المَزامِير 120

١ 1 تَرْنِيمَةُ الْمَصَاعِدِ صَرَخْتُ إِلَى الرَّبِّ فِي ضِيقِي فَاسْتَجَابَ لِي.

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

٢ 2 نَجِّ نَفْسِي يَا رَبُّ مِنَ الشِّفَاهِ الْكَاذِبَةِ وَاللِّسَانِ الْمُنَافِقِ.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

٣ 3 أَيُّ نَفْعٍ يَأْتِينِي مِنَ اللِّسَانِ الغَشَّاشِ؟

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

٤ 4 إِنَّهُ كَسِهَامِ الْجَبَّارِ الحَادَّةِ وَكَالْجَمْرِ الأَحْمَرِ الْمُلْتَهِبِ.

Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

٥ 5 وَيْلِي لأَنِّي تَغَرَّبْتُ فِي مَاشِكَ، وَسَكَنْتُ فِي خِيَامِ قِيدَارَ.

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

٦ 6 طَالَ سَكَنِي مَعَ أُنَاسٍ يُبْغِضُونَ السَّلامَ.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

٧ 7 أَنَا رَجُلُ سَلامٍ، وَكُلَّمَا دَعَوْتُ إِلَيْهِ هَبُّوا هُمْ لِلْحَرْبِ.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.