< Maʻake 2 >

1 Pea hili ʻae ngaahi ʻaho pea toe ʻalu ia ki Kapaneume; pea kuo ongo atu ʻoku ʻi he fale ia.
Καὶ εἰσελθὼν πάλιν εἰς Καφαρναοὺμ διʼ ἡμερῶν, ἠκούσθη ὅτι ἐν οἴκῳ ἐστίν.
2 Pea fakataha leva ʻae fuʻu tokolahi, naʻe ʻikai ke faʻa hao [ʻi he fale], pe ofi ki he matapā: pea malangaʻaki ʻe ia ʻae folofola kiate kinautolu.
Καὶ συνήχθησαν πολλοὶ, ὥστε μηκέτι χωρεῖν, μηδὲ τὰ πρὸς τὴν θύραν, καὶ ἐλάλει αὐτοῖς τὸν λόγον.
3 Pea naʻe ʻomi mo kinautolu kiate ia ʻae tokotaha naʻe mahaki tete, ʻaia naʻe fata ʻe he toko fā.
Καὶ ἔρχονται φέροντες πρὸς αὐτὸν παραλυτικὸν, αἰρόμενον ὑπὸ τεσσάρων.
4 Pea ʻi he ʻikai te nau faʻa hao ʻo ofi kiate ia koeʻuhi ko e kakai, naʻa nau tatala ʻae ʻato [ʻoe fale ]naʻe ʻi ai ia: pea kuo haeʻi ia, naʻa nau tukutuku hifo ʻae mohenga naʻe tokoto ai ʻae mahaki tete.
Καὶ μὴ δυνάμενοι προσενέγκαι αὐτῷ διὰ τὸν ὄχλον, ἀπεστέγασαν τὴν στέγην ὅπου ἦν, καὶ ἐξορύξαντες, χαλῶσι τὸν κράβαττον ὅπου ὁ παραλυτικὸς κατέκειτο.
5 Pea kuo mamata ʻa Sisu ki heʻenau tui, pea pehē ʻe ia ki he mahaki tete, “Foha, kuo fakamolemole hoʻo ngaahi angahala.”
Καὶ ἰδὼν ὁ ˚Ἰησοῦς τὴν πίστιν αὐτῶν, λέγει τῷ παραλυτικῷ, “Τέκνον, ἀφέωνται σου αἱ ἁμαρτίαι.”
6 Ka naʻe nofo ai ʻae niʻihi ʻoe kau tangata tohi, ʻonau fifili ʻi honau loto, [ʻo pehē],
Ἦσαν δέ τινες τῶν γραμματέων ἐκεῖ, καθήμενοι καὶ διαλογιζόμενοι ἐν ταῖς καρδίαις αὐτῶν,
7 “Ko e hā ʻoku lea fie ʻOtua pehē ai ʻae tangata ni? Ko hai ʻe faʻa fakamolemole ʻae angahala ka ko e ʻOtua pe?”
“Τί οὗτος οὕτως λαλεῖ; Βλασφημεῖ! Τίς δύναται ἀφιέναι ἁμαρτίας, εἰ μὴ εἷς ὁ ˚Θεός;”
8 Pea kuo ʻiloʻi leva ʻe Sisu ʻi hono loto ʻoku pehē ʻenau fifili ʻi honau loto, pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko e hā ʻoku mou fifili ai ʻi homou loto ki he ngaahi meʻa ni?
Καὶ εὐθὺς ἐπιγνοὺς ὁ ˚Ἰησοῦς τῷ πνεύματι αὐτοῦ ὅτι οὕτως διαλογίζονται ἐν ἑαυτοῖς, λέγει αὐτοῖς, “Τί ταῦτα διαλογίζεσθε ἐν ταῖς καρδίαις ὑμῶν;
9 He ʻoku faingofua ʻa fē, ʻae lea ʻaki ki he mahaki tete, ‘Kuo fakamolemole hoʻo ngaahi angahala;’ pe ko e lea, ‘Tuʻu hake, ʻo toʻo ho mohenga, mo ke ʻalu?’
