Marek 4
1 A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
ⲁ̅ⲁϥⲁⲣⲭⲉⲥⲑⲁⲓ ⲟⲛ ⲉϯ ⲥⲃⲱ ϩⲁⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲛⲟϭ ⲙⲙⲏⲏϣⲉ ⲥⲱⲟⲩϩ ⲉⲣⲟϥ ϩⲱⲥⲧⲉ ⲉⲧⲣⲉϥⲁⲗⲉ ⲉⲡϫⲟⲉⲓ ⲛϥϩⲙⲟⲟⲥ ϩⲛ ⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ ⲁⲩⲱ ⲡⲙⲏⲏϣⲉ ⲧⲏⲣϥ ⲛⲉϥⲁϩⲉⲣⲁⲧϥ ϩⲓⲡⲉⲕⲣⲟ ⲛⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ
2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
ⲃ̅ⲁϥϯ ⲥⲃⲱ ⲇⲉ ⲛⲁⲩ ⲉⲙⲁⲧⲉ ϩⲛ ϩⲉⲛⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ⲁⲩⲱ ⲛⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁⲩ ϩⲛ ⲧⲉϥⲥⲃⲱ
3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
ⲅ̅ϫⲉ ⲥⲱⲧⲙ ⲉⲓⲥ ϩⲏⲏⲧⲉ ⲁϥⲉⲓ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϭⲓ ⲡⲉⲧϫⲟ ⲉⲧϫⲟ
4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
ⲇ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲉϥϫⲟ ⲟⲩⲁ ⲙⲉⲛ ⲁϥϩⲉ ϩⲁⲧⲉⲧⲉϩⲓⲏ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲛϩⲁⲗⲁⲧⲉ ⲁⲩⲟⲙⲟⲩ
5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
ⲉ̅ⲕⲉⲩⲁ ⲇⲉ ⲁϥϩⲉ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲛ ⲧⲡⲉⲧⲣⲁ ⲡⲙⲁ ⲉⲧⲉⲙⲙⲛϩⲁϩ ⲛⲕⲁϩ ⲛϩⲏⲧϥ ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ⲁⲩϯ ⲟⲩⲱ ⲉϩⲣⲁⲉⲓ ⲉⲧⲃⲉ ϫⲉⲙⲛϩⲁϩ ⲛⲕⲁϩ ϩⲁⲣⲟⲟⲩ
6 A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
ⲋ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲉⲣⲉⲡⲣⲏ ϣⲁ ⲁⲩϩⲱϭⲃ ⲁⲩⲱ ⲉⲧⲃⲉ ϫⲉⲙⲡⲟⲩϫⲉⲛⲟⲩⲛⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲁⲩϣⲟⲟⲩⲉ
7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
ⲍ̅ⲕⲉⲩⲁ ⲁϥϩⲉ ⲉϩⲣⲁⲉⲓ ⲉϫⲛ ⲛϣⲟⲛⲧⲉ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲉⲓ ⲉϩⲣⲁⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲛϣⲟⲛⲧⲉ ⲁⲩⲟϭⲧⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲙⲡⲟⲩϯⲕⲁⲣⲡⲟⲥ
8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
