Padixaⱨlar 1 1
1 Dawut padixaⱨ heli yaxinip ⱪalƣanidi; uni yotⱪan-ǝdiyal bilǝn yapsimu, u issimaytti.
Král pak David sstaral se a sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati.
2 Hizmǝtkarliri uningƣa: — Ƣojam padixaⱨ ɵzliri üqün, aldilirida turidiƣan bir pak ⱪiz tapⱪuzayli; u padixaⱨtin hǝwǝr elip, silining ⱪuqaⱪlirida yatsun; xuning bilǝn ƣojam padixaⱨ issiyla — dedi.
I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále.
3 Ular pütkül Israil zeminini kezip güzǝl bir ⱪizni izdǝp yürüp, ahiri Xunamliⱪ Abixagni tepip padixaⱨning aldiƣa elip kǝldi.
A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi.
4 Ⱪiz intayin güzǝl idi; u padixaⱨtin hǝwǝr elip uning hizmitidǝ bolatti, ǝmma padixaⱨ uningƣa yeⱪinqiliⱪ ⱪilmaytti.
Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal.
5 Əmma Ⱨaggitning oƣli Adoniya mǝrtiwisini kɵtürmǝkqi bolup: «Mǝn padixaⱨ bolimǝn» dedi. U ɵzigǝ jǝng ⱨarwiliri bilǝn atliⱪlarni wǝ aldida yüridiƣan ǝllik ǝskǝrni tǝyyar ⱪildi
Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, říkaje: Jáť budu kralovati. I najednal sobě vozů a jezdců, a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním.
6 (uning atisi ⱨeqⱪaqan: «Nemixⱪa bundaⱪ ⱪilisǝn?» dǝp, uningƣa tǝnbiⱨ-tǝrbiyǝ beripmu baⱪmiƣanidi ⱨǝm u naⱨayiti kelixkǝn yigit bolup, anisi uni Abxalomdin keyin tuƣⱪanidi).
A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: Proč jsi to učinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi.
7 U Zǝruiyaning oƣli Yoab wǝ kaⱨin Abiyatar bilǝn mǝsliⱨǝt ⱪilixip turdi. Ular bolsa Adoniyaƣa ǝgixip uningƣa yardǝm berǝtti.
I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem, kteříž napomáhali Adoniášovi.
8 Lekin kaⱨin Zadok wǝ Yǝⱨoyadaning oƣli Binaya, Natan pǝyƣǝmbǝr, Ximǝy, Rǝy wǝ Dawutning ɵz palwanliri Adoniyaƣa ǝgǝxmidi.
Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní přednější, kteréž měl David, nebyli s Adoniášem.
9 Adoniya ⱪoy, kala wǝ bordiƣan torpaⱪlarni Ən-Rogǝlning yenidiki Zoⱨǝlǝt degǝn taxta soydurup, ⱨǝmmǝ aka-ukilirini, yǝni padixaⱨning oƣulliri bilǝn padixaⱨning hizmitidǝ bolƣan ⱨǝmmǝ Yǝⱨudalarni qaⱪirdi.
Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů Judských, služebníků králových.
10 Lekin Natan pǝyƣǝmbǝr, Binaya, palwanlar wǝ ɵz inisi Sulaymanni u qaⱪirmidi.
Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů, ani Šalomouna bratra svého nepozval.
11 Natan bolsa Sulaymanning anisi Bat-Xebaƣa: — «Anglimidingmu? Ⱨaggitning oƣli Adoniya padixaⱨ boldi, lekin ƣojimiz Dawut uningdin hǝwǝrsiz.
I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově, řka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom?
12 Əmdi mana, ɵz jening wǝ oƣlung Sulaymanning jenini ⱪutⱪuzuxⱪa mening sanga bir mǝsliⱨǝt beriximkǝ ijazǝt bǝrgǝysǝn.
Protož nyní poď, prosím, a dámť radu, kterouž vysvobodíš život svůj, i život syna svého Šalomouna.
13 Dawut padixaⱨning aldiƣa berip uningƣa: — Ƣojam padixaⱨ ɵzliri ⱪǝsǝm ⱪilip ɵz kǝminilirigǝ wǝdǝ ⱪilip: «Sening oƣlung Sulayman mǝndin keyin padixaⱨ bolup tǝhtimdǝ olturidu» degǝn ǝmǝsmidilǝ? Xundaⱪ turuⱪluⱪ nemixⱪa Adoniya padixaⱨ bolidu? — degin.
Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? Pročež tedy kraluje Adoniáš?
