< Mark 5 >

1 Wọ́n lọ sí apá kejì adágún ní ẹ̀bá ilẹ̀ àwọn ará Gadara.
Jesus [e seus discípulos ]chegaram ao lado leste do Lago [da Galileia], à região de Gerasa, e lá desembarcaram.
2 Bí Jesu sì ti ń ti inú ọkọ̀ ojú omi jáde. Ọkùnrin kan tí ó ní ẹ̀mí àìmọ́ jáde ti ibojì wá pàdé rẹ̀.
Havia um homem naquela região que saiu de uma das cavernas onde se enterram os mortos; ele estava dominado por um espírito mau.
3 Ọkùnrin yìí ń gbé nínú ibojì, kò sí ẹni tí ó lè dè é mọ́, kódà ẹ̀wọ̀n kò le dè é.
Esse homem costumava morar nas cavernas, e por ser ele violento todo o mundo tinha medo dele; as pessoas o tinham amarrado com correntes. Quando ele ficou ainda mais violento, ninguém pôde mais com ele, nem com correntes,
4 Nítorí pé nígbà púpọ̀ ni wọ́n ti ń fi ṣẹ́kẹ́ṣẹkẹ̀ dè é lọ́wọ́ àti ẹsẹ̀, tí ó sì ń já a dànù kúrò ni ẹsẹ̀ rẹ̀. Kò sí ẹnìkan tí ó ní agbára láti káwọ́ rẹ̀.
pois ele costumava rebentar todas elas e esmagar os grilhões de ferro que tinha nos pés.
5 Tọ̀sán tòru láàrín àwọn ibojì àti ní àwọn òkè ni ó máa ń kígbe rara tí ó sì ń fi òkúta ya ara rẹ̀.
Noite e dia, ele gritava entre as cavernas e ladeiras e se feria com pedras.
6 Nígbà tí ó sì rí Jesu látòkèrè, ó sì sáré lọ láti pàdé rẹ̀. Ó sì wólẹ̀ níwájú rẹ̀.
Quando Jesus saiu do barco, esse homem o viu de longe e foi correndo até ele. Então ele se ajoelhou diante de Jesus para reverenciar.
7 Ó sì kígbe ní ohùn rara wí pé, “Kí ní ṣe tèmi tìrẹ, Jesu Ọmọ Ọlọ́run Ọ̀gá-ògo? Mo fi Ọlọ́run bẹ̀ ọ́ má ṣe dá mi lóró.”
Jesus disse ao espírito mau: - Espírito mau, saia desse homem!
8 Nítorí tí Ó wí fún un pé, “Jáde kúrò lára ọkùnrin náà, ìwọ ẹ̀mí àìmọ́!”
O espírito mau gritou em voz alta: - Jesus, Filho do grande Deus, me deixe em paz. Peço para você prometer não me punir/[Faça assim], dizendo, “Que Deus me puna se eu punir você”.
9 Jesu sì bi í léèrè pé, “Kí ni orúkọ rẹ?” Ẹ̀mí àìmọ́ náà sì dáhùn wí pé, “Ligioni, nítorí àwa pọ̀.”
[Já que o demônio não saiu logo do homem, para lidar melhor com ele ]Jesus perguntou: - Como é seu nome? Ele respondeu: - Meu nome é Multidão, pois somos muitos [Espírito maus neste homem].
10 Nígbà náà ni ẹ̀mí àìmọ́ náà bẹ̀rẹ̀ sí í bẹ Jesu gidigidi, kí ó má ṣe rán àwọn jáde kúrò ní agbègbè náà.
Os [espíritos maus ]rogaram a Jesus que não os mandasse para fora da região.
11 Agbo ẹlẹ́dẹ̀ ńlá kan sì ń jẹ lẹ́bàá òkè.
Ao mesmo tempo, uma grande manada de porcos pastava ali perto na ladeira.
12 Àwọn ẹ̀mí àìmọ́ náà bẹ Jesu pé, “Rán wa lọ sínú àwọn ẹlẹ́dẹ̀ wọ̀n-ọn-nì kí àwa le è wọ inú wọn lọ.”
Os espíritos maus pediram a Jesus: - Mande-nos aos porcos para entrarmos neles!
13 Jesu fún wọn láààyè, àwọn ẹ̀mí àìmọ́ náà sì jáde kúrò lára ọkùnrin náà, wọ́n sì wọ inú àwọn ẹlẹ́dẹ̀ náà lọ. Agbo ẹlẹ́dẹ̀ náà tí ó tó ìwọ̀n ẹgbẹ̀rún méjì sì túká lọ́gán, wọ́n sì sáré lọ ní gẹ̀rẹ́gẹ̀rẹ́ òkè rọ́ sínú Òkun, wọ́n sì ṣègbé.
