Zebur 38
1 Dawut yazghan küy: — (Eslime üchün) I Perwerdigar, ghezipingde tenbih bermigeysen, Qehringde méni jazalimighaysen!
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Chünki oqliring méni zeximlendürüp sanjidi, Qolung üstümdin qattiq basti.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Qattiq gheziping tüpeylidin etlirimde héch saqliq yoq, Gunahim tüpeylidin ustixanlirimda aram yoqtur.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Chünki gunahlirim boyumdin tashti; Ular kötürelmigüsiz éghir yüktek méni bésiwaldi.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Exmeqliqimdin jarahetlirim sésip, shelwerep ketti.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Azabtin bellirim tolimu pükülüp ketti, Kün boyi ghemge pétip yürimen!
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Chatiraqlirim otqa toldi, Etlirimning saq yéri yoqtur.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Men tolimu halsirap, ézilip kettim; Qelbimdiki azab-qayghu tüpeylidin hörkireymen.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Reb, barliq arzuyum köz aldingdidur; Uh tartishlirim Sendin yoshurun emes;
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Yürikim jighildap, halimdin kettim; Közlirimning nuri öchti.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Yar-buraderlirimmu méni urghan waba tüpeylidin, özlirini mendin tartti; Yéqinlirimmu mendin yiraq qachti.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Jénimni almaqchi bolghanlar tuzaq quridu; Manga ziyanni qestligenler zehirini chachmaqta; Ular kün boyi hiyle-mikirlerni oylimaqta.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Lékin men gas ademdek anglimaymen, Gacha ademdek aghzimni achmaymen;
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Berheq, men angliyalmaydighan gaslardek bolup qaldim; Aghzimda qilidighan reddiye-tenbih yoq.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Chünki ümidimni Sen Perwerdigargha baghlidim; Reb Xudayim, Sen iltijayimgha ijabet qilisen.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Chünki men: — «Ular méning üstümge chiqip maxtanmighay; Bolmisa, putlirim téyilip ketkende, ular shadlinidu» — dédim men.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Chünki men deldengship, tügishey dep qaldim, Azabim köz aldimdin ketmeydu.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Chünki men öz yamanliqimni iqrar qilimen; Gunahim üstide qayghurimen.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 Lékin düshmenlirim jushqun hem küchlüktur; Qara chaplap, manga nepretlen’genlerning sani nurghundur.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Wapagha japa qilidighanlar bolsa, men bilen qarshilishidu; Chünki men yaxshiliqni közlep, intilimen.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 I Perwerdigar, mendin waz kechmigeysen! I Xudayim, mendin yiraqlashmighaysen!
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 I Reb, méning nijatliqim, Manga chapsan yardem qilghaysen!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
