ʻIsaia 63
1 Ko hai eni ʻoku haʻu mei ʻItomi, mo e kofu kulokula mei Posila? ʻA eni ʻoku nāunauʻia hono kofu, ʻo ne hāʻele ʻi he lahi ʻo hono mālohi? “Ko au ia ʻoku folofola ʻi he māʻoniʻoni, ko e māfimafi ke fakamoʻui.”
Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.
2 Ko e hā ʻoku kulokula ai ho ngaahi kofu, pea tatau ho ngaahi kofu mo ia ʻoku molomoloki ʻi he tataʻoʻanga uaine?
Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu?
3 “Kuo u molomoloki tokotaha pe ʻae tataʻoʻanga ʻoe uaine; pea naʻe ʻikai kau ha tokotaha kiate au: ne u molomoloki ʻakinautolu ʻi heʻeku ʻita, pea moeʻi ʻakinautolu ʻi hoku houhau lahi; pea kuo pani hoku kofuʻaki honau toto, pea ne u ngaohi ke lanu hoku ngaahi kofu kotoa pē.
Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem.
4 He ʻoku ʻi hoku loto ʻae ʻaho ʻoe fai totongi, pea kuo hokosia ʻae taʻu ʻo hoku huhuʻi.
Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo.
5 Pea ne u vakai, pea naʻe ʻikai ha taha ke tokoni; pea ne u ofo ʻi he ʻikai ha taha ke poupou hake: ko ia naʻe ʻomi ʻe hoku nima ʻoʻoku ʻae fakamoʻui kiate au; pea ko hoku houhau, naʻa ne poupou au.
Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela.
6 Pea ne u molomoloki ʻae kakai ʻi hoku houhau, pea ngaohi ke nau konā ʻi he houhau lahi, pea ne u ʻomi ʻenau mālohi ki he kelekele.”
I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich.
7 Te u fakahā ʻae ngaahi ʻaloʻofa ʻa Sihova, mo e ngaahi fakamālō ʻa Sihova, ʻo hangē ko ia kotoa pē kuo foaki ʻe Sihova kiate kitautolu, pea mo e angalelei lahi ki he fale ʻo ʻIsileli, ʻaia kuo ne foaki kiate kinautolu ʻo hangē ko ʻene ngaahi ʻaloʻofa, ʻo fakatatau mo hono lahi ʻaupito ʻo ʻene ʻaloʻofa ongongofua.
Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého.
8 He naʻa ne pehē, “Ko e moʻoni ko hoku kakai ʻakinautolu, ko e fānau ʻe ʻikai te nau loi;” pea naʻe hoko ia ko honau Fakamoʻui.
Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem.
9 ʻI heʻenau mamahi kotoa pē naʻe mamahi ia, pea ko e ʻāngelo ʻo hono ʻao naʻa ne fakamoʻui ʻakinautolu: ʻi heʻene ʻofa mo ʻene manavaʻofa naʻa ne huhuʻi ʻakinautolu: pea ne toʻo hake ʻakinautolu, mo fua ʻakinautolu ʻi he ngaahi ʻaho kotoa pē ʻi muʻa.
Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.
10 Ka naʻa nau angatuʻu, pea fakamamahi ki hono Laumālie Māʻoniʻoni: ko ia naʻe liliu ai ia ko honau fili, pea naʻa ne tauʻi ʻakinautolu.
Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim.
11 Pea naʻa ne manatu ki he ngaahi ʻaho ʻi muʻa, kia Mōsese, mo hono kakai, ʻo ne pehē, “ʻOku ʻi fē ia naʻe ʻomi ʻakinautolu mei he tahi, fakataha mo e tauhi ʻo ʻene fanga sipi? ʻOku ʻi fē ia ʻaia naʻe ʻai kiate ia hono Laumālie māʻoniʻoni?
I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého?
12 ʻAia naʻe tataki ʻakinautolu ʻaki ʻae nima toʻomataʻu ʻo Mōsese, ʻaki ʻa hono nima nāunauʻia, ʻo vaheʻi ʻae vai ʻi honau ʻao, ke ngaohi moʻona ha huafa taʻengata?
Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné,
13 ʻAia naʻe tataki ʻakinautolu ʻi he moana, ʻo hangē ko e hoosi ʻi he toafa, koeʻuhi ke ʻoua te nau tūkia?”
Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli.
14 ʻO hangē ko e ʻalu hifo ʻae fanga manu ki he vahaʻa moʻunga, naʻe ngaohi ia ʻe he Laumālie ʻo Sihova ke mālōlō: naʻe pehē hoʻo tataki ʻa hoʻo kakai, ke ngaohi moʻou ha huafa ongoongolelei.
Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné.
15 ʻAfio hifo mei he langi, pea vakai mei he ʻafioʻanga ʻo hoʻo māʻoniʻoni pea mo ho nāunau: kofaʻā ia hoʻo ʻofa mo hoʻo māfimafi, ʻae ngaue ʻo hoʻo manavaʻofa pea mo hoʻo ngaahi ʻaloʻofa kiate au? Kuo ke taʻofi ia?
Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou?
16 Ko e moʻoni ko ʻemau tamai koe, neongo ʻoku taʻeʻilo ʻakimautolu ʻe ʻEpalahame, pea taʻetokangaʻi ʻakimautolu ʻe ʻIsileli: ko koe, ʻE Sihova, ko ʻemau tamai, ko homau huhuʻi; talu mei muʻa ʻoku taʻetupu ʻa ho huafa.
Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé.
17 ʻE Sihova, ko e hā kuo ke tuku ai ʻakimautolu ke mau hē mei ho ngaahi hala, pea fakafefeka homau loto ke ʻoua te mau manavahē kiate koe? Toe tafoki mai koeʻuhi ko hoʻo kau tamaioʻeiki, ko e ngaahi faʻahinga ʻo ho tofiʻa.
Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého.
18 Kuo maʻu fuonounou pe ia ʻe he kakai ʻa hoʻo māʻoniʻoni: kuo molomoloki ʻe homau ngaahi fili ʻa ho fale tapu.
Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou.
19 ʻOku ʻaʻau ʻakimautolu: naʻe ʻikai ʻaupito te ke puleʻi ʻakinautolu; naʻe ʻikai ui ʻaki ʻakinautolu ʻa ho huafa.
My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.