Τί ἐστιν εὐκοπώτερον, εἰπεῖν τῷ παραλυτικῷ, ἀφέωνταί σοι αἱ ἁμαρτίαι’, ἢ εἰπεῖν, ‘Ἔγειρε καὶ ἆρον τὸν κράβαττόν σου καὶ περιπάτει’;
10 Ka koeʻuhi ke mou ʻilo ʻoku ʻi he Foha ʻoe tangata ʻae mālohi ʻi māmani ke fakamolemole ʻae angahala,” (pea pehē ʻe ia ki he mahaki tete),
Ἵνα δὲ εἰδῆτε ὅτι ἐξουσίαν ἔχει ὁ Υἱὸς τοῦ Ἀνθρώπου ἐπὶ τῆς γῆς ἀφιέναι ἁμαρτίας”, (λέγει τῷ παραλυτικῷ),
11 “ʻOku ou pehē atu kiate koe, Tuʻu hake, ʻo toʻo ho mohenga, mo ke ʻalu ki ho fale.”
“Σοὶ λέγω, ἔγειρε ἆρον τὸν κράβαττόν σου, καὶ ὕπαγε εἰς τὸν οἶκόν σου.”
12 Pea tuʻu hake leva ia, ʻo toʻo ʻae mohenga, pea ne ʻalu kituʻa ʻi he ʻao ʻokinautolu kotoa pē; ko ia ne nau ofo ai kotoa pē, mo fakamālō ki he ʻOtua, ʻonau pehē, “Kuo teʻeki te tau mamata ʻi ha meʻa pehē.”
Καὶ ἠγέρθη, καὶ εὐθὺς ἄρας τὸν κράβαττον, ἐξῆλθεν ἔμπροσθεν πάντων, ὥστε ἐξίστασθαι πάντας, καὶ δοξάζειν τὸν ˚Θεὸν λέγοντας, ὅτι “Οὕτως οὐδέποτε εἴδομεν.”
13 Pea toe ʻalu atu ia ki he matātahi; pea kātoa kiate ia ʻae kakai kotoa pē, pea ne akonakiʻi ʻakinautolu.
Καὶ ἐξῆλθεν πάλιν παρὰ τὴν θάλασσαν, καὶ πᾶς ὁ ὄχλος ἤρχετο πρὸς αὐτόν, καὶ ἐδίδασκεν αὐτούς.
14 Pea ʻi heʻene ʻalu atu, naʻa ne mamata kia Livai ko e [foha ]ʻo ʻAlefiusi, ʻoku nofo ia ʻi he tukuhauʻanga, pea ne pehē kiate ia, “Muimui kiate au.” Pea tuʻu ia ʻo muimui ʻiate ia.
Καὶ παράγων εἶδεν Λευὶν τὸν τοῦ Ἁλφαίου, καθήμενον ἐπὶ τὸ τελώνιον, καὶ λέγει αὐτῷ, “Ἀκολούθει μοι.” Καὶ ἀναστὰς, ἠκολούθησεν αὐτῷ.
15 Pea ʻi he nofo [ʻa Sisu ]ʻi hono fale, ʻo kai, naʻe tokolahi ʻae tānaki tukuhau mo e angahala, naʻa nau nonofo mo Sisu mo ʻene kau ākonga: he naʻe tokolahi ʻakinautolu naʻe muimui ʻiate ia.
Καὶ γίνεται κατακεῖσθαι αὐτὸν ἐν τῇ οἰκίᾳ αὐτοῦ, καὶ πολλοὶ τελῶναι καὶ ἁμαρτωλοὶ συνανέκειντο τῷ ˚Ἰησοῦ καὶ τοῖς μαθηταῖς αὐτοῦ, ἦσαν γὰρ πολλοὶ, καὶ ἠκολούθουν αὐτῷ.
16 Pea ʻi he mamata ʻe he kau tangata tohi mo e Fālesi ʻoku ne kai mo e kau tānaki tukuhau mo e angahala, naʻa nau pehē ki heʻene kau ākonga, “Ko e hā ʻoku kai mo inu fakataha ai ia mo e kau tānaki tukuhau mo e angahala?”
