ ⲙⲡⲁⲣⲭⲓⲥⲩⲛⲁⲅⲱⲅⲟⲥ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲧⲉⲕϣⲉⲉⲣⲉ ⲁⲥⲙⲟⲩ ⲉⲕⲛⲁϯϩⲟⲓ ϭⲉ ⲙⲡⲥⲁϩ ⲉⲧⲃⲉ ⲟⲩ
36 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
ⲗ̅ⲋ̅ⲓⲏⲥ ⲇⲉ ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟϥ ⲡⲉϫⲁϥ ⲙⲡⲁⲣⲭⲓⲥⲩⲛⲁⲅⲱⲅⲟⲥ ϫⲉ ⲙⲡⲣⲣ ϩⲟⲧⲉ ⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲙⲙⲁⲧⲉ
37 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
ⲗ̅ⲍ̅ⲁⲩⲱ ⲙⲡϥⲕⲁⲗⲁⲁⲩ ⲉⲟⲩⲁϩϥ ⲛⲥⲱϥ ⲛⲥⲁⲡⲉⲧⲣⲟⲥ ⲛⲙⲓⲁⲕⲱⲃⲟⲥ ⲛⲙⲓⲱϩⲁⲛⲛⲏⲥ ⲡⲥⲟⲛ ⲛⲓⲁⲕⲱⲃⲟⲥ
38 I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
ⲗ̅ⲏ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲉⲓ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲡⲏⲉⲓ ⲙⲡⲁⲣⲭⲓⲥⲩⲛⲁⲅⲱⲅⲟⲥ ⲁϥⲛⲁⲩ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲉⲩϣⲧⲣⲧⲱⲣ ⲁⲩⲱ ⲉⲩⲣⲓⲙⲉ ⲉⲩⲟⲩⲛⲣⲟ ⲉⲙⲁⲧⲉ
39 I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí.
ⲗ̅ⲑ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲃⲱⲕ ⲇⲉ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲁϩⲣⲱⲧⲛ ⲧⲉⲧⲛϣⲧⲣⲧⲱⲣ ⲁⲩⲱ ⲧⲉⲧⲛⲣⲓⲙⲉ ⲉⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲙⲡⲥⲙⲟⲩ ⲁⲗⲗⲁ ⲉⲥⲛⲕⲟⲧⲕ
40 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
ⲙ̅ⲁⲩⲥⲱⲃⲉ ⲛⲥⲱϥ ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲛⲟϫⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲁϥϫⲓⲡⲓⲱⲧ ⲛⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲙⲛ ⲧⲉⲥⲙⲁⲁⲩ ⲙⲛ ⲛⲉⲧⲛⲙⲙⲁϥ ⲁϥⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲙⲁ ⲉⲧⲉⲣⲉⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲛϩⲏⲧϥ
41 A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím, ) vstaň.
ⲙ̅ⲁ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲛⲧϭⲓϫ ⲛⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲥ ϫⲉ ⲧⲁⲗⲉⲓⲑⲁ ⲕⲟⲩⲙ ⲉⲧⲉ ⲡⲁⲓ ⲡⲉ ϣⲁⲩⲟⲩⲁϩⲙⲉϥ ϫⲉ ⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲉⲉⲓϫⲉⲣⲟ ⲧⲱⲟⲩⲛⲉ
42 A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
ⲙ̅ⲃ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲁⲥⲧⲱⲟⲩⲛⲥ ⲛϭⲓ ⲧϣⲉⲉⲣⲉ ϣⲏⲙ ⲁⲥⲙⲟⲟϣⲉ ⲛⲉⲥϩⲙ ⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥ ⲅⲁⲣ ⲣⲣⲟⲙⲡⲉ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲣϣⲡⲏⲣⲉ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲛⲟⲩⲛⲟϭ ⲛϣⲡⲏⲣⲉ
43 A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
ⲙ̅ⲅ̅ⲁϥϩⲱⲛ ⲇⲉ ⲉⲧⲟⲟⲧⲟⲩ ⲉⲙⲁⲧⲉ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲛⲛⲉⲗⲁⲁⲩ ⲉⲓⲙⲉ ⲉⲡⲁⲓ ⲁⲩⲱ ⲁϥⲟⲩⲉϩⲥⲁϩⲛⲉ ⲉⲧⲣⲉⲩⲧⲙⲙⲟⲥ
