< Zebur 2 >

1 Eller némishqa chuqan salidu? Néme üchün xelqler bikardin-bikar suyiqest oylaydu?
Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
2 Dunyadiki padishahlar sepke tizilip, Emeldarlar qara niyet eyliship, Perwerdigar we Uning Mesihi bilen qarshiliship: —
Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3 «Ularning cheklimilirini chörüwéteyli, Ularning asaretlirini buzup tashlayli!» — déyishidu.
Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4 Asmanda olturghuchi külidu, Reb ularni mazaq qilidu;
Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
5 Hem achchiqida ulargha sözlep, Qehri bilen ularni wehimige sélip: —
Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
6 «Özüm bolsam Zionda, yeni muqeddes téghimda, Özüm mesih qilghan padishahni tiklidim».
Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7 «Men [ershtiki] permanni jakarlaymenki, Perwerdigar manga: — «Sen Méning oghlum; Özüm séni bügünki künde tughuldurdum;
Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
8 Mendin sora, Men sanga miras bolushqa ellerni, Teelluqung bolushqa yer yüzini chet-chetlirigiche bérimen;
Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
9 Sen tömür tayaq bilen ularni bitchit qiliwétisen; Sapal chinini kukum-talqan qilghandek, sen ularni pare-pare qiliwétisen» — dédi».
Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10 Emdi, hey padishahlar, eqildar bolunglar! Jahandiki soraqchilar sawaq élinglar;
A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
11 Perwerdigardin qorqush bilen uning xizmitide bolunglar; Titrek ichide xushallininglar!
Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
12 Oghulning ghezipining qozghalmasliqi üchün, Uni söyünglar; Chünki uning ghezipi sella qaynisa, Yolunglardila halak bolisiler; Uninggha tayan’ghanlar neqeder bextliktur!
Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

< Zebur 2 >