Matta 15
1 Bu qaƣda, Tǝwrat ustazliridin wǝ Pǝrisiylǝrdin bǝziliri Yerusalemdin kelip Əysaning aldiƣa berip:
A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
2 — Muhlisliring nemixⱪa ata-bowilirimizning ǝn’ǝnilirigǝ hilapliⱪ ⱪilidu? Qünki ular ⱪollirini yumay tamaⱪ yǝydikǝnƣu, — dedi.
Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3 Lekin u ularƣa mundaⱪ jawab bǝrdi: — Silǝrqu, silǝr nemixⱪa ǝn’ǝnimizni saⱪlaymiz dǝp Hudaning ǝmrigǝ hilapliⱪ ⱪilisilǝr?
A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
4 Qünki Huda: «Ata-anangni ⱨɵrmǝt ⱪil» wǝ «Atisi yaki anisini ⱨaⱪarǝtligǝnlǝr ɵlümgǝ mǝⱨkum ⱪilinsun» dǝp ǝmr ⱪilƣan.
Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5 Lekin silǝr: — Ⱨǝrⱪandaⱪ kixi «Atisi yaki anisiƣa: — Mǝn silǝrgǝ yardǝm bǝrgüdǝk nǝrsilǝrni alliⱪaqan [Hudaƣa] atiwǝttim — desila,
Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
6 uning ata-anisiƣa ⱨɵrmǝt-wapadarliⱪ ⱪilix mǝjburiyiti ⱪalmaydu, — dǝysilǝr. Buning bilǝn ǝn’ǝnǝnglarni dǝp, Hudaning ǝmrini yoⱪⱪa qiⱪiriwǝttinglar.
A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
7 Əy sahtipǝzlǝr! Yǝxaya pǝyƣǝmbǝr bǝrgǝn muxu bexarǝt toptoƣra silǝr toƣruluⱪ ikǝn: —
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
8 «Muxu hǝlⱪ aƣzida meni ⱨɵrmǝtligini bilǝn, Biraⱪ ⱪǝlbi mǝndin yiraⱪ.
Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9 Ular manga biⱨudǝ ibadǝt ⱪilidu. Ularning ɵgǝtkǝn tǝlimliri pǝⱪǝt insanlardin qiⱪⱪan pǝtiwalarla, halas».
Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
10 Andin u halayiⱪni yeniƣa qaⱪirip, ularƣa: — Ⱪulaⱪ selinglar ⱨǝm xuni qüxininglarki,
A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11 Insanni napak ⱪilidiƣini aƣzidin kiridiƣini ǝmǝs, bǝlki aƣzidin qiⱪidiƣinidur, — dedi.
Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
12 Keyin muhlisliri uning aldiƣa kelip: — Sening bu sɵzüngni Pǝrisiylǝr anglap, uningdin bizar bolup rǝnjigǝnlikini bildingmu? — dedi.
Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13 Lekin u mundaⱪ jawab ⱪayturdi: — Ərxtiki Atam tikmigǝn ⱨǝrⱪandaⱪ ɵsümlük yiltizidin yulunup taxlinidu.
A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
14 Silǝr ularƣa pisǝnt ⱪilmanglar; ular korlarƣa yol baxlaydiƣan korlardur. Əgǝr kor korƣa yol baxlisa, ⱨǝr ikkisi oriƣa qüxüp ketidu.
Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15 Lekin Petrus uningƣa: — Baya eytⱪan tǝmsilni bizgǝ qüxǝndürüp bǝrgǝysǝn, — dedi.
I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16 Lekin u: — Silǝrmu tehiqǝ qüxǝnqigǝ eriximidinglar?! — dedi.
Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17 Eƣizƣa kirgǝn barliⱪ nǝrsilǝrning axⱪazan arⱪiliⱪ tǝrǝt bolup qiⱪip ketidiƣanliⱪini tehi qüxǝnmǝmsilǝr?
Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
18 Lekin eƣizdin qiⱪidiƣini ⱪǝlbtin qiⱪidu, insanni napak ⱪilidiƣinimu xudur.
Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
19 Qünki yaman oylar, ⱪatilliⱪ, zinahorluⱪ, buzuⱪqiliⱪ, oƣriliⱪ, yalƣan guwaⱨliⱪ wǝ tɵⱨmǝt ⱪatarliⱪlar ⱪǝlbtin qiⱪidu.
Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20 Insanni napak ⱪilidiƣanlar mana xulardur; yuyulmiƣan ⱪollar bilǝn tamaⱪ yeyix insanni napak ⱪilmaydu.
Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
21 Əysa u yǝrdin qiⱪip, Tur wǝ Zidon xǝⱨǝrlirining ǝtrapidiki yurtlarƣa bardi.
A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22 Mana, u qǝt yǝrlǝrdin kǝlgǝn ⱪananiy bir ayal uning aldiƣa kelip: — I Rǝb! Dawutning oƣli, ⱨalimƣa rǝⱨim ⱪilƣaysiz! Ⱪizimƣa jin qaplixiwalƣanikǝn, ⱪiynilip ketiwatidu! — dǝp uningƣa nida ⱪilip zarlidi.
A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23 Lekin u u ayalƣa bir eƣizmu jawab bǝrmidi. Muhlisliri uning yeniƣa kelip: — Bu ayalni yolƣa salsang! Qünki u kǝynimizdin ǝgixip yalwurup nida ⱪiliwatidu, — dedi.
Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
24 Əmdi u jawab berip: — Mǝn pǝⱪǝt yoldin tenigǝn ⱪoy padiliri bolƣan Israil jǝmǝtidikilǝrgǝ ǝwǝtilgǝnmǝn, — dedi.
On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25 Əmma ⱨeliⱪi ayal uning aldiƣa kelip sǝjdǝ ⱪilip: — Rǝb, manga yardǝm ⱪilƣaysǝn! — dǝp yalwurdi.
Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26 U uningƣa: — Balilarning nenini kiqik itlarƣa taxlap berix yahxi ǝmǝs, — dedi.
On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27 Lekin ⱨeliⱪi ayal: — Durus, i Rǝb, biraⱪ ⱨǝtta itlarmu hojayinining dastihinidin qüxkǝn uwaⱪlarni yǝydiƣu, — dedi.
A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28 Xuning bilǝn Əysa uningƣa: — Əy hanim, ixǝnqing küqlük ikǝn! Tiliginingdǝk bolsun! — dedi. U ayalning ⱪizi xuan saⱪiyip kǝtti.
Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29 Əysa u yǝrdin qiⱪip, Galiliyǝ dengizining boyidin ɵtüp, taƣⱪa qiⱪip olturdi.
A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30 Uning aldiƣa top-top halayiⱪ yiƣildi. Ular tokur, ⱪariƣu, gaqa, qolaⱪ wǝ nurƣun baxⱪa hil kesǝllǝrnimu elip kelip, uning ayiƣi aldiƣa ⱪoyuxti; u ularni saⱪaytti.
I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
31 Xuning bilǝn halayiⱪ gaqilarning sɵzliyǝlǝydiƣan bolƣanliⱪini, qolaⱪlarning saⱪayƣinini, tokurlarning mangƣanliⱪini wǝ ⱪariƣularning kɵridiƣan bolƣanliⱪini kɵrüp, ⱨǝyran boldi wǝ Israilning Hudasini uluƣlidi.
Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32 Andin Əysa muhlislirini yeniƣa qaⱪirip: — Bu halayiⱪⱪa iqim aƣriydu; qünki ular üq kündin beri yenimda boldi, yegüdǝk bir nǝrsisimu ⱪalmidi. Ularni ɵylirigǝ aq ⱪayturuxni halimaymǝn, yolda ⱨalidin ketixi mumkin, — dedi.
Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33 Muhlislar uningƣa: — Bu qɵldǝ bunqiwala adǝmni toyƣuzƣudǝk kɵp nanni nǝdin tapimiz? — deyixti.
I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34 Əysa ulardin: Ⱪanqǝ neninglar bar? — dǝp soridi. — Yǝttǝ nan bilǝn birnǝqqǝ tal kiqik beliⱪ bar, — deyixti ular.
I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
35 Buning bilǝn u halayiⱪni yǝrdǝ olturuxⱪa buyrudi.
I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36 Andin, yǝttǝ nan bilǝn beliⱪlarni ⱪoliƣa elip [Hudaƣa] tǝxǝkkür eytip, ularni oxtup muhlisliriƣa bǝrdi, muhlislar halayiⱪⱪa ülǝxtürdi.
A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
37 Ⱨǝmmǝylǝn toyƣuqǝ yedi; andin [muhlislar] exip ⱪalƣan parqilarni yiƣip yǝttǝ qong sewǝtni toxⱪuzdi.
I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38 Tamaⱪ yegǝnlǝrning sani balilar wǝ ayallardin baxⱪa tɵt ming kixi idi.
Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39 U halayiⱪni yolƣa salƣandin keyin, kemigǝ qüxüp, Magadan yurtining qǝt yǝrlirigǝ bardi.
A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
