Eyüp 41
1 “Livyatan'ı çengelle çekebilir misin, Dilini halatla bağlayabilir misin?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Burnuna sazdan ip takabilir misin, Kancayla çenesini delebilir misin?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Yalvarıp yakarır mı sana, Tatlı tatlı konuşur mu?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Seninle antlaşma yapar mı, Onu ömür boyu köle edesin diye?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Kuşla oynar gibi onunla oynayabilir misin, Hizmetçilerin eğlensin diye ona tasma takabilir misin?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Balıkçılar onun üzerine pazarlık eder mi? Tüccarlar aralarında onu böler mi?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Derisini zıpkınlarla, Başını mızraklarla doldurabilir misin?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Elini üzerine koy da, çıkacak çıngarı gör, Bir daha yapmayacaksın bunu.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Onu yakalamak için umutlanma, Görünüşü bile insanın ödünü patlatır.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Onu uyandıracak kadar yürekli adam yoktur. Öyleyse benim karşımda kim durabilir?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Kim benden hesap vermemi isteyebilir? Göklerin altında ne varsa bana aittir.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 “Onun kolları, bacakları, Zorlu gücü, güzel yapısı hakkında Konuşmadan edemeyeceğim.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Onun giysisinin önünü kim açabilir? Kim onun iki katlı zırhını delebilir?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Ağzının kapılarını açmaya kim yeltenebilir, Dehşet verici dişleri karşısında?
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Sımsıkı kenetlenmiştir Sırtındaki sıra sıra pullar,
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Öyle yakındır ki birbirine Aralarından hava bile geçmez.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Birbirlerine geçmişler, Yapışmış, ayrılmazlar.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Aksırması ışık saçar, Gözleri şafak gibi parıldar.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Ağzından alevler fışkırır, Kıvılcımlar saçılır.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Kaynayan kazandan, Yanan sazdan çıkan duman gibi Burnundan duman tüter.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Soluğu kömürleri tutuşturur, Alev çıkar ağzından.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 Boynu güçlüdür, Dehşet önü sıra gider.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Etinin katmerleri birbirine yapışmış, Sertleşmiş üzerinde, kımıldamazlar.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Göğsü taş gibi serttir, Değirmenin alt taşı gibi sert.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Ayağa kalktı mı güçlüler dehşete düşer, Çıkardığı gürültüden ödleri patlar.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Üzerine gidildi mi ne kılıç işler, Ne mızrak, ne cirit, ne de kargı.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Demir saman gibi gelir ona, Tunç çürük odun gibi.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Oklar onu kaçırmaz, Anız gibi gelir ona sapan taşları.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Anız sayılır onun için topuzlar, Vınlayan palaya güler.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Keskin çömlek parçaları gibidir karnının altı, Düven gibi uzanır çamura.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Derin suları kaynayan kazan gibi fokurdatır, Denizi merhem çömleği gibi karıştırır.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Ardında parlak bir iz bırakır, İnsan enginin saçları ağarmış sanır.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Yeryüzünde bir eşi daha yoktur, Korkusuz bir yaratıktır.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Kendini büyük gören her varlığı aşağılar, Gururlu her varlığın kralı odur.”
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
