Притчи 1
1 Притчи на Давидовия син Соломон, Израилев цар,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Записани за да познае някой мъдрост и поука, За да разбере благоразумни думи,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 За да приеме поука за мъдро постъпване, В правда, съдба и справедливост,
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 За да се даде остроумие на простите, знание и разсъждение на младежа,
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 За да слуша мъдрият и да стане по-мъдър И за да достигне разумният здрави начала,
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 За да се разбират притча и иносказание, Изреченията на мъдрите и гатанките им.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Страх от Господа е начало на мъдростта; Но безумният презира мъдростта и поуката.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Сине мой, слушай поуката на баща си, И не отхвърляй наставлението на Майка си,
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Защото те ще бъдат благодатен венец за главата ти, И огърлица около шията ти.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Сине мой, ако грешните те прилъгват, Да се не съгласиш.
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Ако рекат: Ела с нас, Нека поставим засада за кръвопролитие. Нека причакаме без причина невинния,
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Ще намерим всякакъв скъпоценен имот, Ще напълним къщите си с користи,
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Ще хвърлим жребието си като един от нас, Една кесия ще имаме всички;
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Сине мой, не ходи на пътя с тях, Въздържай ногата си от пътеката им,
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Защото техните нозе тичат към злото, И бързат да проливат кръв.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Защото напразно се простира мрежа Пред очите на каква да било птица.
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 И тия поставят засада против своята си кръв, Причакват собствения си живот.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Такива са пътищата на всеки сребролюбец: Сребролюбието отнема живота на завладените от него.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Превъзходната мъдрост възгласява по улиците, Издига гласа си по площадите,
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 Вика по главните места на пазарите, При входовете на портите, възвестява из града думите си:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Глупави, до кога ще обичате глупостта? Присмивачите до кога ще се наслаждавате на присмивките си, И безумните ще мразят знанието?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Обърнете се при изобличението ми. Ето, аз ще излея духа си на вас, Ще ви направя да разберете словата ми.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Понеже аз виках, а вие отказахте да слушате, Понеже простирах ръката си, а никой не внимаваше,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Но отхвърлихте съвета ми, И не приехте изобличението ми,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 То аз ще се смея на вашето бедствие, Ще се присмея, когато ви нападне страхът,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Когато ви нападне страхът, като опустошителна буря, И бедствието ви се устреми като вихрушка, Когато скръб и мъки ви нападнат,
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Тогава те ще призоват, но аз няма да отговоря, Ревностно ще ме търсят, но няма да ме намерят.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Понеже намразиха знанието, И не разбраха страха от Господа,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Не приеха съвета ми, И презряха всичкото ми изобличение,
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Затова, ще ядат от плодовете на своя си път, И ще се наситят от своите си измислици.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Защото глупавите ще бъдат умъртвени от своето си отстъпване, И безумните ще бъдат погубени от своето си безгрижие,
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Но всеки, който ме слуша, ще живее в безопасност, И ще бъде спокоен без да се бои от зло.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
