Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
Darauf fuhr Hiob also fort, seine Rede vorzutragen:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
So wahr Gott lebt, der mir mein Recht entzogen, und der Allmächtige, der meine Seele betrübt hat -
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
denn noch ist mein Lebensodem ganz in mir, und Gottes Hauch in meiner Nase! -
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
nein. meine Lippen reden kein Unrecht, und meine Zunge sinnt nicht auf Betrug!
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Fern sei es von mir, euch Recht zu geben; bis ich verscheide, lasse ich nicht von meiner Unschuld.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
An meiner Gerechtigkeit halte ich fest und lasse sie nicht; mein Gewissen schilt keinen meiner Tage!
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
Als Schuldiger muß mein Feind erscheinen, und mein Widersacher als der Ungerechte.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
Denn welche Hoffnung hat der Ruchlose, wenn abschneidet, wenn herauszieht Gott seine Seele?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
Wird Gott sein Geschrei erhören, wenn ihn die Bedrängnis überfällt?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Oder kann er seine Wonne am Allmächtigen haben, Gott anrufen zu jeder Zeit?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
Ich will euch über Gottes Hand belehren, was der Allmächtige im Sinne hat, nicht verhehlen.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Ihr alle habt es ja selbst gesehen, warum wollt ihr euch doch so eitlem Wahn ergeben?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
Das ist des bösen Menschen Los bei Gott, und das Erbe der Tyrannen, das sie vom Allmächtigen empfangen:
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
Sind seiner Kinder viel, so ist's fürs Schwert, und seine Sprößlinge haben nicht satt Brot.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
Wer von den Seinen übrig blieb, wird von der Pest begraben, und seine Witwen halten nicht die Totenklage.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
Wenn er Silber aufhäuft wie Sand und Kleider wie Lehm aufspeichert -
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
er speichert auf, aber der Gerechte kleidet sich damit, und das Silber teilt der Fromme.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
Der Spinne gleich hat er sein Haus gebaut und gleich der Hütte, die ein Hüter machte.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
Reich legte er sich hin - er thut's nicht wieder; er öffnet seine Augen, da ist es aus mit ihm.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Es ereilen ihn Gewässern gleich die Schrecken, des Nachts entführt ihn der Sturmwind.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Der Ost hebt ihn empor, daß er dahinfährt, und stürmt ihn fort von seiner Stätte.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
Erbarmungslos schleudert er auf ihn, vor seiner Hand muß er entfliehn, entfliehn -
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
da klatscht man über ihn in die Hände und zischt ihn aus von seiner Wohnstatt her.
