< Siope 20 >
1 Pea naʻe toki pehēange ʻe Sofaa mei Neama, ʻo ne pehē,
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 “Ko e moʻoni ʻoku langaʻi au ʻe heʻeku ngaahi mahalo ke u tali, ko ia ʻoku ou fakatoʻotoʻo ai.
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 Kuo u fanongo ki he tautea ʻo ʻeku manuki, pea ko e laumālie ʻo ʻeku ʻilo ʻoku langaʻi au ke u tali.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 ʻIkai te ke ʻilo eni mei muʻa, talu hono tuku ʻoe tangata ʻi māmani,
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 Koeʻuhi ʻoku fuonounou ʻae nekeneka ʻoe angahala, pea ko e fiefia ʻae mālualoi ʻoku ʻi he kemo pe taha?
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 Neongo ʻae aʻu hake ki he langi ʻa hono ongolelei, pea ʻasi hake hono ʻulu ki he ngaahi ʻao;
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 Ka ʻe ʻauha ia ʻo taʻengata ʻo hangē pe ko ʻene meʻa kovi ʻaʻana: ko kinautolu naʻe mamata ki ai te nau pehē, ‘Kofaʻā ia?’
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 ʻE puna atu ia ʻo hangē ha misi, pea ʻe ʻikai ʻilo ia: ʻio, ʻe tuli atu ia ʻo hangē ko ha meʻa ʻoku hā mai ʻi he pō.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 Ko e mata foki naʻe mamata ki ai ʻe ʻikai toe mamata ai; pea ʻe ʻikai toe ʻilo ia ʻe hono potu.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 ʻE kumi ʻe heʻene fānau ke fakafiemālieʻi ʻae masiva, pea ʻe toe ʻatu ʻe hono nima ʻenau ngaahi meʻa.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 ʻOku fonu hono ngaahi hui [ʻi he angahala ]ʻo ʻene kei siʻi, pea ʻe takoto mo ia ʻi he efu.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 “Neongo ʻoku melie ʻi hono ngutu ʻae fai kovi, pea ne fufū ia ʻi hono lalo ʻelelo:
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 Neongo ʻene mamae ki ai, ʻo ʻikai liʻaki; kae maʻu pe ʻi hono loto ngutu:
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 ʻE liliu ʻene meʻakai ʻi hono kete, ʻe hoko ia ko e ʻahu ʻoe fanga ngata fekai ʻi loto ʻiate ia.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 Kuo ne folo hifo ʻae koloa, ka te ne toe lua ʻaki hake ia: ʻe lī ia ʻe he ʻOtua mei hono kete.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 ʻE mimisi ʻe ia ʻae kona ʻoe fanga ngata fekai: ʻe teʻia ia ʻe he ʻelelo ʻoe ngata fekai.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 ʻE ʻikai mamata ia ki he ngaahi vai, ko e ngaahi vai lahi, mo e ngaahi vaitafe ʻoe meʻa huʻamelie mo e pota.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 ʻE toe ʻatu ʻe ia ʻae fua ʻo ʻene ngāue, pea ʻe ʻikai folo hifo: pea ʻe ʻikai fiefia ia ʻi he lahi fau ʻo ʻene koloa.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 Koeʻuhi kuo ne taʻomia mo liʻaki ʻae masiva; kuo ne toʻo fakamālohi ʻae fale naʻe ʻikai ke ne langa;
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 “Ko e moʻoni ʻe ʻikai te ne ongoʻi ʻae fiemālie ʻi hono loto, ʻe ʻikai te ne faʻa maʻu ʻaia kuo ne holi ki ai.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 ʻE ʻikai toe ʻene meʻa kai; ko ia ʻe ʻikai ʻamanaki ʻe ha taha ki haʻane meʻa.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 ʻI he lahi ʻo ʻene maʻumeʻa ʻe masiva ai ia; ʻe hoko kiate ia ʻae nima ʻoe angakovi kotoa pē.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 ʻI heʻene teu ke fakapito hono kete, ʻe lī kiate ia ʻe he ʻOtua ʻae mālohi ʻo hono houhau, pea fakaʻauha ia kiate ia lolotonga ʻene kai.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 ʻE puna ia mei he meʻa tau ukamea, ka ʻe fanaʻi ia ke ʻasi ʻe he kaufana ukamea.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 ʻE unuhi ia, pea ʻasi ʻi hono sino; ʻio, ʻoku haʻu mei hono ʻahu ʻae heletā ngingila, ʻoku ʻiate ia ʻae ngaahi ilifia.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 Ko e ngaahi fakapoʻuli kotoa pē kuo fufū ʻi hono ngaahi potu fakalilolilo: ʻe fakaʻauha ia ʻe he afi taʻetapili; ʻe hoko ʻae kovi kiate ia ʻoku toe ʻi hono ʻapi.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 ʻE fakahā ʻe he langi ʻa ʻene fai kovi, pea ʻe tuʻu hake ki ai ʻae fonua.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 Ko e koloa ʻo hono fale ʻe mole, pea tafe atu ʻi he ʻaho ʻo hono houhau.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 Ko e ʻinasi eni ʻoe tangata angahala mei he ʻOtua, mo e tufakanga kuo tuʻutuʻuni maʻana ʻe he ʻOtua.”
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.