Lamentations 3
1 Èmi ni ọkùnrin tí ó rí ìpọ́njú pẹ̀lú ọ̀pá ìbínú rẹ.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Ó ti lé mi jáde ó sì mú mi rìn nínú òkùnkùn ju ti ìmọ́lẹ̀.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Nítòótọ́, ó ti yí ọwọ́ rẹ̀ padà sí mi síwájú àti síwájú sí i ní gbogbo ọjọ́.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Ó jẹ́ kí àwọ̀ mi àti ẹran-ara mi gbó ó sì tún ṣẹ́ egungun mi.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Ó ti fi mí sí ìgbèkùn, ó sì ti yí mi ká pẹ̀lú ìkorò àti làálàá.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Ó mú mi gbé nínú òkùnkùn, bí ti àwọn tó ti kú fún ìgbà pípẹ́.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Ó ti tì mí mọ́ ilé, nítorí náà n kò le è sálọ; ó ti fi ẹ̀wọ̀n mú mi mọ́lẹ̀.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Pàápàá nígbà tí mo ké fún ìrànlọ́wọ́, ó kọ àdúrà mi.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Ó fi ògiri òkúta dí ọ̀nà mi; ó sì mú ọ̀nà mi wọ́.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Bí i beari tí ó dùbúlẹ̀, bí i kìnnìún tí ó sá pamọ́.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Ó wọ́ mi kúrò ní ọ̀nà, ó tẹ̀ mí mọ́lẹ̀ ó fi mi sílẹ̀ láìsí ìrànlọ́wọ́.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Ó fa ọfà rẹ̀ yọ ó sì fi mí ṣe ohun ìtafàsí.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Ó fa ọkàn mí ya pẹ̀lú ọfà nínú àkọ̀ rẹ̀.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Mo di ẹni yẹ̀yẹ́ láàrín àwọn ènìyàn mi; wọn yẹ̀yẹ́ mi pẹ̀lú orin ní gbogbo ọjọ́.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Ó ti kún mi pẹ̀lú ewé kíkorò àti ìdààmú bí omi.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Ó ti fi òkúta kán eyín mi; ó ti tẹ̀ mí mọ́lẹ̀ nínú eruku.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Mo ti jìnnà sí àlàáfíà; mo ti gbàgbé ohun tí àṣeyege ń ṣe.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 Nítorí náà mo wí pé, “Ògo mi ti lọ àti ìrètí mi nínú Olúwa.”
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Mo ṣe ìrántí ìpọ́njú àti ìdààmú mi, ìkorò àti ìbànújẹ́.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Mo ṣèrántí wọn, ọkàn mi sì gbọgbẹ́ nínú mi.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Síbẹ̀, èyí ni mo ní ní ọkàn àti nítorí náà ní mo nírètí.
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Nítorí ìfẹ́ Olúwa tí ó lágbára ni àwa kò fi ṣègbé, nítorí ti àánú rẹ kì í kùnà.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Wọ́n jẹ́ ọ̀tún ní àárọ̀; títóbi ni òdodo rẹ̀.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Mo wí fún ara mi, ìpín mi ni Olúwa; nítorí náà èmi yóò dúró dè ọ́.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Dídára ni Olúwa fún àwọn tí ó ní ìrètí nínú rẹ̀, sí àwọn tí ó ń wá a.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Ó dára kí a ní sùúrù fún ìgbàlà Olúwa.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Ó dára fún ènìyàn láti gbé àjàgà nígbà tí ó wà ní èwe.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Jẹ́ kí ó jókòó ní ìdákẹ́ jẹ́ẹ́, nítorí Olúwa ti fi fún un.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Jẹ́ kí ó bo ojú rẹ̀ sínú eruku— ìrètí sì lè wà.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Jẹ́ kí ó fi ẹ̀rẹ̀kẹ́ fún àwọn tí yóò gbá a, sì jẹ́ kí ó wà ní ìdójútì.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Ènìyàn kò di ìtanù lọ́dọ̀ Olúwa títí láé.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Lóòtítọ́ ó mú ìbànújẹ́ wá, yóò fi àánú hàn, nítorí títóbi ni ìfẹ́ rẹ̀.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Nítorí kò mọ̀ ọ́n mọ̀ mú ìpọ́njú wá tàbí ìrora wá fún ọmọ ènìyàn.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Láti tẹ mọ́lẹ̀ lábẹ́ ẹsẹ̀ gbogbo àwọn ẹlẹ́wọ̀n ní ilẹ̀ náà.
