< Зәбур 147 >

1 Һәмдусана! Яһни мәдһийиләңлар! Бәрһәқ, бундақ қилиш шериндур; Худайимизни күйләңлар! Мәдһийә оқуш инсанға яришиду.
ALABAD á JAH, porque es bueno cantar salmos á nuestro Dios; porque suave y hermosa es la alabanza.
2 Пәрвәрдигар Йерусалимни бена қилмақта; Исраилниң сүргүн қилинғанлирини У жиғип келиду;
Jehová edifica á Jerusalem; á los echados de Israel recogerá.
3 У көңли сунуқларни давалайду; Уларниң ярилирини таңиду.
El sana á los quebrantados de corazón, y liga sus heridas.
4 У юлтузларниң санини санайду; Уларниң һәммисигә бир-бирләп исим қойиду.
El cuenta el número de las estrellas; á todas ellas llama por sus nombres.
5 Улуқдур Рәббимиз, зор қудрәтликтур; Униң чүшиниши чәксиздур.
Grande es el Señor nuestro, y de mucha potencia; y de su entendimiento no hay número.
6 Пәрвәрдигар мулайим мөминләрни йөләп көтириду; Рәзилләрни йәргичә төвән қилиду.
Jehová ensalza á los humildes; humilla los impíos hasta la tierra.
7 Пәрвәрдигарға тәшәккүрләр билән нахша ейтиңлар; Күйләрни чилтарға тәңшәп ейтиңлар!
Cantad á Jehová con alabanza, cantad con arpa á nuestro Dios.
8 У асманни булутлар билән қаплитиду, Зиминға ямғурни бекитиду, Тағларда от-чөпләрни өстүриду;
El [es] el que cubre los cielos de nubes, el que prepara la lluvia para la tierra, el que hace á los montes producir hierba.
9 Малларға озуқ, Тағ қарғисиниң җүҗилири зарлиғанда, уларға озуқ бериду;
El da á la bestia su mantenimiento, [y] á los hijos de los cuervos que claman.
10 Ат күчидин У зоқ алмайду; Адәмниң чәбдәс путлирини хурсәнлик дәп билмәйду;
No toma contentamiento en la fortaleza del caballo, ni se complace en las piernas del hombre.
11 Пәрвәрдигар бәлки Өзидин әйминидиғанларни, Өзиниң өзгәрмәс муһәббитигә үмүт бағлиғанларни хурсәнлик дәп билиду.
Complácese Jehová en los que le temen, y en los que esperan en su misericordia.
12 Пәрвәрдигарни махтаңлар, и Йерусалим; Худайиңни мәдһийилә, и Зион.
Alaba á Jehová, Jerusalem; alaba á tu Dios, Sión.
13 Чүнки У дәрвазилириңниң тақақлирини мәһкәм қилиду; Сениңдә туруватқан пәрзәнтлириңгә бәхит-бәрикәт бәрди.
Porque fortificó los cerrojos de tus puertas; bendijo á tus hijos dentro de ti.
14 У чәт-чегаралириңда арам-течлиқ жүргүзиду, Сени буғдайниң есили билән қанаәтләндүриду.
El pone en tu término la paz; te hará saciar de grosura de trigo.
15 У Өз әмир-бешарәтлирини йәр йүзигә әвәтиду; Униң сөз-калами интайин тез жүгүриду.
El envía su palabra á la tierra; muy presto corre su palabra.
16 У ақ қарни жуңдәк бериду, Қиравни күлләрдәк тарқитиду.
El da la nieve como lana, derrama la escarcha como ceniza.
17 Униң музини нан увақлиридәк қилип парчиливетиду; Униң соғуғи алдида ким туралисун?
El echa su hielo como pedazos: delante de su frío ¿quién estará?
18 У сөзини әвәтип, уларни еритиду; Униң шамилини чиқирип, суларни аққузиду.
Enviará su palabra, y los derretirá: soplará su viento, y fluirán las aguas.
19 У Өз сөз-каламини Яқупқа, Бәлгүлимилирини һәм һөкүмлирини Исраилға аян қилиду;
El denuncia sus palabras á Jacob, sus estatutos y sus juicios á Israel.
20 У башқа һеч бир әлгә мундақ муамилә қилмиғандур; Униң һөкүмлирини болса, улар билип баққан әмәс. Һәмдусана!
No ha hecho esto con toda gente; y no conocieron sus juicios. Aleluya.

< Зәбур 147 >