Ele os deixar fazer assim. Por isso os espíritos maus saíram do [homem ]e entraram nos porcos. A manada, de uns 2.000 porcos, correu ladeira abaixo, para dentro do lago, e lá todos eles se afogaram.
14 Àwọn olùtọ́jú ẹran wọ̀nyí sì sálọ sí àwọn ìlú ńlá àti ìlú kéékèèké, wọ́n sì ń tan ìròyìn náà ká bí wọ́n ti ń sáré. Àwọn ènìyàn sì tú jáde láti fojú gán-án-ní ohun náà tí ó ṣẹlẹ̀.
Os homens que cuidavam dos porcos fugiram e contaram na vila e nas pequenas aldeias [o que tinha acontecido. Muitas pessoas ]saíram para ver o que tinha ocorrido;
15 Nígbà tí wọ́n péjọ sọ́dọ̀ Jesu, wọ́n rí ọkùnrin náà, ẹni tí ó ní ẹ̀mí èṣù, tí ó jókòó níbẹ̀, ó wọ aṣọ ìyè rẹ sì bọ̀ sípò, ẹ̀rù sì bà wọ́n.
elas chegaram ao lugar onde Jesus estava, e lá viram o homem que antes estava dominado por muitos espíritos maus. Ele estava sentado [ali], vestido e no seu perfeito juízo. Como resultado disso, aquelas pessoas se assustaram, pois se deram conta [do grande poder de Jesus].
16 Àwọn tí ìṣẹ̀lẹ̀ yìí ṣojú wọn sì ń ròyìn rẹ̀ fún àwọn ènìyàn ohun tí ó ṣẹlẹ̀ sí ọkùnrin ẹlẹ́mìí àìmọ́, wọ́n si sọ nípa agbo ẹlẹ́dẹ̀ náà pẹ̀lú.
Depois, as pessoas que tinham visto o que havia ocorrido descreveram tudo aquilo ao homem antes dominado pelos espíritos maus; também descreveram o que tinha acontecido com os porcos.
17 Nígbà náà, àwọn èrò bẹ̀rẹ̀ sí ní bẹ Jesu pé kí ó fi agbègbè àwọn sílẹ̀.
Aquelas pessoas imploraram para Jesus sair da sua região.
18 Bí Jesu ti ń wọ inú ọkọ̀ ojú omi lọ, ọkùnrin náà tí ó ti ní ẹ̀mí àìmọ́ tẹ́lẹ̀ bẹ̀ Ẹ́ pé kí òun lè bá a lọ.
Ao entrar Jesus no barco [para sair], o homem [antes ]dominado pelos espíritos maus pediu para Jesus [o deixar acompanhá-lo].
19 Jesu kò gbà fún un, ṣùgbọ́n ó wí fún un pé, “Lọ sí ilé sí ọ̀dọ̀ àwọn ẹbí rẹ, kí o sì sọ fún wọn bí Ọlọ́run ti ṣe ohun ńlá fún ọ, àti bí ó sì ti ṣàánú fún ọ.”
Mas Jesus não o deixou sair com ele. Pelo contrário, Jesus disse a ele: - Volte para casa, para sua família, e conte o que [o Senhor ]fez por você e como foi bom para com você.
20 Nítorí náà, ọkùnrin yìí padà lọ, ó bẹ̀rẹ̀ sí ròyìn ní Dekapoli nípa ohun ńlá tí Jesu ṣe fún un. Ẹnu sì ya gbogbo ènìyàn.
O homem saiu e foi proclamar nas Dez Cidades o que Jesus tinha feito por ele. Todas as pessoas que ouviram [as palavras do homem ]ficaram admiradas.
21 Nígbà tí Jesu sì ti inú ọkọ̀ rékọjá sí apá kejì Òkun, ọ̀pọ̀ ìjọ ènìyàn péjọ yí i ká ní etí Òkun.
Depois de Jesus sair novamente num barco, dirigindo-se ao outro lado do Lago da Galileia com seus discípulos, uma grande multidão se congregou em volta dele à beira do lago.
22 Ọ̀kan nínú àwọn olórí Sinagọgu tí à ń pè ni Jairu wá sọ́dọ̀ Jesu, nígbà tí ó sì rí i, ó wólẹ̀ níwájú rẹ̀.
Uma das pessoas, um chefe de sinagoga cujo nome era Jairo, chegou e quando viu Jesus se prostrou aos pés dele.