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Láti ṣẹ́ ọmọ ènìyàn fún ẹ̀tọ́ rẹ̀ níwájú Ọ̀gá-ògo jùlọ,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 láti yí ìdájọ́ ènìyàn padà, ǹjẹ́ Olúwa kò rí ohun bẹ́ẹ̀.
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Ta ni yóò sọ̀rọ̀ tí yóò rí bẹ́ẹ̀ tí Olúwa kò bá fi àṣẹ sí i.
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Ǹjẹ́ kì í ṣe láti ẹnu Ọ̀gá-ògo jùlọ ni rere àti búburú tí ń wá?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Kí ló dé tí ẹ̀dá alààyè ṣe ń kùn nígbà tí ó bá ń jìyà ẹ̀ṣẹ̀ rẹ̀?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Ẹ jẹ́ kí a yẹ ọ̀nà wa, kí a sì dán an wò, kí a sì tọ Olúwa lọ.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Ẹ jẹ́ kí a gbé ọkàn àti ọwọ́ wa sókè sí Ọlọ́run ní ọ̀run, kí a wí pé,
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 “Àwa ti ṣẹ̀ a sì ti ṣọ̀tẹ̀ ìwọ kò sì fi ẹ̀ṣẹ̀ wa jì wá.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 “Ìwọ fi ìbínú bo ara rẹ ìwọ sì ń lépa wa; ìwọ ń parun láìsí àánú.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Ìwọ ti fi àwọsánmọ̀ bo ara rẹ pé kí àdúrà wa má ba à dé ọ̀dọ̀ rẹ.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Ó ti sọ wá di èérí àti ààtàn láàrín orílẹ̀-èdè gbogbo.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 “Gbogbo àwọn ọ̀tá wa ti la ẹnu wọn gbòòrò sí wa.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Àwa ti jìyà àti ìparun, nínú ìbẹ̀rù àti ewu.”
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Omijé ń sàn ní ojú mi bí odò nítorí a pa àwọn ènìyàn mi run.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Ojú mi kò dá fún omijé, láì sinmi,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 títí ìgbà tí Olúwa yóò síjú wolẹ̀ láti òkè ọ̀run tí yóò sì rí i.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Ohun tí mo rí mú ìbẹ̀rù wá ọkàn mi nítorí gbogbo àwọn obìnrin ìlú mi.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Àwọn tí ó jẹ́ ọ̀tá mi láìnídìí dẹ mí bí ẹyẹ.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Wọ́n gbìyànjú láti mú òpin dé bá ayé mi nínú ihò wọ́n sì ju òkúta lù mí.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Orí mi kún fún omi, mo sì rò pé ìgbẹ̀yìn dé.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Mo pe orúkọ rẹ, Olúwa, láti ọ̀gbun ìsàlẹ̀ ihò.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Ìwọ gbọ́ ẹ̀bẹ̀ mi, “Má ṣe di etí rẹ sí igbe ẹ̀bẹ̀ mi fún ìtura.”
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 O wá tòsí nígbà tí mo ké pè ọ́, o sì wí pé, “Má ṣe bẹ̀rù.”
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Olúwa, ìwọ gba ẹjọ́ mi rò, o ra ẹ̀mí mi padà.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 O ti rí i, Olúwa, búburú tí a ṣe sí mi. Gba ẹjọ́ mi ró!
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Ìwọ ti rí ọ̀gbun ẹ̀san wọn, gbogbo ìmọ̀ wọn sí mi.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Olúwa ìwọ ti gbọ́ ẹ̀gàn wọn àti ìmọ̀ búburú wọn sí mi,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 ohun tí àwọn ọ̀tá mi ń sọ sí mi ní gbogbo ọjọ́.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Wò wọ́n! Ní jíjòkòó tàbí ní dídìde, wọ́n ń ṣẹlẹ́yà mi nínú orin wọn.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Olúwa san wọ́n lẹ́san ohun tí ó tọ́ sí wọn fún ohun tí ọwọ́ wọn ti ṣe.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Fi ìbòjú bò wọ́n ní ọkàn, kí o sì fi wọ́n ré.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Ni wọ́n lára kí o sì pa wọ́n run pẹ̀lú ìbínú, lábẹ́ ọ̀run Olúwa.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
