< Зәбур 104 >

1 Пәрвәрдигарға тәшәккүр-мәдһийә қайтур, и җеним! И Пәрвәрдигар Худайим, интайин улуқсән; Шану-шәвкәт вә һәйвәт билән кийингәнсән;
Bendize, ó alma minha, ao Senhor: Senhor Deus meu, tu és magnificentíssimo, estás vestido de glória e de magestade.
2 Либас билән пүркәнгәндәк йоруқлуққа пүркәнгәнсән, Асманларни чедир пәрдиси кәби яйғансән.
Ele se cobre de luz como de um vestido, estende os céus como uma cortina.
3 У жуқуриқи равақлириниң лимлирини суларға орнатқан, Булутларни җәң һарвуси қилип, Шамал қанатлири үстидә маңиду;
Põe nas águas as vigas das suas câmaras; faz das nuvens o seu carro, anda sobre as asas do vento.
4 У пәриштилирини шамаллар, Хизмәткарлирини от ялқуни қилиду.
Faz dos seus anjos espíritos, dos seus ministros um fogo abrazador.
5 Йәрни У һуллири үстигә орнатқан; У әсла тәвринип кәтмәйду.
Lançou os fundamentos da terra, para que não vacile em tempo algum.
6 Либас билән оралғандәк, уни чоңқур деңизлар билән ориғансән, Сулар тағлар чоққилири үстидә турди.
Tu a cobres com o abismo, como com um vestido: as águas estavam sobre os montes.
7 Сениң тәнбиһиң билән сулар бәдәр қачти, Гүлдүрмамаңниң садасидин улар тездин янди;
Á tua repreensão fugiram: à voz do teu trovão se apressaram.
8 Тағлар өрләп чиқти, Вадилар чүшүп кәтти, [Сулар] Сән бекиткән җайға чүшүп кәтти.
Sobem aos montes, descem aos vales, até ao lugar que para elas fundaste.
9 Улар тешип, йәрни йәнә қаплимисун дәп, Сән уларға чәклимә қойғансән.
Termo lhes puseste, que não ultrapassarão, para que não tornem mais a cobrir a terra.
10 [Тәңри] вадиларда булақларни ечип урғутиду, Сулири тағлар арисида ақиду.
Tu, que fazes sair as fontes nos vales, as quais correm entre os montes.
11 Даладики һәр бир җаниварға уссулуқ бериду, Явайи ешәкләр уссузлуқини қандуриду.
Dão de beber a todo o animal do campo; os jumentos montezes matam a sua sede.
12 Көктики қушлар уларниң бойида қониду, Дәрәқ шахлири арисида сайрайду.
Junto delas as aves do céu terão a sua habitação, cantando entre os ramos.
13 У жуқуридики равақлиридин тағларни суғириду; Йәр Сениң ясиғанлириңниң мевилиридин қандурулиду!
Ele rega os montes desde as suas câmaras: a terra se farta do fruto das suas obras.
14 У маллар үчүн от-чөпләрни, Инсанлар үчүн көктатларни өстүриду, Шундақла нанни йәрдин чиқириду;
Faz crescer a erva para as bestas, e a verdura para o serviço do homem, para fazer sair da terra o pão,
15 Адәмниң көңлини хуш қилидиған шарапни, Инсан йүзини пақиритидиған майни чиқириду; Инсанниң жүригигә нан билән қувәт бериду;
E o vinho que alegra o coração do homem, e o azeite que faz reluzir o seu rosto, e o pão que fortalece o coração do homem.
16 Пәрвәрдигарниң дәрәқлири, Йәни Өзи тиккән Ливан кедир дәрәқлири [су ичип] қанаәтлиниду.
As árvores do Senhor fartam-se de seiva, os cedros do líbano que ele plantou,
17 Әнә ашулар арисиға қушлар уга ясайду, Ләйләк болса, арча дәрәқлирини макан қилиду.
Onde as aves se aninham: enquanto à cegonha, a sua casa é nas faias.
18 Егиз чоққилар тағ өшкилириниң, Тик ярлар суғурларниң панаһи болиду.
