Psalmi 31

1 Zborovođi. Psalam. Davidov. Tebi se, Jahve, utječem, o, da se ne postidim nikada: u svojoj me pravdi izbavi!

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

2 Prikloni k meni uho svoje, pohiti da me oslobodiš! Budi mi hrid zaštite, tvrđava spasenja.

Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

3 Jer ti si hrid moja, tvđava moja, radi svoga imena vodi me i ravnaj.

Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

4 Izvuci me iz mreže koju mi zapeše, jer ti si moje utočište.

Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

5 U tvoje ruke duh svoj predajem: otkupi me, Jahve, Bože vjerni.

V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.

6 Ti mrziš one koji štuju ništavne kumire, a ja se u Jahvu uzdam.

Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

7 Radosno ću klicat' tvojoj milosti, jer si na moju bijedu pogledao, pomogao u tjeskobi duši mojoj.

Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.

8 Nisi me predao u ruke dušmana, noge si mi na prostran put izveo.

Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

9 Smiluj mi se, Jahve, jer sam u tjeskobi, od jada slabi mi oko, duša i tijelo.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

10 Život mi se troši u gorčini, ljeta moja u jecanju. U muci mi se iscrpila snaga i kosti su moje klonule.

Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

11 Dušmanima svojim postao sam ruglo, susjedima podsmijeh, a znancima strašilo; koji me vide vani, bježe od mene.

U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

12 Nestalo me k'o mrtvaca iz sjećanja ljudi, postadoh k'o razbijena posuda.

Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

13 Čujem šaputanje mnogih, užas odasvud: sastaju se protiv mene i smišljaju kako da mi život oduzmu.

Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.

14 A ja se, Jahve, u tebe uzdam; govorim: Ti si Bog moj!

Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

15 U tvojoj je ruci sudbina moja: istrgni me iz ruke dušmana i onih koji me progone!

V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.

16 Rasvijetli lice nad slugom svojim, po svojoj me dobroti spasi.

Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.

17 Jahve, ne bilo me stid što tebe zazvah! Neka se postide zlotvori, nek' u Podzemlju zamuknu. (Sheol h7585)

Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. (Sheol h7585)

18 Nek' zanijeme usne lažljive koje protiv pravednika govore drsko, oholo i prezirno.

Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.

19 O, kako je velika, Jahve, tvoja dobrota, koju čuvaš za one koji te se boje, koju iskazuješ onima što se tebi utječu naočigled sinovima čovječjim.

Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.

20 Zaklanjaš ih štitom lica svoga od zavjera ljudskih; u šatoru svom ih skrivaš od jezika svadljivih.

Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.

21 Blagoslovljen Jahve jer me obasu čudesnom dobrotom u gradu tvrdom.

Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.

22 U tjeskobi svojoj već mišljah: “Odbačen sam od pogleda tvoga.” Ali ti si čuo glas mog zaziva dok sam tebi vapio.

Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.

23 Ljubite Jahvu, svi sveti njegovi: čuva Jahve svoje vjernike, a po zasluzi vraća onima koji postupaju oholo.

Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.

24 Budite hrabri i jaka srca, svi koji se u Jahvu uzdate!

Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.