ⲏ̅ϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ ⲁⲩϩⲉ ⲉϫⲙⲡⲕⲁϩ ⲉⲧⲛⲁⲛⲟⲩϥ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲉⲓ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲁⲩⲁⲩⲝⲁⲛⲉ ⲁⲩϯ ⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲉⲙⲁⲁⲃ ⲁⲩⲱ ⲉⲥⲉ ⲁⲩⲱ ⲉϣⲉ
9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
ⲑ̅ⲛⲉϥϫⲱ ⲇⲉ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲡⲉⲧⲉⲩⲛⲧϥⲙⲁⲁϫⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲉⲥⲱⲧⲙ ⲙⲁⲣⲉϥⲥⲱⲧⲙ
10 Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
ⲓ̅ⲛⲧⲉⲣⲉϥⲕⲁ ⲡⲙⲏⲏϣⲉ ⲇⲉ ⲁⲩϫⲛⲟⲩϥ ⲛϭⲓ ⲛⲉⲧⲛⲙⲙⲁϥ ⲛⲙⲡⲙⲛⲧⲥⲛⲟⲟⲩⲥ ⲉⲛⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ
11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
ⲓ̅ⲁ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲛⲧⲱⲧⲛ ⲛⲧⲁⲩϯ ⲛⲏⲧⲛ ⲙⲡⲙⲩⲥⲧⲏⲣⲓⲟⲛ ⲛⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲛⲏ ⲇⲉ ⲉⲧϩⲓⲃⲟⲗ ⲉⲩⲛⲁϫⲓϩⲱⲃ ⲛⲓⲙ ⲉⲣⲟⲟⲩ ϩⲛ ϩⲉⲛⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ
12 Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
ⲓ̅ⲃ̅ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲩⲛⲁⲩ ⲉⲩⲉⲛⲁⲩ ⲁⲩⲱ ⲛⲥⲉⲧⲙⲛⲁⲩ ⲁⲩⲱ ⲉⲩⲥⲱⲧⲙ ⲉⲩⲉⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲉⲧⲙⲛⲟⲉⲓ ⲙⲏⲡⲱⲥ ⲛⲥⲉⲕⲟⲧⲟⲩ ⲛⲥⲉⲕⲱ ⲛⲁⲩ ⲉⲃⲟⲗ
13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
ⲓ̅ⲅ̅ⲁⲩⲱ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲛⲧⲉⲧⲛⲥⲟⲟⲩⲛ ⲁⲛ ⲛⲧⲉⲓⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ⲁⲩⲱ ⲡⲱⲥ ⲛⲕⲉⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲧⲉⲧⲛⲁⲥⲟⲩⲱⲛⲟⲩ
14 Rozsevač ten slovo rozsívá.
ⲓ̅ⲇ̅ⲡⲉⲧϫⲟ ⲉϥϫⲟ ⲙⲡϣⲁϫⲉ
15 Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
ⲓ̅ⲉ̅ⲛⲁⲓ ⲇⲉ ⲛⲉ ⲉⲧϩⲁⲧⲉⲧⲉϩⲓⲏ ⲙⲡⲙⲁ ⲉϣⲁⲩϫⲉⲡϣⲁϫⲉ ⲛϩⲏⲧϥ ⲁⲩⲱ ⲉϣⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ϣⲁϥⲉⲓ ⲛϭⲓ ⲡⲥⲁⲧⲁⲛⲁⲥ ⲛϥϥⲓⲡϣⲁϫⲉ ⲉⲛⲧⲁⲩϫⲟϥ ⲛϩⲏⲧⲟⲩ
16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
