< Ecclesiastes 11 >

1 Fún àkàrà rẹ sórí omi, nítorí lẹ́yìn ọjọ́ púpọ̀, ìwọ yóò rí i padà.
Lance seu pão sobre as águas; pois você o encontrará após muitos dias.
2 Fi ìpín fún méje, àní fún mẹ́jọ pẹ̀lú, nítorí ìwọ kò mọ ohun ìparun tí ó le è wá sórí ilẹ̀.
Dê uma parte para sete, sim, até mesmo para oito; pois você não sabe o que será o mal na terra.
3 Bí àwọsánmọ̀ bá kún fún omi, ayé ni wọ́n ń rọ òjò sí. Bí igi wó sí ìhà gúúsù tàbí sí ìhà àríwá, níbi tí ó wó sí náà, ni yóò dùbúlẹ̀ sí.
Se as nuvens estiverem cheias de chuva, elas se esvaziam sobre a terra; e se uma árvore cair para o sul, ou para o norte, no local onde a árvore cai, lá estará ela.
4 Ẹnikẹ́ni tí ó bá ń wo afẹ́fẹ́ kò ní fúnrúgbìn; ẹnikẹ́ni tí ó bá ń wo àwọsánmọ̀ kò ní kórè.
Aquele que observa o vento não vai semear; e aquele que considera as nuvens não colherá.
5 Gẹ́gẹ́ bí ìwọ kò ti ṣe mọ ojú ọ̀nà afẹ́fẹ́ tàbí mọ bí ọmọ tí ń dàgbà nínú ikùn ìyáarẹ̀, bẹ́ẹ̀ náà ni ìwọ kò le è ní òye iṣẹ́ Ọlọ́run ẹlẹ́dàá ohun gbogbo.
Como você não sabe qual é o caminho do vento, nem como os ossos crescem no útero dela que está com a criança; mesmo assim, você não conhece a obra de Deus que faz tudo.
6 Fún irúgbìn rẹ ní òwúrọ̀ kùtùkùtù, má sì ṣe jẹ́ kí ọwọ́ rẹ ṣọlẹ̀ ní àṣálẹ́, nítorí ìwọ kò mọ èyí tí yóò ṣe rere bóyá èyí tàbí ìyẹn tàbí àwọn méjèèjì ni yóò ṣe dáradára bákan náà.
Pela manhã, semeie sua semente, e, à noite, não segure sua mão; pois você não sabe qual vai prosperar, se isto ou aquilo, ou se ambos serão igualmente bons.
7 Ìmọ́lẹ̀ dùn; Ó sì dára fún ojú láti rí oòrùn.
Truly a luz é doce, e é uma coisa agradável para os olhos ver o sol.
8 Ṣùgbọ́n jẹ́ kí ènìyàn jẹ̀gbádùn gbogbo iye ọdún tí ó le è lò láyé ṣùgbọ́n jẹ́ kí ó rántí ọjọ́ òkùnkùn nítorí wọn ó pọ̀. Gbogbo ohun tí ó ń bọ̀ asán ni.
Sim, se um homem vive muitos anos, que ele se regozije com todos eles; mas que se lembre dos dias de escuridão, pois eles serão muitos. Tudo o que vem é vaidade.
9 Jẹ́ kí inú rẹ dùn, ìwọ ọ̀dọ́mọdé ní ìgbà tí o wà ní èwe kí o sì jẹ́ kí ọkàn rẹ fún ọ ní ayọ̀ ní ìgbà èwe rẹ. Tẹ̀lé ọ̀nà ọkàn rẹ àti ohunkóhun tí ojú rẹ rí ṣùgbọ́n mọ̀ dájú pé nípa gbogbo nǹkan wọ̀nyí ni Ọlọ́run yóò mú ọ wá sí ìdájọ́.
Alegre-se, jovem, em sua juventude, e deixar que seu coração o aplauda nos dias de sua juventude, e caminhar nos caminhos do seu coração, e à vista de seus olhos; mas saiba que por todas essas coisas Deus o levará a julgamento.
10 Nítorí náà, mú ìjayà kúrò ní ọkàn rẹ kí o sì lé ìbànújẹ́ ara rẹ kúrò nítorí èwe àti kékeré kò ní ìtumọ̀.
Portanto, remova a tristeza do seu coração, e afaste o mal de sua carne; para a juventude e o amanhecer da vida são vaidade.

< Ecclesiastes 11 >