Καὶ οἱ γραμματεῖς τῶν Φαρισαίων, ἰδόντες ὅτι ἐσθίει μετὰ τῶν ἁμαρτωλῶν καὶ τῶν τελωνῶν, ἔλεγον τοῖς μαθηταῖς αὐτοῦ, ὅτι “Μετὰ τῶν τελωνῶν καὶ ἁμαρτωλῶν ἐσθίει;”
17 Pea kuo fanongo ʻa Sisu ki ai, pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “ʻOku ʻikai ʻaonga ʻae faitoʻo kiate kinautolu ʻoku mālōlō, ka ki he mahaki: naʻe ʻikai teu haʻu ke ui ʻae māʻoniʻoni, ka ko e angahala ke fakatomala.”
Καὶ ἀκούσας, ὁ ˚Ἰησοῦς λέγει αὐτοῖς, “Οὐ χρείαν ἔχουσιν οἱ ἰσχύοντες ἰατροῦ, ἀλλʼ οἱ κακῶς ἔχοντες. Οὐκ ἦλθον καλέσαι δικαίους, ἀλλὰ ἁμαρτωλούς.”
18 Pea naʻe faʻa ʻaukai ʻae kau ākonga ʻa Sione mo e [ākonga ]ʻae kau Fālesi: pea nau haʻu ʻo pehē kiate ia, “Ko e hā ʻoku faʻa ʻaukai ai ʻae kau ākonga ʻa Sione pea mo e Fālesi, ka ʻoku ʻikai ʻaukai hoʻo kau ākonga?”
Καὶ ἦσαν οἱ μαθηταὶ Ἰωάννου καὶ οἱ Φαρισαῖοι νηστεύοντες. Καὶ ἔρχονται καὶ λέγουσιν αὐτῷ, “Διὰ τί οἱ μαθηταὶ Ἰωάννου καὶ οἱ μαθηταὶ τῶν Φαρισαίων νηστεύουσιν, οἱ δὲ σοὶ μαθηταὶ οὐ νηστεύουσιν;”
19 Pea pehē ʻe Sisu kiate kinautolu, “E faʻa ʻaukai ʻae kāinga ʻoe tangata taʻane, ʻi he kei ʻiate kinautolu ʻae tangata taʻane? E ʻikai te nau faʻa ʻaukai ʻi he lolotonga ʻoku ʻiate kinautolu ʻae tangata taʻane.
Καὶ εἶπεν αὐτοῖς ὁ ˚Ἰησοῦς, “Μὴ δύνανται οἱ υἱοὶ τοῦ νυμφῶνος ἐν ᾧ ὁ νυμφίος μετʼ αὐτῶν ἐστιν νηστεύειν; Ὅσον χρόνον ἔχουσιν τὸν νυμφίον μετʼ αὐτῶν, οὐ δύνανται νηστεύειν.
20 Kae hoko ʻae ngaahi ʻaho ʻe ʻave ai ʻiate kinautolu ʻae tangata taʻane, pea ko e ngaahi ʻaho ko ia te nau toki ʻaukai ai.
Ἐλεύσονται δὲ ἡμέραι ὅταν ἀπαρθῇ ἀπʼ αὐτῶν ὁ νυμφίος, καὶ τότε νηστεύσουσιν ἐν ἐκείνῃ τῇ ἡμέρᾳ.
21 “ʻOku ʻikai foki ha taha te ne ʻai ha konga meʻa foʻou ki he kofu motuʻa: he ko e [konga ]foʻou ʻoku ʻai ke ʻoposi ʻaki, ʻe mafaufau ai ia pea ʻe ʻāsili ai hono mahaehae.
Οὐδεὶς ἐπίβλημα ῥάκους ἀγνάφου ἐπιράπτει ἐπὶ ἱμάτιον παλαιόν· εἰ δὲ μή αἴρει ἀπʼ αὐτοῦ τὸ πλήρωμα τὸ καινὸν τοῦ παλαιοῦ, καὶ χεῖρον σχίσμα γίνεται.
