Psalmi 147
1 Aleluja! Hvalite Jahvu jer je dobar, pjevajte Bogu našem jer je sladak; svake hvale on je dostojan!
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Jahve gradi Jeruzalem, sabire raspršene Izraelce.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 On liječi one koji su srca skršena i povija rane njihove.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 On određuje broj zvijezda, svaku njezinim imenom naziva.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Velik je naš Gospodin i svesilan, nema mjere mudrosti njegovoj.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Jahve pridiže ponizne, zlotvore do zemlje snizuje.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Pjevajte Jahvi pjesmu zahvalnu, svirajte na citari Bogu našem!
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 Oblacima on prekriva nebesa i zemlji kišu sprema; daje da po bregovima raste trava i bilje na službu čovjeku.
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 On stoci hranu daje i mladim gavranima kada grakću.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Za konjsku snagu on ne mari nit' mu se mile bedra čovječja.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Mili su Jahvi oni koji se njega boje, koji se uzdaju u dobrotu njegovu.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Slavi Jahvu, Jeruzaleme, hvali Boga svoga, Sione!
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 On učvrsti zasune vrata tvojih, blagoslovi u tebi tvoje sinove.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 On dade mir granicama tvojim, pšenicom te hrani najboljom.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Besjedu svoju šalje na zemlju, brzo trči riječ njegova.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Kao vunu snijeg razbacuje, prosipa mraz poput pepela.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 On sipa grÓad kao zalogaje, voda mrzne od njegove studeni.
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Riječ svoju pošalje i vode se tope; dunu vjetrom i vode otječu.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Riječ svoju on objavi Jakovu, odluke svoje i zakone Izraelu.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Ne učini tako nijednom narodu: nijednom naredbe svoje ne objavi! Aleluja!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
