< المَزامِير 120 >
تَرْنِيمَةُ الْمَصَاعِدِ صَرَخْتُ إِلَى الرَّبِّ فِي ضِيقِي فَاسْتَجَابَ لِي. | ١ 1 |
Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.
نَجِّ نَفْسِي يَا رَبُّ مِنَ الشِّفَاهِ الْكَاذِبَةِ وَاللِّسَانِ الْمُنَافِقِ. | ٢ 2 |
Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.
أَيُّ نَفْعٍ يَأْتِينِي مِنَ اللِّسَانِ الغَشَّاشِ؟ | ٣ 3 |
Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,
إِنَّهُ كَسِهَامِ الْجَبَّارِ الحَادَّةِ وَكَالْجَمْرِ الأَحْمَرِ الْمُلْتَهِبِ. | ٤ 4 |
Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?
وَيْلِي لأَنِّي تَغَرَّبْتُ فِي مَاشِكَ، وَسَكَنْتُ فِي خِيَامِ قِيدَارَ. | ٥ 5 |
Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.
طَالَ سَكَنِي مَعَ أُنَاسٍ يُبْغِضُونَ السَّلامَ. | ٦ 6 |
Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.
أَنَا رَجُلُ سَلامٍ، وَكُلَّمَا دَعَوْتُ إِلَيْهِ هَبُّوا هُمْ لِلْحَرْبِ. | ٧ 7 |
Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.