< Псалми 132 >

1 Пісня проча́н.
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 що клявсь Господе́ві, присяга́вся був Сильному Якова:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 „Не ввійду́ я в наме́т свого дому, не зійду́ я на ложе постелі своєї,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 не дам сну своїм о́чам, дріма́ння пові́кам своїм,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 аж поки не знайду́ я для Господа місця, місця перебува́ння для Сильного Якова“!
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Ось ми чули про Нього в Ефра́фі, на Яа́рських полях ми знайшли Його.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Увійдім же в мешка́ння Його, поклоні́мось підні́жкові ніг Його!
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Встань же Господи, йди до Свого відпочи́нку, Ти й ковчег сили Твоєї!
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Священики Твої хай зодя́гнуться в правду, і будуть співати Твої богобі́йні!
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Ради Давида, Свого раба, не відве́ртай лиця́ від Свого́ помаза́нця.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Господь присягнув був Давидові правду, і не відступить від неї: „Від пло́ду утро́би твоєї Я посаджу́ на престолі твоїм!
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Якщо бу́дуть сино́ве твої пильнува́ти Мого́ заповіта й свідо́цтва Мого, що його Я навча́тиму їх, то й сини їхні на вічні віки́ будуть сидіти на троні твоїм!“
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Бо вибрав Сіо́на Госпо́дь, уподо́бав його на осе́лю Собі:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 „То місце Мого відпочинку на вічні віки́, пробуватиму тут, бо його уподо́бав, —
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 пожи́ву його щедро благословлю́, і хлібом убогих його нагоду́ю!
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Священиків його зодягну́ у спасі́ння, а його богобійні співатимуть радісно.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Я там ви́рощу рога Давидового, для Свого помаза́нця вготую світи́льника, —
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 ворогів його со́ромом позодяга́ю, а на ньому корона його буде ся́яти“!
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

< Псалми 132 >