Zebur 82

1 Asaf yazghan küy: — Xuda Öz ilahiy mejliside turup riyasetchilik qilidu, U ilahlar arisida höküm chiqiridu;

Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:

2 — Qachan’ghiche siler naheq höküm chiqirisiler, Qachan’ghiche rezillerge yüz-xatire qilisiler? (Sélah)

Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? (Sélah)

3 Gadaylar we yétim-yésirlarning dewasini soranglar, Ézilgenler hem hajetmenlerge adaletni körsitinglar;

Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.

4 Miskinler hem namratlarni qutquzunglar, Ularni rezillerning changgilidin azad qilinglar!

Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.

5 Ular bularni bilmey we chüshenmey zulmette kézip yürmekte, Shunga yerning ulliri tewrenmekte.

Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.

6 Men éyttim: — «Siler ilahlarsiler, Hemminglar Hemmidin Aliy Bolghuchining oghulliri siler;

Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;

7 Shundaq bolsimu siler insan’gha oxshash ölisiler, Herqandaq emir-begke oxshashla yiqilisiler».

A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.

8 — Turghin, i Xuda, yer-yüzini soraq qilghaysen! Chünki Sen barliq ellerge waris bolghuchisen!

Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.