23 Ó sì bẹ̀ ẹ́ gidigidi pé, “Ọmọbìnrin mi wà lójú ikú, mo bẹ̀ ọ́, wá fi ọwọ́ rẹ lé e, kí ara rẹ̀ lè dá, kí ó sì yè.”
Logo começou a clamar a Jesus: - Já que minha filha está doente e quase morta, venha por favor até [a minha casa ]e coloque as suas mãos nela para que ela possa ser curada [por você ]e não morra.
24 Jesu sì ń bá a lọ. Ọ̀pọ̀ ìjọ ènìyàn sì ń tọ̀ Ọ́ lẹ́yìn.
Por isso Jesus [e os discípulos ]se foram com Jairo. Uma multidão seguiu a Jesus e o apertava.
25 Obìnrin kan sì wà láàrín ọ̀pọ̀ ènìyàn náà, tí ó ti ní ìsun ẹ̀jẹ̀ fún odidi ọdún méjìlá.
Havia uma mulher no grupo que tinha sangrado muito de um problema menstrual durante doze anos
26 Ẹni tí ojú rẹ̀ sì ti rí ọ̀pọ̀lọpọ̀ ìpọ́njú lọ́dọ̀ ọ̀pọ̀ àwọn oníṣègùn, tí ó sì ti ná gbogbo ohun tí ó ní, síbẹ̀ kàkà kí ó san, ó ń burú sí i.
e que tinha sofrido muito por causa dos tratamentos médicos; mesmo gastando todo seu dinheiro para pagar os médicos, não recebeu nenhuma ajuda deles.
27 Nígbà tí ó sì gbúròó iṣẹ́ ìyanu tí Jesu ṣe, ìdí nìyìí tí ó fi wá sẹ́yìn rẹ̀, láàrín ọ̀pọ̀ ènìyàn, ó sì fọwọ́ kan aṣọ rẹ̀.
Quando ela ouviu que Jesus curava as pessoas, ela se chegou por trás dele;
28 Nítorí ti ó rò ní ọkàn rẹ̀ pé, “Bí mo bá sá à lè fi ọwọ́ kan aṣọ rẹ̀, ara mi yóò dá.”
logo ela pensou: - Se eu tocar [no corpo ou ]na roupa dele, ele vai me curar. Por isso ela tocou na roupa de Jesus.
29 Ìsun ẹ̀jẹ̀ rẹ̀ sì gbẹ lẹ́sẹ̀kẹsẹ̀, òun sì mọ̀ lára rẹ̀ pé, a mú òun láradá kúrò nínú ààrùn náà.
Logo ela parou de sangrar e, ao mesmo tempo, ela sentiu dentro de si que [algo ou alguém ]tinha curado a sua doença.
30 Lọ́gán, Jesu sì mọ̀ nínú ara rẹ̀ pé agbára jáde lára òun. Ó yípadà láàrín ọ̀pọ̀ ènìyàn, ó sì béèrè, “Ta ni ó fi ọwọ́ kan aṣọ mi?”
Logo Jesus sentiu dentro de si que tinha saído dele poder de cura. Por isso ele se virou no meio da multidão e perguntou: - Quem tocou minha roupa?
31 Àwọn ọmọ-ẹ̀yìn rẹ̀ wí fún un pé, “Ìwọ rí ọ̀pọ̀ ènìyàn tí ó rọ̀gbà yí ọ ká, ìwọ sì tún ń béèrè ẹni tí ó fi ọwọ́ kàn ọ́?”
[Um dos ]discípulos respondeu: - Você está vendo que muita gente está apertando você, por isso [nos surpreende ]que pergunte, “Quem me tocou?” [porque provavelmente muitas pessoas tocaram em você].
32 Síbẹ̀, Jesu bẹ̀rẹ̀ sí wò yíká láti rí ẹni náà, tí ó fi ọwọ́ kan òun.
Jesus continuava olhando em volta para descobrir quem tinha feito isso.
33 Nígbà náà, obìnrin náà kún fún ìbẹ̀rù àti ìwárìrì nítorí ó ti mọ ohun tí ó ṣẹlẹ̀ lára òun. Ó sì kúnlẹ̀ níwájú rẹ̀, ó sì sọ gbogbo òtítọ́ fún un.
A mulher estava medrosa e tremia, mas por saber o que lhe tinha ocorrido ela se aproximou de Jesus e se prostrou diante dele; então ela lhe disse toda a verdade sobre tudo que ela tinha feito.
