約伯記 7
1 人在世上豈無爭戰嗎？ 他的日子不像雇工人的日子嗎？
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2 像奴僕切慕黑影， 像雇工人盼望工價；
Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3 我也照樣經過困苦的日月， 夜間的疲乏為我而定。
Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4 我躺臥的時候便說： 我何時起來，黑夜就過去呢？ 我盡是反來覆去，直到天亮。
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5 我的肉體以蟲子和塵土為衣； 我的皮膚才收了口又重新破裂。
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6 我的日子比梭更快， 都消耗在無指望之中。
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7 求你想念，我的生命不過是一口氣； 我的眼睛必不再見福樂。
Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8 觀看我的人，他的眼必不再見我； 你的眼目要看我，我卻不在了。
Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)
10 他不再回自己的家； 故土也不再認識他。
Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11 我不禁止我口； 我靈愁苦，要發出言語； 我心苦惱，要吐露哀情。
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12 我對上帝說：我豈是洋海， 豈是大魚，你竟防守我呢？
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13 若說：我的床必安慰我， 我的榻必解釋我的苦情，
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14 你就用夢驚駭我， 用異象恐嚇我，
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15 甚至我寧肯噎死，寧肯死亡， 勝似留我這一身的骨頭。
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16 我厭棄性命，不願永活。 你任憑我吧，因我的日子都是虛空。
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17 人算甚麼，你竟看他為大， 將他放在心上？
Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18 每早鑒察他， 時刻試驗他？
A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19 你到何時才轉眼不看我， 才任憑我咽下唾沫呢？
Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20 鑒察人的主啊，我若有罪，於你何妨？ 為何以我當你的箭靶子， 使我厭棄自己的性命？
Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21 為何不赦免我的過犯， 除掉我的罪孽？ 我現今要躺臥在塵土中； 你要殷勤地尋找我，我卻不在了。
Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
