Siope 21
1 Ka naʻe tali ʻe Siope, ʻo ne pehē,
A odpovídaje Job, řekl:
2 “Fakafanongo lelei ki heʻeku lea, pea ko hoʻomou fakafiemālie eni.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Mou kātaki, kau lea atu; pea hili ʻeku lea, fai pe hoʻomou manuki.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 ʻOiauē, he ʻoku ou liunga ki he tangata? Pea ka ne ko ia, ko e hā nai ʻe ʻikai mamahi ai hoku laumālie?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Tokanga mai, pea mou ofo, pea ʻai homou nima ki homou ngutu.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 ʻIo, ʻi heʻeku fakamanatu ʻoku ou manavahē ʻaupito, pea ʻoku puke ʻa hoku kakano ʻe he tetetete.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 “Ko e hā ʻoku moʻui ai ʻae angakovi, ʻo hoko ʻo motuʻa, ʻio, pea lahi ʻi he mālohi?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Kuo fakatuʻumaʻu honau hako fakataha mo kinautolu, pea mo ʻenau fānau ʻi honau ʻao.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 ʻOku malu honau fale mei he manavahē, pea ʻoku ʻikai ʻiate kinautolu ʻae meʻa tā ʻae ʻOtua.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 ʻOku fakatauʻi ʻe heʻenau pulu tangata ʻo touʻia taʻehala; ʻoku fānau ʻenau pulu fefine ʻo taʻetōhonoʻuhiki.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 ʻOku nau tuku atu ʻenau fānau ʻo hangē ko e fanga sipi, pea ʻoku meʻe hopohopo ʻenau fānau.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 ʻOku nau toʻo hake ʻae kihiʻi lali mo e haʻape, pea nau fiefia ʻi he leʻo ʻoe meʻa ifi.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 ʻOku nau fakaʻosi honau ngaahi ʻaho ʻi he fakafiemālie, pea fakafokifā pe ʻoku nau ʻalu hifo ki he faʻitoka. (Sheol h7585)
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Ko ia ʻoku nau pehē ai ki he ʻOtua, ‘ʻAlu ʻiate kimautolu, he ʻoku ʻikai te mau holi ke ʻilo ho ngaahi hala.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Ko hai ʻae Māfimafi, ke pehē ke mau tauhi ia? Pea ko e hā ʻae totongi te mau maʻu, ʻo kapau te mau lotu ki ai?’
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Vakai, ʻoku ʻikai ʻi honau nima ʻenau monūʻia: ʻoku mamaʻo ʻiate au ʻae fakakaukau ʻoe angahala.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 “ʻOku liunga fiha ʻae tāmateʻi ʻoe maama ʻae angahala? Mo e hoko ʻenau fakaʻauha kiate kinautolu? ʻoku tufaki ʻe he ʻOtua ʻae ngaahi mamahi ʻi hono houhau.
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 ʻOku nau tatau mo e tefitoʻi kaho ʻi he mata ʻoe matangi, pea hangē ko e kafukafu ʻoku ʻave ʻe he afi.
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 ‘ʻOku hili ʻe he ʻOtua ʻa ʻene angahala ki heʻene fānau:’ ʻoku ne totongi kiate ia, pea te ne ʻilo ia.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 ʻE mamata ʻe hono mata ki hono fakaʻauha, pea ʻe inu ia ʻi he houhau ʻoe Māfimafi.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 He ko e hā ʻene fiemālie ʻi hono fale ʻamui ʻiate ia, ʻoka tuʻu ua mālie ʻae lau ʻo hono ngaahi māhina?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 “ʻE akonakiʻi ʻe ha taha ʻae ʻOtua ke ʻilo? He ʻoku ne fakamaau ʻe ia ʻakinautolu ʻoku māʻolunga.
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 ʻOku mate ha tokotaha lolotonga ʻene mālohi lahi, mo ʻene nofo tofu pe mo fiemālie.
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 ʻOku fonu hono sino ʻi he ngako, pea lolololo hono ngaahi hui ʻi he uho.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Pea ʻoku mate ha tokotaha ʻi he mamahi lahi ʻo hono laumālie, pea ʻikai ʻaupito haʻane kai ʻe fiemālie ai.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Te na tokoto tatau pe ʻi he efu, pea ʻe ʻuʻufi ʻakinaua ʻe he fanga kelemutu.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 “Vakai, ʻoku ou ʻilo hoʻomou ngaahi mahalo, mo e ngaahi filioʻi kovi ʻoku mou mahalo ʻaki kiate au.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 He ʻoku mou pehē, ‘Kofaʻā ʻae fale ʻoe ʻeiki? Pea kofaʻā ʻae ngaahi nofoʻanga ʻoe kakai angahala?’
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 ʻIkai kuo mou ʻeke kiate kinautolu ʻoku feʻaluʻaki ʻi he hala? Pea ʻikai ʻoku mou ʻilo ʻenau ngaahi tala,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 ʻAia kuo tuku tolonga ʻae angahala ki he ʻaho ʻoe fakaʻauha? ʻE taki atu ʻakinautolu ki he ʻaho ʻoe houhau.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Ko hai te ne fakahā hono hala ki hono mata? Pea ʻe totongi ʻe hai kiate ia ʻae meʻa kuo ne fai?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Ka ʻe ʻomi ia ki he faʻitoka, ʻe nofomaʻu ia ʻi he fonualoto.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 ʻE melie kiate ia ʻae ngaahi tutuʻanga kelekele ʻoe luo, pea ʻe fusi kiate ia ʻae kakai kotoa pē, ʻo hangē ko e taʻefaʻalaua ʻae kakai naʻe muʻa ʻiate ia.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Pea ka kuo pehē, pea ko e hā ʻoku mou fakafiemālie taʻeʻaonga kiate au, kae vakai ʻoku ai ʻae loi ʻi hoʻomou ngaahi lea?”
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
