Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Job prit la parole et dit:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Maintenant encore ma plainte est une révolte, Mais la souffrance étouffe mes soupirs.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Oh! Si je savais où le trouver, Si je pouvais arriver jusqu’à son trône,
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Je plaiderais ma cause devant lui, Je remplirais ma bouche d’arguments,
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Je connaîtrais ce qu’il peut avoir à répondre, Je verrais ce qu’il peut avoir à me dire.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Emploierait-il toute sa force à me combattre? Ne daignerait-il pas au moins m’écouter?
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Ce serait un homme droit qui plaiderait avec lui, Et je serais pour toujours absous par mon juge.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Mais, si je vais à l’orient, il n’y est pas; Si je vais à l’occident, je ne le trouve pas;
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
Est-il occupé au nord, je ne puis le voir; Se cache-t-il au midi, je ne puis le découvrir.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Il sait néanmoins quelle voie j’ai suivie; Et, s’il m’éprouvait, je sortirais pur comme l’or.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Mon pied s’est attaché à ses pas; J’ai gardé sa voie, et je ne m’en suis point détourné.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Je n’ai pas abandonné les commandements de ses lèvres; J’ai fait plier ma volonté aux paroles de sa bouche.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Mais sa résolution est arrêtée; qui s’y opposera? Ce que son âme désire, il l’exécute.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Il accomplira donc ses desseins à mon égard, Et il en concevra bien d’autres encore.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Voilà pourquoi sa présence m’épouvante; Quand j’y pense, j’ai peur de lui.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Dieu a brisé mon courage, Le Tout-Puissant m’a rempli d’effroi.
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou ne zakryl mrákoty.
Car ce ne sont pas les ténèbres qui m’anéantissent, Ce n’est pas l’obscurité dont je suis couvert.
