Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků.
2 Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
5 Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.
6 Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.
7 A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.
9 Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
Zachariáš se vyděsil.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil.
15 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu.
17 Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“
18 I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“
19 I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.
31 A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.
Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ (aiōn g165)
34 I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.
36 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“
37 Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
38 I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“Pak anděl odešel.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch
41 I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána
47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
48 Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý,
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných,
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené,
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům,
Abrahamovi i jeho potomkům, že k nim bude na věky milosrdný.“ (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.
61 I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.
63 A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“
64 A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
„Chvála Pánu, Bohu Izraele, že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho.
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval. (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
Ten nás vytrhne z rukou nepřátel a všech, kteří nás nenávidí.
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům a ke své smlouvě s nimi.
73 Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
Vždyť se zavázal Abrahamovi, že jednou budeme sloužit Bohu po celý život, zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Božímu Synu: Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit a odpustit jim všechna provinění. V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky. Slunce spásy již vychází,
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77 Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78 Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti, a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“
80 Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.