14 Mana, padixaⱨ bilǝn sɵzlixip turƣiningda, mǝnmu sening kǝyningdin kirip sɵzüngni ispatlaymǝn, — dedi.
A aj, když ty ještě tam mluviti budeš s králem, přijduť za tebou a doplním řeč tvou.
15 Bat-Xeba iqkiri ɵygǝ padixaⱨning ⱪexiƣa kirdi (padixaⱨ tolimu ⱪerip kǝtkǝnidi, Xunamliⱪ Abixag padixaⱨning hizmitidǝ boluwatatti).
A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi.
16 Bat-Xeba padixaⱨⱪa engixip tǝzim ⱪildi. Padixaⱨ: — Nemǝ tǝliping bar? — dǝp soridi.
Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto řekl král: Což chceš?
17 U uningƣa: — I ƣojam, sili Pǝrwǝrdigar Hudaliri bilǝn ɵz dedǝklirigǝ: «Sening oƣlung Sulayman mǝndin keyin padixaⱨ bolup tǝhtimdǝ olturidu» dǝp ⱪǝsǝm ⱪilƣanidila.
I odpověděla jemu: Pane můj, ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé.
18 Əmdi mana, Adoniya padixaⱨ boldi! Lekin i ƣojam padixaⱨ, silining uningdin hǝwǝrliri yoⱪ.
A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom.
19 U kɵp kalilarni, bordaⱪ torpaⱪlar bilǝn ⱪoylarni soydurup, padixaⱨning ⱨǝmmǝ oƣullirini, Abiyatar kaⱨinni wǝ ⱪoxunning sǝrdari Yoabni qaⱪirdi. Lekin ⱪulliri Sulaymanni u qaⱪirmidi.
Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synů královských, i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval.
20 Əmdi, i ƣojam padixaⱨ, pütkül Israilning kɵzliri siligǝ tikilmǝktǝ, ular ƣojam padixaⱨning ɵzliridin keyin tǝhtliridǝ kimning olturidiƣanliⱪi toƣrisida ularƣa hǝwǝr berixlirini kütixiwatidu;
Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě.
21 bir ⱪararƣa kǝlmisilǝ, ƣojam padixaⱨ ɵz ata-bowiliri bilǝn billǝ uhlaxⱪa kǝtkǝndin keyin, mǝn bilǝn oƣlum Sulayman gunaⱨkar sanilip ⱪalarmizmikin, — dedi.
Sic jinak bude to, když usne pán můj král s otci svými, že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci.
22 Mana, u tehi padixaⱨ bilǝn sɵzlixip turƣinida Natan pǝyƣǝmbǝrmu kirip kǝldi.
A aj, když ještě ona mluvila s králem, přišel Nátan prorok.
23 Ular padixaⱨⱪa: — Natan pǝyƣǝmbǝr kǝldi, dǝp hǝwǝr bǝrdi. U padixaⱨning aldiƣa kiripla, yüzini yǝrgǝ yeⱪip turup padixaⱨⱪa tǝzim ⱪildi.
I oznámili králi, řkouce: Aj, teď Nátan prorok. A tak všel před krále, a poklonil se jemu tváří svou až k zemi.
24 Natan: — I ƣojam padixaⱨ, sili Adoniya mǝndin keyin padixaⱨ bolup mening tǝhtimdǝ olturidu, dǝp eytⱪanidilimu?
Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé?
25 Qünki u bügün qüxüp, kɵp buⱪa, bordiƣan torpaⱪlar bilǝn ⱪoylarni soydurup, padixaⱨning ⱨǝmmǝ oƣullirini, ⱪoxunning sǝrdarlirini, Abiyatar kaⱨinni qaⱪirdi; wǝ mana, ular uning aldida yǝp-iqip: «Yaxisun padixaⱨ Adoniya!» — dǝp towlaxmaⱪta.
Nebo odšed dnes, nabil volů a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kněze. A hle, oni jedí a pijí před ním, a praví: Živ buď král Adoniáš.
26 Lekin ⱪulliri bolƣan meni, Zadok kaⱨinni, Yǝⱨoyadaning oƣli Binayani wǝ ⱪulliri bolƣan Sulaymanni u qaⱪirmidi.
Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kněze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval.
27 Ƣojam padixaⱨ kimning ɵzliridin keyin ƣojam padixaⱨning tǝhtidǝ olturidiƣanliⱪini ɵz ⱪulliriƣa uⱪturmay u ixni buyrudilimu? — dedi.
Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě?
