Padixaⱨlar 2 7
1 Elixa: Pǝrwǝrdigarning sɵzini anglanglar! Pǝrwǝrdigar mundaⱪ dǝydu: — Ətǝ muxu waⱪitlarda Samariyǝning dǝrwazisida bir halta aⱪ un bir xǝkǝlgǝ wǝ ikki halta arpa bir xǝkǝlgǝ setilidu, — dedi.
Řekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O tomto času zítra míra mouky bělné bude za lot stříbra, a dvě míry ječmene za lot stříbra v bráně Samařské.
2 Əmma padixaⱨ belikini tutup mangƣan ⱪoxun ǝmǝldari bolsa, Hudaning adimigǝ: Mana, ⱨǝtta Pǝrwǝrdigar asmanƣa tünglük aqsimu, undaⱪ ixning boluxi mumkinmu?! dedi. U: — Sǝn ɵz kɵzüng bilǝn kɵrisǝn, lekin xuningdin yemǝysǝn, dedi.
I odpověděl muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král zpoléhal, a řekl: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to býti mohlo? Kterýž řekl: Aj, uzříš očima svýma, ale nebudeš jísti z toho.
3 Əmdi dǝrwazining tüwidǝ tɵt mahaw kesili bar adǝm olturatti. Ular bir-birigǝ: Nemǝ üqün muxu yǝrdǝ ɵlümni kütüp olturimiz?
Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní, kteříž řekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemříti musili?
4 Xǝⱨǝrgǝ kirǝyli desǝk, xǝⱨǝrdǝ aqarqiliⱪ bolƣaqⱪa, u yǝrdǝ ɵlimiz; bu yǝrdǝ oltursaⱪmu ɵlimiz. Ⱪopup Suriylǝrning lǝxkǝrgaⱨiƣa ketǝyli. Ular bizni ayisa tirik ⱪalimiz; bizni ɵltürǝyli desǝ ɵlimiz, halas, — deyixti.
Díme-li: Poďme do města, hlad jest v městě, i zemřeme tam; pakli zde zůstaneme, také zemřeme. Protož nyní poďte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zůstaneme živi; pakli nás zbijí, též zemřeme.
5 Xuni dǝp ular kǝqⱪurun Suriylǝrning lǝxkǝrgaⱨiƣa barƣili ⱪopti. Lǝxkǝrgaⱨining ⱪexiƣa yetip kǝlgǝndǝ, mana ⱨeq kixi yoⱪ idi.
Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, přišli až k kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného.
6 Qünki Pǝrwǝrdigar Suriylǝrning lǝxkǝrgaⱨiƣa jǝng ⱨarwiliri, atlar wǝ zor qong ⱪoxunning sadasini anglatⱪanidi. Xuni anglap ular bir-birigǝ: Mana, Israilning padixaⱨi bixǝk Ⱨittiylarning padixaⱨlirini wǝ Misirliⱪlarning padixaⱨlirini üstimizgǝ ⱨujum ⱪilƣili yalliwaptu, deyixti;
Nebo Pán učinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk koňů, a tak hluk vojska velikého. I řekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby připadli na nás.
7 kǝqⱪurun ⱪozƣilip qedirlirini, at bilǝn exǝklirini taxlap lǝxkǝrgaⱨni xu peti ⱪoyup, ɵz janlirini ⱪutⱪuzux üqün bǝdǝr ⱪaqⱪanidi.
A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanů svých, a koňů svých i oslů svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého.
8 Mahaw kesili bar adǝmlǝr lǝxkǝrgaⱨning yeniƣa kelip, bir qedirƣa kirip, yǝp-iqip uningdin kümüx bilǝn altunni wǝ kiyimlǝrni elip yoxurup ⱪoyuxti. Andin ular yenip kelip, yǝnǝ bir qedirƣa kirip u yǝrdiki oljinimu elip yoxurup ⱪoyuxti.
Když tedy přišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho stanu, jedli a pili, a pobravše v něm stříbro a zlato i roucha, odešli a schovali. Opět navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v něm, a odšedše, schovali.
9 Andin ular bir-birigǝ: Bizning bundaⱪ ⱪilƣinimiz durus ǝmǝs. Bügün ⱪutluⱪ hǝwǝr bar kündur, lekin biz tinmay turuwatimiz. Sǝⱨǝrgiqǝ ⱪalsaⱪ bu yamanliⱪ beximizƣa qüxidu. Uning üqün ǝmdi berip padixaⱨning ordisidikilǝrgǝ bu hǝwǝrni yǝtküzǝyli, dedi.
I řekli vespolek: Nedobře děláme. Den tento jest den dobrých novin, a my mlčíme. Budeme-li čekati až do svitání, postihne nás nepravost; protož nyní poďte, vejdouce, oznamme to domu královskému.
10 Xuning bilǝn ular berip xǝⱨǝrning dǝrwazisidiki pasibanlarni qaⱪirip ularƣa: Biz Suriylǝrning lǝxkǝrgaⱨiƣa qiⱪsaⱪ, mana ⱨeqkim yoⱪ ikǝn, ⱨǝtta adǝmning xǝpǝsimu yoⱪtur; bǝlki atlar baƣlaⱪliⱪ, exǝklǝr baƣlaⱪliⱪ bolup, qedirlar ǝyni peti turidu, dedi.
A přišedše, volali na branné města, a pověděli jim, řkouce: Přišli jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského, kromě koní přivázaných a oslů přivázaných, a stanů, jakž prvé byli.
