Lukáš 20
1 I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
And it came to pass, on one of those days, He teaching the people in the temple, and preaching the gospel, the priests, and scribes, along with the elders stood up against Him;
2 I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
and they spoke to Him, saying, Tell us by what authority you are doing these things? Who is the one having given you this authority?
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
And responding He said to them, I will ask you one word; and you tell me:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
Was the baptism of John from heaven, or from men?
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reason among themselves saying, If we may say it is from heaven; He will say, Why did you not believe on him?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
And if we may say, From men; all the people will stone us: for they are persuaded that John was a prophet.
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
And they responded, We do not know whence it is.
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
And Jesus said to them, Neither do I tell you by what authority I am doing these things.
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
And He began to speak to the people this parable, A man planted a vineyard and gave it out to husbandmen, and went away a long time.
10 A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
And in season he sent a servant to the husbandmen that they might give to him of the fruit of the vineyard, and the husbandmen beating him, sent him away empty.
11 I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
And he proceeded to send to them another servant, and they beating and dishonoring him sent him away empty.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
And he proceeded to send a third: and wounding him, they cast him out also.
13 Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
And the lord of the vineyard said, What shall I do? I will send my own beloved son: perchance seeing, they will reverence him.
14 Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
And the husbandmen, seeing him, reasoned among themselves saying, This is the heir; let us kill him, in order that the inheritance may be ours.
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
And casting him out from the vineyard they slew him; what then will the lord of the vineyard do?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come and destroy those husbandmen, and will give the vineyard to others. And hearing, they said, Let it not be so.
17 Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
And looking upon them, He said, What is that which has been written, The stone which the builders rejected, the same has come to be the head of the corner.
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Every one having fallen on that stone will be dashed to pieces; and on whomsoever it may fall, it will grind him to powder.
19 I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And the chief priests and scribes sought to lay hands on Him at this hour, and feared the people; for they knew that He spoke this parable against them.
20 Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And laying in wait for Him, they sent sharpers, feigning themselves to be righteous, that they might catch his word, in order to turn Him over to the government and authority of the proconsul.
21 I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
They asked Him saying, Teacher, we know that thou dost speak and teach correctly; and thou dost not receive the face; but thou dost teach the way of God in truth:
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
is it lawful for us give tribute to Caesar, or not?
23 Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
And He knowing their rascality, said to them, Why tempt ye me?
24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Show me the denarion. Whose image and superscription has it? And they responding said, Caesar's.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
And He said to them, Therefore render unto Caesar the things which are Caesar's, and unto God the things which are God's.
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
And they were not able to criticise His word before the people: and being astonished at His answer, they were silent.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
And certain ones of the Sadducees, who deny that there is a resurrection, coming forward asked Him,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
saying, Teacher, Moses wrote to us, That if the brother of any one may die having a wife, and the same may die childless, that his brother must take his wife and raise up seed to his brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
Then there were seven brothers; and the first receiving a wife died childless.
30 I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
And the second
31 Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
and the third received her, and likewise also the seven; they left no children and died.
32 Nejposléze po všech umřela i ta žena.
Last of all the woman also died.
33 Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
Therefore in the resurrection of which one of them is she the wife? for the seven had her a wife.
And responding Jesus said to them, The sons of this age marry and are given in marriage, (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
but those counted worthy to attain that age and the resurrection, which is from the dead, (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
neither marry nor are given in marriage; for they are not able yet to die; for they are like the angels, and sons of God, being sons of the resurrection.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
But that the dead are raised, Moses also mentioned at the Bush, when he says; The Lord, the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
He is not the God of the dead but of the living; for all live unto Him.
39 Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
And certain of the scribes responding said; Teacher, you spoke beautifully.
40 I nesměli se jeho na nic více tázati.
And they no longer dared to ask Him anything.
41 Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
And He said to them; How do they say that the Christ is the son of David?
42 A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
And David himself says in the Book of the Psalms, The Lord said to my Lord, Sit thou on my right hand,
43 Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
until I may make thine enemies the footstool of thy feet.
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Therefore David calls Him Lord, and how is He his son?
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
And all the people hearing, He said to His disciples,
46 Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
Beware of the scribes, wishing to walk about in robes, and loving salutations in the forums, and the first seats in the synagogues, and the first couches at the suppers,
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Who devour the houses of the widows, and pray long through pretext; they shall receive the greater judgment.