ⲓ̅ⲋ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲁⲓ ϩⲱⲟⲩ ⲛⲉⲛⲧⲁⲩϫⲟⲟⲩ ϩⲓϫⲛ ⲙⲙⲁ ⲙⲡⲉⲧⲣⲁ ⲉϣⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ϣⲁⲩϫⲓⲧϥ ϩⲛ ⲟⲩⲣⲁϣⲉ
17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
ⲓ̅ⲍ̅ⲙⲙⲛⲛⲟⲩⲛⲉ ⲇⲉ ϩⲣⲁⲓ ⲛϩⲏⲧⲟⲩ ⲁⲗⲗⲁ ϩⲛ ⲡⲣⲟⲥⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲛⲉ ⲉⲣϣⲁⲛⲟⲩⲑⲗⲓⲯⲓⲥ ⲇⲉ ϣⲱⲡⲉ ⲏ ⲟⲩⲇⲓⲱⲅⲙⲟⲥ ⲉⲧⲃⲉ ⲡϣⲁϫⲉ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ϣⲁⲩⲥⲕⲁⲛⲇⲁⲗⲓⲍⲉ
18 Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
ⲓ̅ⲏ̅ⲁⲩⲱ ϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ ⲛⲉⲛⲧⲁⲩϫⲟⲟⲩ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲛϣⲟⲛⲧⲉ ⲉⲧⲉⲛⲁⲓ ⲛⲉ ⲛⲧⲁⲩⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ
19 Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. (aiōn g165)
ⲓ̅ⲑ̅ⲁⲩⲱ ⲡⲣⲟⲟⲩϣ ⲙⲡⲁⲓⲱⲛ ⲛⲙ ⲧⲁⲡⲁⲧⲏ ⲛⲧⲙⲛⲧⲣⲙⲙⲁⲟ ⲁⲩⲱ ⲛⲕⲉⲉⲡⲓⲑⲩⲙⲓⲁ ⲉⲧⲃⲏⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲥⲉⲱϭⲧ ⲙⲡϣⲁϫⲉ ⲁⲩⲱ ⲛϥϯ ⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲁⲛ ⲉⲃⲟⲗ (aiōn g165)
20 Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
ⲕ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲏ ⲛⲉ ⲛⲧⲁⲩϫⲟⲟⲩ ⲉϫⲙⲡⲕⲁϩ ⲉⲧⲛⲁⲛⲟⲩϥ ⲉⲩⲥⲱⲧⲙ ⲉⲡϣⲁϫⲉ ⲥⲉϣⲱⲡ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲥⲉⲧⲁⲩⲉⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲙⲁⲁⲃ ⲁⲩⲱ ϩⲛ ⲥⲉ ⲁⲩⲱ ϩⲛ ϣⲉ
21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
ⲕ̅ⲁ̅ⲡⲉϫⲁϥ ⲇⲉ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲙⲏ ⲉⲣⲉⲡϩⲏⲃⲥ ⲛⲁⲉⲓ ϫⲉ ⲉⲩⲉⲕⲁⲁϥ ϩⲁⲟⲩϣⲓ ⲏ ϩⲁ ⲟⲩϭⲗⲟϭ ⲙⲏ ⲛⲉⲩⲛⲁⲕⲁⲁϥ ⲁⲛ ϩⲓϫⲛ ⲧⲗⲩⲭⲛⲓⲁ
22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
ⲕ̅ⲃ̅ⲙⲙⲛⲡⲉⲧϩⲟⲃⲥ ⲅⲁⲣ ⲉⲛⲥⲉⲛⲁϭⲟⲗⲡϥ ⲁⲛ ⲉⲃⲟⲗ ⲟⲩⲇⲉ ⲙⲙⲛⲡⲉⲧϩⲏⲡ ⲉⲛϥⲛⲁⲟⲩⲱⲛϩ ⲁⲛ ⲉⲃⲟⲗ
23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
ⲕ̅ⲅ̅ⲡⲉⲧⲉⲩⲛⲧϥⲙⲁⲁϫⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲉⲥⲱⲧⲙ ⲙⲁⲣⲉϥⲥⲱⲧⲙ
24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
