Псалми 44
1 За първия певец. Поучение за Кореевите синове. Боже с ушите си сме чули, нашите бащи са ни разказвали, Какво дело си извършил в техните дни, в древните времена.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Ти си изгорил с ръката Си народите, а тях си насадил; Съкрушил си племена, а тях си разпространил.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Защото не завладяха земята със своя меч, Нито тяхната мишца ги спаси, Но Твоята десница и Твоята мишца, и светлостта на Твоето лице, Защото Твоето благоволение беше към тях.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Ти си Цар мой, Боже; Заповядай да стават победи за Якова.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Чрез Тебе ще повалим неприятелите си; Чрез Твоето име ще стъпчем ония, които се повдигат против нас.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Защото няма да уповавам на лъка си, Нито ще ме избави мечът ми.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Защото Ти си ни избавил от противниците ни, И посрамил си ония, които ни мразят.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 С Бога ще се хвалим всеки ден, И името Ти ще славословим до века. (Села)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Но сега Ти си ни отхвърлил и посрамил, И не излизат вече с нашите войски.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Правиш ни да се върнем назад пред противника; И мразещите ни обират ни за себе си.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Предал си ни като овци за ядене, И разпръснал си ни между народите.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Продал си Своите люде за нищо. И не си спечелил от цената им.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Правиш ни за укор на съседите ни, За присмех и поругание на ония, които са около нас.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Правиш ни за поговорка между народите, За кимване с глава между племената.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Всеки ден позорът ми е пред мене, И срамът на лицето ми ме покрива,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Поради гласа на онзи, който укорява и хули, Поради неприятеля, и отмъстителя.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Всичко това дойде върху нас; Обаче ние не Те забравихме, Нито станахме неверни на Твоя завет.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Сърцето ни не се върна назад, Нито се отклониха стъпките ни от Твоя път,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 Макар Ти да си ни съкрушил в пусто място. И да си ни покрил с мрачна сянка.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Ако сме забравили името на нашия Бог, Или сме прострели ръцете си към чужд Бог,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 То не ще ли Бог да издири това? Защото той знае тайните на сърцето.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Не! ние сме убивани заради Тебе цял ден, Считани сме като овци за клане,
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Събуди се, Господи, защо спиш? Стани, не ни отхвърляй за винаги.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Защо криеш лицето Си, И забравяш неволята ни и угнетението ни?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Защото душата ни е снишена до пръстта; Коремът ни е прилепен до земята.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Стани да ни помогнеш, И Избави ни заради милосърдието Си.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