34 Jesu sì wí fún un pé, “Ọmọbìnrin, ìgbàgbọ́ rẹ mú ọ láradá. Máa lọ ní àlàáfíà, ìwọ sì ti sàn nínú ààrùn rẹ.”
Ele disse a ela: - Dona, por causa da sua fé [em mim], curei você. Vá em paz e seja curada, pois [eu lhe prometo que não vai ficar mais doente assim.]
35 Bí Jesu sì ti ń ba obìnrin náà sọ̀rọ̀, àwọn ìránṣẹ́ dé láti ilé Jairu olórí Sinagọgu wá, wọ́n wí fún un pé, ọmọbìnrin rẹ ti kú, àti pé kí wọn má ṣe yọ Jesu lẹ́nu láti wá, nítorí ó ti pẹ́ jù.
Enquanto Jesus ainda falava com [essa mulher], chegaram algumas pessoas [da casa ]de Jairo, o chefe da sinagoga. Disseram [a Jairo]: - Sua filha [acaba de ]morrer; portanto, não adianta incomodar mais o mestre, [pedindo que ele vá até a sua casa].
36 Ṣùgbọ́n bi Jesu ti gbọ́ ọ̀rọ̀ náà, ó wí fún Jairu pé, “Má bẹ̀rù, sá à gbàgbọ́ nìkan.”
Mas quando Jesus ouviu o que esses homens disseram, disse a Jairo: - Não tenha medo! Creia somente [que ela vai ficar boa].
37 Nígbà náà, Jesu dá ọ̀pọ̀ ènìyàn náà dúró. Kò sì jẹ́ kí ẹnikẹ́ni tẹ̀lé òun lẹ́yìn lọ ilé Jairu, bí kò ṣe Peteru, Jakọbu àti Johanu arákùnrin Jakọbu.
Ele deixou somente três pessoas acompanhá-lo [até a casa de Jairo]: Pedro, Tiago e João, o irmão menor de Tiago.
38 Nígbà tí wọ́n dé ibẹ̀, Jesu rí i pé gbogbo nǹkan ti dàrú. Ilé kún fún àwọn tí ń sọkún, àti àwọn tí ń pohùnréré ẹkún.
Quando eles chegaram na casa, Jesus viu que as pessoas ali reunidas estavam em confusão e chorando em voz alta.
39 Ó wọ inú ilé lọ, o sì bá àwọn ènìyàn sọ̀rọ̀, ó béèrè pé, “Èéṣe tí ẹ̀yin fi ń sọkún tí ẹ sì ń pohùnréré ẹkún? Ọmọbìnrin náà kò kú, ó sùn lásán ni.”
Ele entrou na casa e disse ao grupo, metaforicamente e sabendo que ele ia dar vida à moça: - Não fiquem nessa confusão! Parem de chorar! A moça não está morta; ela está [só ]dormindo.
40 Wọ́n sì fi í rẹ́rìn-ín. Ṣùgbọ́n ó sọ fún gbogbo wọn láti bọ́ síta, ó mú baba àti ìyá ọmọ náà, àti àwọn ọmọ-ẹ̀yìn rẹ̀ mẹ́ta. Ó sì wọ inú yàrá tí ọmọbìnrin náà gbé dùbúlẹ̀ sí.
As pessoas se riam dele, pois sabiam que ela estava morta. Depois de mandar todas as demais pessoas para fora da casa, ele chamou o pai e a mãe da moça [e os seus três discípulos ]e eles entraram [no quarto ]onde a moça estava deitada.
41 Ó gbá a ní ọwọ́ mú, ó sì wí pé, “Talita kuumi” (tí ó túmọ̀ sí “Ọmọdébìnrin, dìde dúró!”).
Ele pegou da mão dela e lhe disse na língua aramaica: - Talitá cumi! (que significa, “Menina, levante-se!”)
42 Lẹ́sẹ̀kan náà, ọmọbìnrin náà sì dìde. Ó sì ń rìn, ẹ̀rù sì bà wọ́n, ẹnu sì ya àwọn òbí rẹ̀ gidigidi.
A moça, que tinha doze anos, levantou-se logo e começou a andar. Quando isto aconteceu, [todos os presentes ]ficaram admirados.
43 Jesu sì kìlọ̀ fún wọn gidigidi pé kí wọn má ṣe sọ ohun tí ó ti ṣẹlẹ̀. Ó sì wí fún wọn kí wọn fún ọmọbìnrin náà ní oúnjẹ.
Jesus ordenou claramente que eles não contassem a ninguém [o que ele tinha feito]. Depois mandou que trouxessem comida para a moça.

< Mark 5 >