詩篇 12

1 【求免於是非】 達味詩歌，交與樂官，八度低音。 主，求你拯救，因為熱心者已缺少，忠誠的人在人間也已絕跡不見了。

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

2 人們彼此言談虛偽，嘴唇圓滑，口是心非，

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

3 願上主將一切欺詐的口唇除去。把大言不慚的舌頭剪除!

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

4 他們揚言說：「我們以口以舌取勝；有口有唇護衛我們，誰能作我們的主人？」

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

5 「為了貧苦者的委屈，為了窮困者的歎息，我要立刻站起──上主說：將渴望救援的人救起。

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

6 上主的聖言是真誠的聖言，如同純銀經過七次的鍛鍊。

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

7 上主，懇求你護祐我們，由這一代常拯救我們。

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

8 惡人在四周往來追蹤，實如令人生厭的毒蟲。

Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.