11 Dǝrwazidiki pasibanlar xu hǝwǝrni towlap elan ⱪilip, padixaⱨning ordisiƣa hǝwǝr yǝtküzdi.
I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem domě královském.
12 Padixaⱨ keqisi ⱪopup hizmǝtkarliriƣa: — Mǝn Suriylǝrning bizgǝ nemǝ ⱪilmaⱪqi bolƣinini silǝrgǝ dǝp berǝy. Ular bizning aqarqiliⱪta ⱪalƣinimizni bilip, lǝxkǝrgaⱨdin qiⱪip dalada mɵkünüwelip: — Israillar xǝⱨǝrdin qiⱪsa, biz ularni tirik tutup, andin xǝⱨǝrgǝ kirǝlǝymiz, deyixkǝn gǝp, dedi.
Vstav tedy král v noci, řekl služebníkům svým: Povím vám nyní, co jsou nám udělali Syrští. Vědí, že jsme hladovití, protož vyšli z ležení, aby se skryli v poli, řkouce: Když vyjdou z města, zjímáme je živé a vejdeme do města.
13 Hizmǝtkarliridin biri jawab berip: — Birnǝqqǝ kixini xǝⱨǝrdǝ ⱪalƣan atlardin bǝxni elip (ularning aⱪiwiti bu yǝrdǝ ⱪalƣan Israilning barliⱪ kixiliriningkidin, ⱨǝtta ⱨalak bolƣanlarningkidin bǝttǝr bolmaydu!), ularni kɵrüp kelixkǝ ǝwǝtǝyli, dedi.
K tomu odpovídaje jeden z služebníků jeho, řekl: Nechť, prosím, vezmou pět koní z těch, kteříž pozůstali v městě. (Hle, oniť jsou jako i všecko množství Izraelské, jenž zůstali v něm, hle, jsou jako všecko množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a přezvíme.
14 Xuning bilǝn ular ikki jǝng ⱨarwisi bilǝn ularƣa ⱪatidiƣan atlarni tǝyyar ⱪildi. Padixaⱨ ularni Suriylǝrning ⱪoxunining kǝynidin ǝwǝtip: — Berip ǝⱨwalni kɵrüp kelinglar, dǝp buyrudi.
A tak vzali dva koně vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským, řka: Jděte a vizte.
15 Bular ularning izidin Iordan dǝryasiƣiqǝ ⱪoƣlap bardi; wǝ mana, pütkül yol boyi Suriylǝr aldirap ⱪaqⱪanda taxliwǝtkǝn kiyim-keqǝk wǝ ⱨǝrhil ǝswab-üskünilǝr bilǝn tolƣanidi. Əlqilǝr yenip kelip padixaⱨⱪa xuni hǝwǝr ⱪildi.
I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té cestě plno bylo šatů a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy navrátivše se poslové, oznámili to králi.
16 U waⱪitta hǝlⱪ qiⱪip Suriylǝrning lǝxkǝrgaⱨidin oljilarni talidi; xuning bilǝn Pǝrwǝrdigarning eytⱪan sɵzidǝk, bir halta aⱪ un bir xǝkǝlgǝ, ikki halta arpa bir xǝkǝlgǝ setildi.
Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bělné za lot, a dvě míry ječmene za lot vedlé řeči Hospodinovy.
17 Əmdi padixaⱨ bilikini tutup mangƣan ⱨeliⱪi ǝmǝldarni dǝrwazini baxⱪuruxⱪa tǝyinlǝp ⱪoyƣanidi. Əmdi halayiⱪ dǝrwazidin [etilip qiⱪⱪanda] uni dǝssǝp-qǝyliwǝtti wǝ xuning bilǝn u ɵldi. Bu ix padixaⱨ Hudaning adimini tutmaⱪqi bolup, uning aldiƣa barƣanda, dǝl Elixa eytⱪandǝk boldi.
Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány. Kteréhož pošlapal lid v bráně, tak že umřel, vedlé řeči muže Božího, kterouž mluvil, když král k němu byl sešel.
18 Xuning bilǝn Hudaning adimi padixaⱨⱪa eytⱪan xu sɵz ǝmǝlgǝ axuruldi: «Ətǝ muxu waⱪitlarda Samariyǝning dǝrwazisida ikki halta arpa bir xǝkǝlgǝ wǝ bir halta aⱪ un bir xǝkǝlgǝ setilidu».
A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, řka: Dvě míry ječmene budou za lot stříbra, a míra mouky bělné za lot stříbra zítra o tomto času v bráně Samařské.
19 Əmma ⱨeliⱪi ǝmǝldar Hudaning adimigǝ: — «Mana, ⱨǝtta Pǝrwǝrdigar asmanƣa tünglük aqsimu, undaⱪ bir ixning boluxi mumkinmu?!» degǝnidi. U: — «Sǝn ɵz kɵzüng bilǝn kɵrisǝn, lekin xuningdin yemǝysǝn», degǝnidi.
K čemuž bylo odpovědělo kníže muži Božímu, a řeklo: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to podlé řeči této býti mohlo? Jemuž on řekl: Aj, ty uzříš očima svýma, ale z toho jísti nebudeš.
20 Uningƣa ⱨǝm dǝl xundaⱪ boldi; qünki hǝlⱪ uni dǝrwazida dǝssǝp ɵltürgǝnidi.
A tak se stalo jemu; nebo pošlapal ho lid v bráně, tak že umřel.
