< Job 27 >
1 Pẹ̀lúpẹ̀lú Jobu sì tún sọkún ọ̀rọ̀ òwe rẹ̀, ó sì wí pé,
Job retomou a sua parábola, e disse,
2 “Bí Ọlọ́run ti ń bẹ, ẹni tí ó gba ìdájọ́ mi lọ, àti Olódùmarè tí ó bà mi ní ọkàn jẹ́,
“Como Deus vive, quem me tirou o direito, o Todo-Poderoso, que tornou minha alma amarga
3 níwọ́n ìgbà tí ẹ̀mí mi ń bẹ nínú mi, àti tí ẹ̀mí Ọlọ́run ń bẹ nínú ihò imú mi.
(pois a duração da minha vida ainda está em mim, e o espírito de Deus está em minhas narinas);
4 Ètè mi kì yóò sọ̀rọ̀ èké, bẹ́ẹ̀ ni ahọ́n mi kì yóò sọ̀rọ̀ ẹ̀tàn.
certamente meus lábios não falarão injustiça, nem a minha língua vai enganar totalmente.
5 Kí a má rí i pé èmi ń dá yín láre; títí èmi ó fi kú, èmi kì yóò ṣí ìwà òtítọ́ mi kúrò lọ́dọ̀ mi.
Longe de mim que eu deveria justificar você. Até que eu morra, não vou afastar de mim a minha integridade.
6 Òdodo mi ni èmi dìímú ṣinṣin, èmi kì yóò sì jọ̀wọ́ rẹ̀ lọ́wọ́; àyà mi kì yóò sì gan ọjọ́ kan nínú ọjọ́ ayé mi.
Eu me apego à minha retidão e não a deixarei ir. Meu coração não me censurará enquanto eu viver.
7 “Kí ọ̀tá mi kí ó dàbí ènìyàn búburú, àti ẹni tí ń dìde sí mi kí ó dàbí ẹni aláìṣòdodo.
“Que meu inimigo seja como o maligno. Que aquele que se levantar contra mim seja como o iníquo.
8 Nítorí kí ni ìrètí àgàbàgebè, nígbà tí Ọlọ́run bá ké ẹ̀mí rẹ̀ kúrò, nígbà tí ó sì fà á jáde?
Para o que é a esperança dos ímpios, quando ele é cortado, quando Deus lhe tira a vida?
9 Ọlọ́run yóò ha gbọ́ àdúrà rẹ̀, nígbà tí ìpọ́njú bá dé sí i?
Será que Deus vai ouvir seu grito quando os problemas vierem sobre ele?
10 Òun ha le ní inú dídùn sí Olódùmarè? Òun ha lé máa ké pe Ọlọ́run nígbà gbogbo?
Ele se deleitará com o Todo-Poderoso, e chamar a Deus em todos os momentos?
11 “Èmi ó kọ́ yín ní ẹ̀kọ́ ní ti ọwọ́ Ọlọ́run: ọ̀nà tí ń bẹ lọ́dọ̀ Olódùmarè ni èmi kì yóò fi pamọ́.
Eu lhe ensinarei sobre a mão de Deus. Não vou esconder o que está com o Todo-Poderoso.
12 Kíyèsi i, gbogbo yín ni ó ti rí i; kín ni ìdí ọ̀rọ̀ asán yín?
Eis que todos vocês já o viram por conta própria; por que, então, você se tornou totalmente vaidoso?
13 “Ẹ̀yin ni ìpín ènìyàn búburú lọ́dọ̀ Ọlọ́run, àti ogún àwọn aninilára, tí wọ́n ó gbà lọ́wọ́ Olódùmarè.
“Esta é a porção de um homem perverso com Deus, a herança dos opressores, que eles recebem do Todo-Poderoso.
14 Bí àwọn ọmọ rẹ bá di púpọ̀, fún idà ni; àwọn ọmọ ọmọ rẹ̀ kì yóò yó fún oúnjẹ.
Se seus filhos são multiplicados, é para a espada. Seus descendentes não ficarão satisfeitos com o pão.
15 Àwọn tí ó kù nínú tirẹ̀ ni a ó sìnkú nínú àjàkálẹ̀-ààrùn: àwọn opó rẹ̀ kì yóò sì sọkún fún wọn.
Those que restarem dele serão enterrados na morte. Suas viúvas não farão lamentações.
16 Bí ó tilẹ̀ kó fàdákà jọ bí erùpẹ̀, tí ó sì dá aṣọ jọ bí amọ̀;
Apesar de amontoar prata como poeira, e preparar roupas como o barro;
17 àwọn ohun tí ó tò jọ àwọn olóòtítọ́ ni yóò lò ó; àwọn aláìṣẹ̀ ni yóò sì pín fàdákà rẹ̀.
he pode prepará-lo, mas o justo o colocará, e os inocentes dividirão a prata.
18 Òun kọ́ ilé rẹ̀ gẹ́gẹ́ bí kòkòrò aṣọ, àti bí ahéré tí olùṣọ́ kọ́.
Ele constrói sua casa como a traça, como um estande que o vigia faz.
19 Ọlọ́rọ̀ yóò dùbúlẹ̀, ṣùgbọ́n òun kì yóò túnṣe bẹ́ẹ̀ mọ́, nígbà tí ó bá la ojú rẹ̀, gbogbo rẹ̀ a lọ.
Ele se deita rico, mas não o fará novamente. Ele abre os olhos, e não o é.
20 Ẹ̀rù ńlá bà á bí omi ṣíṣàn; ẹ̀fúùfù ńlá jí gbé lọ ní òru.
Os terrores o ultrapassam como as águas. Uma tempestade o rouba durante a noite.
21 Ẹ̀fúùfù ìlà-oòrùn gbé e lọ, òun sì lọ; àti bí ìjì ńlá ó sì fà á kúrò ní ipò rẹ̀.
O vento leste o leva, e ele parte. Isso o varre de seu lugar.
22 Nítorí pé Olódùmarè yóò kọlù ú, kì yóò sì dá sí; òun ìbá yọ̀ láti sá kúrò ní ọwọ́ rẹ̀.
Pois lhe custa caro e não poupa, enquanto ele foge de sua mão.
23 Àwọn ènìyàn yóò sì ṣápẹ́ sí i lórí, wọn yóò sì ṣe síọ̀ sí i kúrò ní ipò rẹ̀.”
Men baterão palmas para ele, e o assobiará para fora de seu lugar.