Jan 18
1 To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho.
Po této modlitbě odešel Ježíš se svými učedníky do olivového háje za potok Kidrón.
2 Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými.
Zrádce Jidáš toto místo dobře znal, protože tam s Ježíšem a učedníky často chodíval.
3 Protož Jidáš pojav zástup, a od předních kněží a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí.
Teď tam vedl chrámovou stráž posílenou vojenskou jednotkou; byli ozbrojení a svítili si na cestu kahany a pochodněmi.
4 Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed, řekl jim: Koho hledáte?
Ježíš věděl, co ho čeká. Vyšel jim naproti a zeptal se: „Koho hledáte?“
5 Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho.
„Ježíše z Nazaretu, “odpověděli. „To jsem já, “řekl jim.
6 A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem.
Když to uslyšeli, ustoupili zpět a padli na zem.
7 I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského.
„Koho hledáte?“zeptal se jich Ježíš znovu. „Ježíše Nazaretského, “opakovali.
8 Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou.
„Vždyť jsem vám již řekl, že jsem to já. Tady mne máte, ale tyhle nechte odejít.“
9 Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Z těch, kteréž jsi mi dal, neztratil jsem žádného.
Tak se splnil jeho slib, že neztratí žádného z těch, které mu Otec svěřil.
10 Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej, a udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal mu ucho jeho pravé. Bylo pak jméno služebníka toho Malchus.
Šimon Petr vytasil meč, napadl jednoho z nich a uťal mu pravé ucho. Byl to Malchos, sluha nejvyššího kněze.
11 I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec?
Ale Ježíš řekl Petrovi: „Schovej svůj meč! Otec určil, abych trpěl.“
12 Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej.
V té chvíli se ozbrojenci Ježíše zmocnili a spoutali ho.
13 A vedli ho k Annášovi nejprvé; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem toho léta.
Vedli ho nejprve k Annášovi, tchánovi úřadujícího velekněze Kaifáše.
14 Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid.
Byl to právě Kaifáš, který zastával ve veleradě názor, že je prospěšnější, aby zemřel jeden člověk, než aby byl vydán všanc národ.
15 Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze.
Petr Ježíše neopustil a sledoval ho s jiným učedníkem. Ten byl známým nejvyššího kněze, a tak se dostali za Ježíšem až na nádvoří veleknězova paláce.
16 Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra.
Petr zůstal před vraty. Jeho společník se přimluvil u vrátné, aby Petra pustila dovnitř.
17 Tedy řekla Petrovi děvka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem.
Ta se Petra zeptala: „Nepatříš i ty mezi společníky toho člověka?“„Co tě nemá!“ohradil se Petr.
18 Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje a zhřívaje se.
Protože bylo sychravo, zapálili si sluhové a strážci oheň a hřáli se kolem něho. Petr se šel také hřát.
19 Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho.
Mezitím Annáš zahájil výslech: „Kdo s tebou chodil? Čemu jsi učil?“
20 Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdež se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil.
„Mé učení je obecně známé, “odpověděl Ježíš. „Mluvíval jsem veřejně v synagogách i v chrámu. Tam má každý Žid přístup. Potají jsem nemluvil nic.
21 Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil.
Co se vyptáváš mne? Ptej se mých posluchačů, ti vědí, co jsem říkal.“
22 A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal hůlkou Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi?
„Jak to mluvíš s veleknězem?“obořil se na Ježíše jeden ze strážných a udeřil ho.
23 Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš?
Ježíš se ohradil: „Jestli nemám pravdu, tak to dokaž. Jsem-li v právu, proč mne biješ?“
24 I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi.
Annáš potom předal spoutaného vězně Kaifášovi.
25 Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem.
Jak se tak Petr hřál u ohně, kdosi se ho zeptal: „Nejsi také jeden z Ježíšových učedníků?“Petr to popřel.
26 Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě?
Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný Malchose, kterého Petr poranil, ho obvinil: „Vždyť jsem tě s ním viděl tam v zahradě!“
27 Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval.
Petr to opět popřel a vtom zakokrhal kohout.
28 I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se nepoškvrnili, ale aby jedli beránka.
Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři.
29 Tedy vyšel k nim Pilát a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto?
Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: „Z čeho toho člověka obviňujete?“
30 Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nevydali bychom ho tobě.
„Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili, “odpověděli.
31 I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podlé zákona svého suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabiti žádného.
„Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů, “odsekl Pilát. „Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit, “bránili se Židé.
32 Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.
Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti.
33 Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi král Židovský?
Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“
34 Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně?
„Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“otázal se Ježíš.
35 Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil?
„Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“
36 Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.
Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“
37 I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Odpověděl Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj.
„Přece jsi tedy král, “konstatoval Pilát. „Sám to připouštíš, “odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“
38 Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A to pověděv, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám.
„Co je pravda?“ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům. „Ten člověk je nevinný, “prohlásil.
39 Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím toho krále Židovského?
„Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?“
40 I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabáše. Byl pak ten Barabáš lotr.
Oni však křičeli: „Toho ne! Propusť Barabáše!“Ten Barabáš byl buřič.
