Hiob 29
1 Hiob toaa so sɛ,
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 “Mafe abosome a atwam no, nna a Onyankopɔn hwɛɛ me soɔ no,
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 ɛberɛ a ne kanea hyerɛn mʼatifi na mede ne kanea menantee esum mu no!
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Ao, ɛnna a mesii soɔ no, ɛberɛ a Onyankopɔn adamfofa a emu yɛ den hyiraa me fie,
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 ɛberɛ a na Otumfoɔ da so ka me ho na me mma atwa me ho ahyia,
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 ɛberɛ a na nufosuo mu sradeɛ afɔ mʼakwan na abotan hwiee ngo sɛ nsuo maa me.
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 “Ɛberɛ a na mekɔ kuropɔn ɛpono ano mekɔtena mʼadwa so wɔ ɔmanfoɔ adwaberem,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 mmeranteɛ hunu me a, wɔgyina nkyɛn na mpanimfoɔ sɔre gyina hɔ;
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 atitire gyae kasa na wɔde wɔn nsa kata wɔn ano;
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 mmapɔmma tɛm dinn, na wɔn tɛkrɛma ka wɔn dodom.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Wɔn a wɔte me nka nyinaa ka me ho asɛmpa, na wɔn a wɔhunu me nyinaa kamfo me,
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 ɛfiri sɛ, meboaa ahiafoɔ a wɔsu pɛɛ mmoa, ne nwisiaa a wɔnni aboafoɔ.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Onipa a na ɔrewuo no hyiraa me; na memaa akunafoɔ ani gyee wɔn akoma mu.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Mede tenenee firaa sɛ mʼaduradeɛ; atɛntenenee yɛɛ me nkatasoɔ ne mʼabotire.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Meyɛɛ aniwa maa anifirafoɔ, ne ɛnan maa abubuafoɔ.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Meyɛɛ ahiafoɔ agya; na mekaa ahɔhoɔ asɛm maa wɔn.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 Mebubuu amumuyɛfoɔ se na mehwim wɔn a wɔdi wɔn nya no firii wɔn anom.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 “Medwenee sɛ, ‘Mɛwu wɔ mʼankasa me fie mu, na me nna adɔɔso sɛ anwea.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Me nhini bɛduru nsuo ano, na obosuo agugu me mman so anadwo mu nyinaa.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Mʼanimuonyam bɛkɔ so ayɛ frɔmm wɔ me so, na mʼahoɔden ayɛ foforɔ.’
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 “Nnipa hwehwɛɛ sɛ wɔtie me, wɔyɛɛ dinn, twɛnee mʼafotuo.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Sɛ mekasa wie a wɔnnkasa bio, ɛfiri sɛ me nsɛm tɔɔ wɔn asom yie.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Wɔtwɛnee me sɛdeɛ wɔtwɛne osutɔ, na wɔmenee me nsɛm sɛ osutɔ berɛ nsuo.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Wɔn abasa mu buiɛ no, mesere kyerɛɛ wɔn; mʼanimteɛ som bo ma wɔn.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Mebɔɔ ɛkwan maa wɔn na metenaa ase sɛ wɔn ɔhene; metenaa ase sɛ ɔhene a ɔwɔ nʼakodɔm mu; meyɛɛ sɛ obi a ɔkyekyere agyaadwotwafoɔ werɛ.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