22 Pea ʻoku ʻikai utu ʻeha taha ʻae uaine foʻou ki he ngaahi hina ʻoku motuʻa; ka pehē ʻe haeʻi ʻe he uaine foʻou ʻae ngaahi hina, pea malingi ʻae uaine, pea maumau ʻae hina; ka ʻoku ʻutu ʻae uaine foʻou ki he ngaahi hina foʻou.”
Καὶ οὐδεὶς βάλλει οἶνον νέον εἰς ἀσκοὺς παλαιούς· εἰ δὲ μή ῥήξει ὁ οἶνος τοὺς ἀσκούς, καὶ ὁ οἶνος ἀπόλλυται καὶ οἱ ἀσκοί. Ἀλλὰ οἶνον νέον εἰς ἀσκοὺς καινοὺς βλητέον.”
23 Pea naʻe ʻalu ia ʻi he ngaahi ngoue uite ʻi he ʻaho Sāpate; pea ʻi heʻenau ʻalu, naʻe kamata toli ʻe heʻene kau ākonga ʻae fua ʻoe uite.
Καὶ ἐγένετο, αὐτὸν ἐν τοῖς Σάββασιν παραπορεύεσθαι διὰ τῶν σπορίμων, καὶ οἱ μαθηταὶ αὐτοῦ ἤρξαντο ὁδὸν ποιεῖν, τίλλοντες τοὺς στάχυας.
24 Pea pehē ʻe he kau Fālesi kiate ia, “Vakai, ko e hā ʻoku nau fai ai ʻi he ʻaho Sāpate ʻaia ʻoku ʻikai ngofua?”
Καὶ οἱ Φαρισαῖοι ἔλεγον αὐτῷ, “Ἴδε, τί ποιοῦσιν τοῖς Σάββασιν ὃ οὐκ ἔξεστιν;”
25 Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Naʻe ʻikai te mou lau ʻaia naʻe fai ʻe Tevita, ʻi heʻene tuʻutāmaki, mo fiekaia, ʻaia mo kinautolu naʻe ʻiate ia?
Καὶ λέγει αὐτοῖς, “Οὐδέποτε ἀνέγνωτε τί ἐποίησεν Δαυὶδ, ὅτε χρείαν ἔσχεν καὶ ἐπείνασεν, αὐτὸς καὶ οἱ μετʼ αὐτοῦ;
26 ‌ʻA ʻene hū ki he fale ʻoe ʻOtua ʻi he ngaahi ʻaho ʻo ʻApiata ko e taulaʻeiki lahi, ʻo ne kai ʻae mā ʻoe ʻao, ʻaia naʻe ʻikai ngofua ke kai ka ko e kau taulaʻeiki pe, pea ne ʻange foki kiate kinautolu naʻe ʻiate ia?
Πῶς εἰσῆλθεν εἰς τὸν οἶκον τοῦ ˚Θεοῦ ἐπὶ Ἀβιαθὰρ ἀρχιερέως, καὶ τοὺς ἄρτους τῆς Προθέσεως ἔφαγεν, οὓς οὐκ ἔξεστιν φαγεῖν, εἰ μὴ τοὺς ἱερεῖς, καὶ ἔδωκεν καὶ τοῖς σὺν αὐτῷ οὖσιν;”
27 Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, Naʻe [ngaohi ]ʻae Sāpate koeʻuhi ko e tangata, ka naʻe ʻikai ngaohi ʻae tangata koeʻuhi ko e Sāpate:
Καὶ ἔλεγεν αὐτοῖς, “Τὸ Σάββατον διὰ τὸν ἄνθρωπον ἐγένετο, καὶ οὐχ ὁ ἄνθρωπος διὰ τὸ Σάββατον.
28 ko ia ko e Foha ʻoe tangata ko e ʻEiki ia ʻoe Sāpate foki.”
Ὥστε ˚Κύριός ἐστιν ὁ Υἱὸς τοῦ Ἀνθρώπου καὶ τοῦ Σαββάτου.”

< Maʻake 2 >