ⲕ̅ⲇ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ϯϩⲧⲏⲧⲛ ϫⲉ ⲟⲩ ⲡⲉⲧⲉⲧⲛⲥⲱⲧⲙ ⲉⲣⲟϥ ϩⲙ ⲡϣⲓ ⲉⲧⲉⲧⲛⲁϣⲓ ⲙⲙⲟϥ ⲥⲉⲛⲁϣⲓ ⲛⲏⲧⲛ ⲛϩⲏⲧϥ
25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
ⲕ̅ⲉ̅ⲡⲉⲧⲉⲩⲛⲧⲁϥ ⲅⲁⲣ ⲥⲉⲛⲁϯ ⲛⲁϥ ⲁⲩⲱ ⲡⲉⲧⲉⲙⲛⲧⲁϥ ⲁⲩⲱ ⲡⲉⲧⲉⲩⲛⲧⲁϥⲥϥ ⲥⲉⲛⲁϥⲓⲧϥ ⲛⲧⲟⲟⲧϥ
26 I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
ⲕ̅ⲋ̅ⲛⲉϥϫⲱ ⲇⲉ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲧⲁⲓ ⲧⲉ ⲑⲉ ⲛⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲥⲟ ⲛⲑⲉ ⲛⲟⲩⲣⲱⲙⲉ ⲉϥϣⲁⲛⲛⲟⲩϫⲉ ⲙⲡⲉϥϭⲣⲟϭ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲡⲉϥⲕⲁϩ
27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
ⲕ̅ⲍ̅ⲁⲩⲱ ⲛϥⲛⲕⲟⲧⲕ ⲛϥⲧⲱⲟⲩⲛ ⲛⲧⲉⲩϣⲏ ⲙⲛ ⲡⲉϩⲟⲟⲩ ϣⲁⲣⲉⲡⲉϭⲣⲟϭ ϯ ⲟⲩⲱ ⲛϥⲣⲛⲟϭ ⲉⲛϥⲥⲟⲟⲩⲛ ⲁⲛ
28 Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
ⲕ̅ⲏ̅ⲛⲧⲟϥ ⲛⲑⲉ ⲡⲕⲁϩ ϣⲁϥϯ ⲟⲩⲱ ⲉϩⲣⲁⲉⲓ ⲙⲁⲩⲁⲁϥ ϣⲟⲣⲡ ⲙⲉⲛ ⲛⲟⲩⲭⲟⲣⲧⲟⲥ ⲙⲛⲛⲥⲱϥ ⲟⲩϩⲙⲥ ⲁⲩⲱ ⲟⲩⲥⲟⲩⲟ ⲉϥⲙⲉϩ ϩⲙ ⲡϩⲙⲥ
29 A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
ⲕ̅ⲑ̅ⲉⲣϣⲁⲛⲡⲕⲁⲣⲡⲟⲥ ⲇⲉ ⲡⲱϩ ⲛⲧⲉⲩⲛⲟⲩ ϣⲁϥⲛⲡⲟϩⲥ ϫⲉ ⲁⲡⲧⲉ ⲙⲡⲱϩⲥ ϣⲱⲡⲉ
30 I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
ⲗ̅ⲁⲩⲱ ⲛⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲉⲓⲛⲁⲧⲛⲧⲛ ⲧⲙⲛⲧⲣⲣⲟ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲟⲩ ⲏ ⲉⲛⲛⲁⲕⲁⲁⲥ ⲉϩⲣⲁⲓ ϩⲛ ⲁϣ ⲙⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ
31 Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
ⲗ̅ⲁ̅ⲉⲛⲛⲁⲕⲁⲁⲥ ⲛⲑⲉ ⲛⲟⲩⲃⲗⲃⲓⲗⲉ ⲛϣⲗⲧⲙ ⲉⲩϣⲁⲛϫⲟⲥ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉⲡⲕⲁϩ ⲉⲥⲥⲟⲃⲕ ⲙⲉⲛ ⲉⲛⲉϭⲣⲱϭ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲉⲧϩⲓϫⲙⲡⲕⲁϩ
32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
ⲗ̅ⲃ̅ⲁⲩⲱ ⲉⲩϣⲁⲛϫⲟⲥ ϣⲁⲥⲉⲓ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲛⲥϫⲓⲥⲉ ⲉⲛⲟⲩⲟⲟⲧⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲛⲥⲧⲁⲩⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲛϩⲉⲛⲛⲟϭ ⲛⲕⲗⲁⲇⲟⲥ ϩⲱⲥⲧⲉ ⲛⲥⲉϣⲟⲩⲱϩ ϩⲁⲧⲉⲥϩⲁⲉⲓⲃⲉⲥ ⲛϭⲓ ⲛϩⲁⲗⲁⲧⲉ ⲛⲧⲡⲉ
