Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Igenis, ezért remeg szívem s felszökken helyéből.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Hallva halljátok hangja háborgását s a morajt, mely szájából kél;
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
az egész ég alatt van terjedése és fénye a föld szélein.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Utána ordít a hang: dörög fenséges hangján, s nem tartja vissza, midőn hallatszik hangja.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Csodásan dörög Isten a hangján, nagyokat tesz, s nem ismerjük meg.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Mert a hónak mondja: szállj a földre, meg a hulló esőnek, hatalmasan hulló esőjének
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Minden ember kezét lepecsételi, hogy megismerje alkotását minden halandó.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
S bemegy a vad a leshelyre, és tanyáiban lakozik.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
A kamarából szélvész jő és a szóró szelektől a hideg.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Isten leheletétől jég keletkezik s a vizek tágassága szilárddá lesz.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Nedvességgel meg is terheli a felleget, szétterjeszti fényének felhőjét.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
S az körökben egyre forog, kormányzása által, cselekvésök szerint, bár mire rendeli őket a földkerekség színén;
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
hol ostorul, ha földjének javára van, hol szeretetre nyújtja.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Figyelj erre, Jób, állj meg és vedd észre Isten csodáit!
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Tudsz-e róla, midőn Isten ügyel rájuk, s tündökölteti felhőjének fényét?
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Tudsz-e a fellegnek lengéséről, a tökéletes tudásúnak csodáiról?
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Te, kinek melegek a ruhái, midőn a földet pihenteti a déli szél által.
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Vele boltozod a mennyeket, melyek erősek, mint a szilárd tükör?
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Tudasd velünk, mit mondjunk neki! Mit sem hozhatunk fel a sötétség miatt.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Jelentetik-e neki, hogy beszélek, avagy szólt-e ember, hogy elpusztíttassék?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Most ugyan nem látni a fényt, mely ragyogó a mennyekben; de a szél átvonul s megtisztítja azokat.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Észak felől arany jön, Isten mellett félelmes fenség.
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
A Mindenhatót, nem érjük őt fel, a nagy erejűt, de a jogot és teljes igazságot nem sérti meg.
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Azért félik őt az emberek, nem nézi ő mind a bölcsszívűeket.
