Lamentations 5
1 Rántí, Olúwa, ohun tí ó ṣẹlẹ̀ sí wa; wò ó, kí o sì rí ìtìjú wa.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Àwọn ohun ìní wa ti di ti àlejò, ilé wa ti di ti àjèjì.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Àwa ti di aláìní òbí àti aláìní baba, àwọn ìyá wa ti di opó.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 A gbọdọ̀ ra omi tí à ń mu; igi wa di títà fún wa.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Àwọn tí ó ń lé wa súnmọ́ wa; àárẹ̀ mú wa àwa kò sì rí ìsinmi.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Àwa jọ̀wọ́ ara wa fún Ejibiti àti Asiria láti rí oúnjẹ tó tó jẹ.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Àwọn baba wa ti ṣẹ̀, wọn kò sì ṣí mọ́, àwa sì ń ru ìjìyà ẹ̀ṣẹ̀ wọn.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Àwọn ẹrú ń jẹ ọba lórí wa, kò sì ṣí ẹni tí yóò gbà wá lọ́wọ́ wọn.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Àwa ń rí oúnjẹ wa nínú ewu ẹ̀mí wa nítorí idà tí ó wà ní aginjù.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Ẹran-ara wa gbóná bí ààrò, ebi sì yó wa bí àárẹ̀.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Wọ́n ti fipá bá àwọn obìnrin wa lòpọ̀ ní Sioni, àti àwọn wúńdíá ti o wa ní ìlú Juda.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Àwọn ọmọ ọbakùnrin ti di síso sókè ní ọwọ́ wọn; kò sí ìbọ̀wọ̀ fún àgbàgbà mọ́.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Àwọn ọ̀dọ́mọkùnrin wa ru òkúta; àwọn ọmọkùnrin sì ń ṣàárẹ̀ lábẹ́ ẹrù igi.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Àwọn àgbàgbà ti lọ kúrò ní ẹnu-bodè ìlú; àwọn ọ̀dọ́mọkùnrin sì dákẹ́ orin wọn.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Ayọ̀ ti ṣáko ní ọkàn wa; ọ̀fọ̀ sì ti dúró bí ijó fún wa.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Adé ti ṣí kúrò ní orí wa ègbé ni fún wa, nítorí a ti ṣẹ̀.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Nítorí èyí, àárẹ̀ mú ọkàn wa, nítorí èyí, ojú wa sì ṣú.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Fún òkè Sioni tí ó ti di ahoro lórí rẹ̀ àwọn kọ̀lọ̀kọ̀lọ̀ sì ń rìn kiri.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Ìwọ, Olúwa, jẹ ọba títí láé; ìjọba rẹ dúró láti ìran kan dé ìran mìíràn.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Kí ló dé tí o ń gbàgbé wa ní gbogbo ìgbà? Kí ló dé tí o fi kọ̀ wá sílẹ̀ fún ọjọ́ pípẹ́?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Mú wa padà sí ọ̀dọ̀ rẹ, Olúwa, kí àwa kí ó le padà; mú ọjọ́ wa di tuntun bí ìgbàanì,
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 àyàfi tí o bá ti kọ̀ wá sílẹ̀ pátápátá tí ìbínú rẹ sí wa sì kọjá ìwọ̀n.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
