Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Éliphaz de Théman prit la parole et dit:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Un homme peut-il être utile à Dieu? Non; le sage n’est utile qu’à lui-même.
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Si tu es juste, est-ce à l’avantage du Tout-Puissant? Si tu es intègre dans tes voies, qu’y gagne-t-il?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Est-ce par crainte de toi qu’il te châtie, Qu’il entre en jugement avec toi?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Ta méchanceté n’est-elle pas grande? Tes iniquités ne sont-elles pas infinies?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Tu enlevais sans motif des gages à tes frères, Tu privais de leurs vêtements ceux qui étaient nus;
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
Tu ne donnais point d’eau à l’homme altéré, Tu refusais du pain à l’homme affamé.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Le pays était au plus fort, Et le puissant s’y établissait.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Tu renvoyais les veuves à vide; Les bras des orphelins étaient brisés.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
C’est pour cela que tu es entouré de pièges, Et que la terreur t’a saisi tout à coup.
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Ne vois-tu donc pas ces ténèbres, Ces eaux débordées qui t’envahissent?
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Dieu n’est-il pas en haut dans les cieux? Regarde le sommet des étoiles, comme il est élevé!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Et tu dis: Qu’est-ce que Dieu sait? Peut-il juger à travers l’obscurité?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Les nuées l’enveloppent, et il ne voit rien; Il ne parcourt que la voûte des cieux.
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Eh quoi! Tu voudrais prendre l’ancienne route Qu’ont suivie les hommes d’iniquité?
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
Ils ont été emportés avant le temps, Ils ont eu la durée d’un torrent qui s’écoule.
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
Ils disaient à Dieu: Retire-toi de nous; Que peut faire pour nous le Tout-Puissant?
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Dieu cependant avait rempli de biens leurs maisons. Loin de moi le conseil des méchants!
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Les justes, témoins de leur chute, se réjouiront, Et l’innocent se moquera d’eux:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
Voilà nos adversaires anéantis! Voilà leurs richesses dévorées par le feu!
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Attache-toi donc à Dieu, et tu auras la paix; Tu jouiras ainsi du bonheur.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Reçois de sa bouche l’instruction, Et mets dans ton cœur ses paroles.
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Tu seras rétabli, si tu reviens au Tout-Puissant, Si tu éloignes l’iniquité de ta tente.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Jette l’or dans la poussière, L’or d’Ophir parmi les cailloux des torrents;
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
Et le Tout-Puissant sera ton or, Ton argent, ta richesse.
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Alors tu feras du Tout-Puissant tes délices, Tu élèveras vers Dieu ta face;
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
Tu le prieras, et il t’exaucera, Et tu accompliras tes vœux.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
A tes résolutions répondra le succès; Sur tes sentiers brillera la lumière.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Vienne l’humiliation, tu prieras pour ton relèvement: Dieu secourt celui dont le regard est abattu.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Il délivrera même le coupable, Qui devra son salut à la pureté de tes mains.