33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
ⲗ̅ⲅ̅ⲁⲩⲱ ϩⲛ ⲛⲁⲓⲥⲙⲟⲧ ⲙⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲛⲉϥϫⲱ ⲉⲣⲟⲟⲩ ⲙⲡϣⲁϫⲉ ⲕⲁⲧⲁ ⲑⲉ ⲉⲧⲟⲩⲛⲁϣⲥⲱⲧⲙ
34 Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
ⲗ̅ⲇ̅ⲁϫⲛⲡⲁⲣⲁⲃⲟⲗⲏ ⲇⲉ ⲙⲉϥϣⲁϫⲉ ⲛⲙⲙⲁⲩ ⲛⲥⲁⲩⲥⲁ ⲇⲉ ϣⲁϥⲃⲟⲗⲟⲩ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲉⲛⲉϥⲙⲁⲑⲏⲧⲏⲥ
35 I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
ⲗ̅ⲉ̅ⲁⲩⲱ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϩⲙ ⲡⲉϩⲟⲟⲩ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ⲛⲧⲉⲣⲉⲣⲟⲩϩⲉ ϣⲱⲡⲉ ϫⲉ ⲙⲁⲣⲟⲛ ⲉⲡⲓⲕⲣⲟ
36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
ⲗ̅ⲋ̅ⲁⲩⲕⲁⲡⲙⲏⲏϣⲉ ϭⲉ ⲁⲩⲧⲁⲗⲟϥ ⲉⲡϫⲟⲉⲓ ⲛⲑⲉ ⲉⲧϥⲛϩⲏⲧⲥ ⲁϩⲉⲛⲕⲉⲉϫⲏⲩ ⲥϭⲏⲣ ⲛⲙⲙⲁϥ
37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
ⲗ̅ⲍ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲛⲟϭ ⲛϩⲁⲧⲏⲩ ϣⲱⲡⲉ ⲁⲛϩⲟⲉⲓⲙ ϥⲱϭⲉ ⲉⲡϫⲟⲉⲓ ϩⲱⲥⲧⲉ ⲉⲟⲙⲥϥ
38 A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
ⲗ̅ⲏ̅ⲛⲧⲟϥ ⲇⲉ ⲛⲉϥϩⲓⲡⲁϩⲟⲩ ⲙⲡϫⲟⲉⲓ ⲉϥⲛⲕⲟⲧⲕ ϩⲓϫⲛ ⲟⲩϣⲟⲧ ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲛⲉϩⲥⲉ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲁϥ ϫⲉ ⲡⲥⲁϩ ⲛⲅⲟ ⲁⲛ ⲡⲉ ⲣⲣⲟⲟⲩϣ ϫⲉ ⲧⲛⲛⲁⲙⲟⲩ
39 I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
ⲗ̅ⲑ̅ⲁϥⲧⲱⲟⲩⲛϥ ⲇⲉ ⲁϥⲉⲡⲓⲧⲓⲙⲁ ⲙⲡⲧⲏⲩ ⲁⲩⲱ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ ϫⲉ ⲕⲁⲣⲱ ⲛⲧⲉϣⲧⲙⲣⲱ ⲁⲩⲱ ⲁⲡⲧⲏⲩ ϩⲣⲏϭ ⲁⲩⲛⲟϭ ⲛϫⲁⲙⲏ ϣⲱⲡⲉ
40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
ⲙ̅ⲁⲩⲱ ⲡⲉϫⲁϥ ⲛⲁⲩ ϫⲉ ⲁϩⲣⲱⲧⲛ ⲧⲉⲧⲛⲟ ⲛϭⲁⲃϩⲏⲧ ⲙⲡⲁⲧⲉⲧⲛⲕⲁⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲛⲏⲧⲛ
41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
ⲙ̅ⲁ̅ⲁⲩⲱ ⲁⲩⲣ ϩⲟⲧⲉ ϩⲛ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲛϩⲟⲧⲉ ⲉⲩϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ⲛⲛⲉⲩⲉⲣⲏⲩ ϫⲉ ⲟⲩⲁϣ ⲙⲙⲓⲛⲉ ⲡⲉ ⲡⲁⲓ ϫⲉ ⲡⲕⲉⲧⲏⲩ ⲛⲙ ⲧⲉⲑⲁⲗⲁⲥⲥⲁ ⲥⲱⲧⲙ ⲛⲥⲱϥ