Os altos montes são um refúgio para as cabras montezes, e as rochas para os coelhos.
19 Пәсилләрни бекитмәк үчүн У айни яратти, Қуяш болса петишини билиду.
Designou a lua para as estações: o sol conhece o seu ocaso.
20 Сән қараңғулуқ чүшүрисән, түн болиду; Ормандики җаниварларниң һәммиси униңда шипир-шипир кезип жүриду.
Ordenas a escuridão, e faz-se noite, na qual saem todos os animais da selva.
21 Асланлар олҗа издәп һөкирәйду, Тәңридин озуқ-түлүк соришиду;
Os leãozinhos bramam pela preza, e de Deus buscam o seu sustento.
22 Қуяш чиқипла, улар чекиниду, Қайтип кирип угилирида ятиду.
Nasce o sol e logo se acolhem, e se deitam nos seus covis.
23 Инсан болса өз ишиға чиқиду, Та кәчкичә меһнәттә болиду.
Então sai o homem à sua obra e ao seu trabalho, até à tarde.
24 И Пәрвәрдигар, ясиған һәр хил нәрсилириң нәқәдәр көптур! Һәммисини һекмәт билән яратқансән, Йәр йүзи иҗат-байлиқлириң билән толди.
Ó Senhor, quão variadas são as tuas obras! todas as coisas fizeste com sabedoria; cheia está a terra das tuas riquezas.
25 Әнә бүйүк бепаян деңиз туриду! Униңда сан-санақсиз ғуж-ғуж җаниварлар, Чоң вә кичик һайванлар бар.
Assim é este mar grande e muito espaçoso, onde há réptis sem número, animais pequenos e grandes.
26 Шу йәрдә кемиләр қатнайду, Униңда ойнақлисун дәп сән ясиған левиатанму бар;
Ali andam os navios; e o leviathan que formaste para nele folgar.
27 Вақтида озуқ-түлүк бәргин дәп, Буларниң һәммиси Саңа қарайду.
Todos esperam de ti, que lhes dês o seu sustento em tempo oportuno.
28 Уларға бәргиниңдә, теривалиду, Қолуңни ачқиниңдила, улар назу-немәтләргә тойиду.
Dando-lho tu, eles o recolhem; abres a tua mão, e se enchem de bens.
29 Йүзүңни йошурсаң, улар дәккә-дүккигә чүшиду, Роһлирини алсаң, улар җан үзүп, Йәнә тупраққа қайтиду.
Escondes o teu rosto, e ficam perturbados: se lhes tiras o fôlego, morrem, e voltam para o seu pó.
30 Роһуңни әвәткиниңдә, улар яритилиду, Йәр-йүзи йеңи [бир дәвир билән] алмишиду.
Envias o teu espírito, e são criados, e assim renovas a face da terra.
31 Пәрвәрдигарниң шан-шөһрити әбәдийдур, Пәрвәрдигар Өз яратқанлиридин хурсән болиду.
A glória do Senhor durará para sempre: o Senhor se alegrará nas suas obras.
32 У йәргә баққинида, йәр титрәйду, Тағларға тәккинидә, улар түтүн чиқириду.
Olhando ele para a terra, ela treme; tocando nos montes, logo fumegam.
33 Һаятла болидикәнмән, Пәрвәрдигарға нахша ейтимән; Вуҗудум болсила Худайимни күйләймән.
Cantarei ao Senhor enquanto eu viver; cantarei louvores ao meu Deus, enquanto eu tiver existência.
34 У сүргән ой-хияллиримдин сөйүнсә! Пәрвәрдигарда хошаллинимән!
A minha meditação acerca dele será suave: eu me alegrarei no Senhor.
35 Гунакарлар йәр йүзидин түгитилиду, Рәзилләр йоқ болиду. И җеним, Пәрвәрдигарға тәшәккүр-мәдһийә қайтур! Һәмдусана!
Desçam da terra os pecadores, e os ímpios não sejam mais. bendize, ó alma minha, ao Senhor. louvai ao Senhor.

< Зәбур 104 >