28 Dawut padixaⱨ: — Bat-Xebani aldimƣa ⱪiqⱪiringlar, dedi. U padixaⱨning aldiƣa kirip, uning aldida turdi.
A odpovídaje král David, řekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši před krále, stála před ním.
29 Padixaⱨ bolsa: — Jenimni ⱨǝmmǝ ⱪiyinqiliⱪtin ⱪutⱪuzƣan Pǝrwǝrdigarning ⱨayati bilǝn ⱪǝsǝm ⱪilimǝnki,
I přisáhl král, řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí,
30 mǝn ǝslidǝ Israilning Hudasi Pǝrwǝrdigar bilǝn sanga ⱪǝsǝm ⱪilip: «Sening oƣlung Sulayman mǝndin keyin padixaⱨ bolup ornumda mening tǝhtimdǝ olturidu» dǝp eytⱪinimdǝk, bügünki kündǝ mǝn bu ixni qoⱪum wujudⱪa qiⱪirimǝn, — dedi.
Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského, řka, že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé místo mně, takť učiním dnes.
31 Wǝ Bat-Xeba yüzini yǝrgǝ yeⱪip turup padixaⱨⱪa tǝzim ⱪilip: — Ƣojam Dawut padixaⱨ ǝbǝdiy yaxisun! — dedi.
A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky.
32 Dawut padixaⱨ: — Zadok kaⱨinni, Natan pǝyƣǝmbǝrni, Yǝⱨoyadaning oƣli Binayani aldimƣa qaⱪiringlar, dedi. Ular padixaⱨning aldiƣa kǝldi.
Řekl ještě král David: Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteřížto vešli před krále.
33 Padixaⱨ ularƣa: — Ƣojanglarning hizmǝtkarlirini ɵzünglarƣa ⱪoxup, Sulaymanni ɵz ⱪeqirimgǝ mindürüp, Giⱨonƣa elip beringlar;
I řekl jim král: Vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k Gihonu.
34 u yǝrdǝ Zadok kaⱨin bilǝn Natan pǝyƣǝmbǝr uni Israilning üstigǝ padixaⱨ boluxⱪa mǝsiⱨ ⱪilsun. Andin kanay qelip: — Sulayman padixaⱨ yaxisun! dǝp towlanglar.
I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buď král Šalomoun.
35 Andin u tǝhtimdǝ olturuxⱪa bu yǝrgǝ kǝlgǝndǝ, uningƣa ǝgixip menginglar; u mening ornumda padixaⱨ bolidu; qünki mǝn uni Israil bilǝn Yǝⱨudaning üstigǝ padixaⱨ boluxⱪa tǝyinlidim, — dedi.
Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž přijda, seděti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebť jsem jemu přikázal, aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou.
36 Yǝⱨoyadaning oƣli Binaya padixaⱨⱪa jawab berip: — Amin! Ƣojam padixaⱨning Hudasi Pǝrwǝrdigarmu xundaⱪ buyrusun!
A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi, řekl: Amen. Způsobiž to Hospodin, Bůh pána mého krále.
37 Pǝrwǝrdigar ƣojam padixaⱨ bilǝn billǝ bolƣandǝk, Sulayman bilǝn billǝ bolup, uning tǝhtini ƣojam Dawut padixaⱨningkidin tehimu uluƣ ⱪilƣay! — dedi.
A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida.
38 Zadok kaⱨin, Natan pǝyƣǝmbǝr, Yǝⱨoyadaning oƣli Binaya wǝ Kǝrǝtiylǝr bilǝn Pǝlǝtiylǝr qüxüp, Sulaymanni Dawut padixaⱨning ⱪeqiriƣa mindürüp, Giⱨonƣa elip bardi.
A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadův, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu.
39 Zadok kaⱨin ibadǝt qediridin may bilǝn tolƣan bir münggüzni elip, Sulaymanni mǝsiⱨ ⱪildi. Andin ular kanay qaldi. Hǝlⱪning ⱨǝmmisi: — Sulayman padixaⱨ yaxisun! — dǝp towlaxti.
Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a řekl všecken lid: Živ buď král Šalomoun.
40 Hǝlⱪning ⱨǝmmisi uning kǝynidin ǝgixip, sunay qelip zor xadliⱪ bilǝn yǝr yerilƣudǝk tǝntǝnǝ ⱪilixti.
I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich.
41 Əmdi Adoniya wǝ uning bilǝn jǝm bolƣan meⱨmanlar ƣizalinip qiⱪⱪanda, xuni anglidi. Yoab kanay awazini angliƣanda: — Nemixⱪa xǝⱨǝrdǝ xunqǝ ⱪiyⱪas-sürǝn selinidu? — dǝp soridi.
Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteříž byli s ním, (byli pak již pojedli), slyše také i Joáb zvuk trouby, řekl: Jaký to zvuk v městě hlučících?
42 U tehi sɵzini tügǝtmǝyla, mana Abiyatar kaⱨinning oƣli Yonatan kǝldi. Adoniya uningƣa: — Kirgin, ⱪǝysǝr adǝmsǝn, qoⱪum bizgǝ hux hǝwǝr elip kǝlding, — dedi.
A když on ještě mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kněze přišel, jemuž řekl Adoniáš: Přistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš.
43 Yonatan Adoniyaƣa jawab berip: — Undaⱪ ǝmǝs! Ƣojimiz Dawut padixaⱨ Sulaymanni padixaⱨ ⱪildi!
Tedy odpovídaje Jonata, řekl Adoniášovi: Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále.
44 Wǝ padixaⱨ ɵzi uningƣa Zadok kaⱨinni, Natan pǝyƣǝmbǝrni, Yǝⱨoyadaning oƣli Binayani wǝ Kǝrǝtiylǝr bilǝn Pǝlǝtiylǝrni ⱨǝmraⱨ ⱪilip ǝwitip, uni padixaⱨning ⱪeqiriƣa mindürdi;
Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou.
45 andin Zadok kaⱨin bilǝn Natan pǝyƣǝmbǝr uni padixaⱨ boluxⱪa Giⱨonda mǝsiⱨ ⱪildi. Ular u yǝrdin qiⱪip xadliⱪ ⱪilip, pütkül xǝⱨǝrni ⱪiyⱪas-sürǝn bilǝn lǝrzigǝ saldi. Siz anglawatⱪan sada dǝl xudur.
I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlučelo město. Toť jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli.
46 Uning üstigǝ Sulayman ⱨazir padixaⱨliⱪ tǝhtidǝ olturiwatidu.
Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou.
47 Yǝnǝ kelip padixaⱨning hizmǝtkarliri kelip ƣojimiz Dawut padixaⱨⱪa: «Hudaliri Sulaymanning namini siliningkidin ǝwzǝl ⱪilip, tǝhtini siliningkidin uluƣ ⱪilƣay!» dǝp bǝht tilǝp mubarǝklǝxkǝ kelixti. Padixaⱨ ɵzi yatⱪan orunda sǝjdǝ ⱪildi
Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém.
48 wǝ padixaⱨ: — «Bügün mening tǝhtimgǝ olturƣuqi birsini tǝyinligǝn, ɵz kɵzlirimgǝ xuni kɵrgüzgǝn Israilning Hudasi Pǝrwǝrdigar mubarǝklǝnsun!» — dedi — dedi.
Ano i král takto řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém, a abych na to očima svýma hleděl.
49 Xuni anglap Adoniyaning barliⱪ meⱨmanliri ⱨoduⱪup, ornidin ⱪopup ⱨǝrbiri ɵz yoliƣa kǝtti.
I předěšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteříž byli při Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou.
50 Adoniya bolsa Sulaymandin ⱪorⱪup, ornidin ⱪopup, [ibadǝt qediriƣa] berip ⱪurbangaⱨning münggüzlirini tutti.
Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohů oltáře.
51 Sulaymanƣa xundaⱪ hǝwǝr berilip: — «Adoniya Sulayman padixaⱨtin ⱪorⱪidu; qünki mana, u ⱪurbangaⱨning münggüzlirini tutup turup: — «Sulayman padixaⱨ bügün manga xuni ⱪǝsǝm ⱪilsunki, u ɵz ⱪulini ⱪiliq bilǝn ɵltürmǝslikkǝ wǝdǝ ⱪilƣay» dedi», — deyildi.
I pověděli Šalomounovi, řkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem.
52 Sulayman: — U durus adǝm bolsa bexidin bir tal qaq yǝrgǝ qüxmǝydu. Lekin uningda rǝzillik tepilsa, ɵlidu, dedi.
I řekl Šalomoun: Bude-li muž statečný, nespadneť vlas s něho na zem; pakliť co zlého na něm nalezeno bude, umřeť.
53 Sulayman padixaⱨ adǝm ǝwitip uni ⱪurbangaⱨdin elip kǝldi. U kelip Sulayman padixaⱨning aldida engixip tǝzim ⱪildi. Sulayman uningƣa: — Ɵz ɵyünggǝ kǝtkin, — dedi.
Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáře. Kterýž přišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž řekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.
