< Зәбур 138 >

1 Давут язған күй: — Пүтүн қәлбим билән Саңа тәшәккүр ейтимән; Барлиқ илаһлар алдида Сени күйләймән.
Te alabaré de todo corazón: te haré melodía delante de los dioses.
2 Пак-муқәддәслигиңниң ибадәтханисиға қарап баш уримән, Өзгәрмәс муһәббитиң һәм һәқиқәт-садақитиң үчүн намиңни тәбрикләймән; Чүнки Сән пүтүн нам-шөһритиңдинму бәкрәк, вәдәңдә туридиғиниңни улуқ қилғансән.
Y adoraré delante de tu santo templo, y alabaré tu nombre por tu misericordia y por tu fe inmutable; porque has hecho tu palabra mayor que todo tu nombre.
3 Саңа нида қилған күнидә, маңа җавап бәргәнсән; Җенимға күч киргүзүп, мени риғбәтләндүргәнсән.
Cuando mi llanto llegó a tus oídos, me diste una respuesta, y me engrandeciaste con fuerza en mi alma.
4 Ағзиңдики сөзләрни аңлиғанда, и Пәрвәрдигар, Җаһандики барлиқ шаһлар Сени мәдһийиләйду;
Todos los reyes de la tierra te alabarán, oh Señor, cuando las palabras de tu boca les lleguen sus oídos.
5 Улар Пәрвәрдигарниң йоллирида жүрүп нахша ейтиду, Чүнки улуқдур Пәрвәрдигарниң шан-шәриви.
Ellos harán canciones acerca de los caminos del Señor; porque grande es la gloria del Señor.
6 Чүнки Пәрвәрдигар алийдур; Бирақ У һали бошларға нәзәр салиду; Тәкәббуларни болса У жирақтин тонуп йетиду.
Aunque el Señor está alto, él ve a los que están bajos; y él tiene conocimiento desde lejos de aquellos que son altivos.
7 Зулмәт-мушәққәтләр арисида маңған болсамму, Сән мени җанландурисән; Дүшмәнлиримниң ғәзивини тосушқа қолуңни узартисән, Оң қолуң мени қутқузиду.
Aun cuando me rodean los problemas, me darás la vida; tu mano se extenderá contra la ira de mis enemigos, y tu diestra será mi salvación.
8 Пәрвәрдигар маңа тәвә ишларни пүткүзиду; Меһир-муһәббитиң, и Пәрвәрдигар, мәңгүлүктур; Өз қоллириң ясиғанни ташлап кәтмигәйсән!
El Señor hará todas las cosas para mí: Señor, tu misericordia es eterna; no renuncies a las obras de tus manos.

< Зәбур 138 >