ʻIsaia 17
1 Ko e tala mamafa ʻoku kau ki Tamasikusi. “Vakai kuo toʻo atu ʻa Tamasikusi ke ʻoua naʻa kei kolo ia, ka e hoko ia ko e potu tuʻunga fale maumau.
Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.
2 Kuo liʻaki ʻae ngaahi kolo ʻo ʻAloeli: ʻe ʻoe fanga manu ia, pea te nau tokoto ai, pea ʻe ʻikai ha taha ke fakamanavahēʻi ʻakinautolu.
Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil.
3 ʻOku pehē ʻe Sihova ʻoe ngaahi kautau, ʻE ngata ʻae kolo ʻi ʻIfalemi, mo e puleʻanga ʻo Tamasikusi, pea mo e toenga kakai ʻo Silia: te nau hangē ko e ongoongolelei ʻoe fānau ʻa ʻIsileli.
I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů.
4 Pea ʻi he ʻaho ko ia ʻe hoko ʻo pehē, ʻe fakasiʻisiʻi ʻae ongoongolelei ʻo Sēkope, pea ʻe fakaʻaʻau ke tutue ʻae ngako ʻo hono sino.
I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí.
5 Pea ʻe hangē ia ko e tānaki ʻe he tangata ututaʻu ʻene koane, pea tuʻusi hono fua ʻaki hono nima; pea ʻe hangē ia ko ia ʻoku tānaki ʻae fua ʻi he teleʻa ʻo Lifeimi.
Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.
6 “Ka e fakatoe ʻi ai ʻae fua ʻoe vaine, ʻo hangē ko e lulululu ʻae ʻakau ko e ʻolive, ko e foʻi fua ʻe ua pe tolu ʻi ʻolunga ʻi he vaʻa taupotu ki ʻolunga, ko e fā pe nima ʻi he ngaahi vaʻa taukakapa ʻo ia ʻoku fua, ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua ʻo ʻIsileli.
Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.
7 ʻI he ʻaho ko ia ʻe hanga hake ʻae tangata ki hono Tupuʻanga, pea ʻe tokanga ʻa hono mata ki he tokotaha māʻoniʻoni ʻo ʻIsileli.
V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou.
8 Pea ʻe ʻikai te ne sio ki he ngaahi feilaulauʻanga, ko e ngāue ʻa hono nima, pe tokanga ki he meʻa kuo ngaohi ʻe hono louhiʻi nima, ki he ngaahi vao tapu, pe ko e ngaahi tamapua.
A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.
9 “ʻI he ʻaho ko ia ʻe tatau hono ngaahi kolo mālohi mo ha vaʻa kuo liʻaki, mo ha vaʻa māʻolunga, ʻaia naʻa nau tuku koeʻuhi ko e fānau ʻa ʻIsileli: pea ʻe ʻi ai ʻae fakaʻauha.
V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země.
10 Ko e meʻa ʻi hoʻo fakangalongaloʻi ʻae ʻOtua ʻo hoʻo moʻui, pea taʻemanatu ki he maka ʻo ho mālohi, ko ia te ke tō ʻae ngaahi ʻakau toulekeleka, pea tō mo ia ʻae ngaahi ʻakau mei he fonua kehe:
Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš,
11 ʻI he ʻaho ko ia te ke ngaohi hoʻo ʻakau ke tupu, pea ʻi he pongipongi te ke ngaohi hoʻo tenga ke moʻui: ka e hoko ʻae ututaʻu ko e fokotuʻunga ʻi he ʻaho ʻoe mamahi, ko e mamahi taʻeʻiaihaʻamanaki lelei.
V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou.
12 “ʻE malaʻia ʻae fakataha lahi ʻoe kakai tokolahi, ʻoku longoaʻa ʻo hangē ko e ʻuʻulu ʻoe tahi; pea ʻi he feʻohofi ʻoe ngaahi puleʻanga, ʻoku ʻoho ʻo hangē ko e ʻoho ʻoe ngaahi vai lahi ʻaupito!
Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí,
13 ʻE feʻohofi ʻae ngaahi puleʻanga ʻo hangē ko e ʻoho ʻoe ngaahi vai lahi: ka e lolomi ʻakinautolu[ʻe he ʻOtua], pea te nau hola ki he mamaʻo, pea ʻe tulia ʻakinautolu ʻo hangē ko e mohuku mōmoa ʻoe ngaahi moʻunga ʻoku vilingia ʻi he matangi, pea hangē ko e fisiʻiʻakau ʻi he ʻao ʻoe ʻahiohio.
Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice.
14 Pea vakai ko e ongosia ʻi he efiafi poʻuli; pea ʻi he teʻeki hoko ʻae pongipongi kuo ʻikai ia. Ko eni ʻae ʻinasi ʻokinautolu ʻoku fakamālohiʻi ʻakitautolu, mo e ʻinasi ʻokinautolu ʻoku kaihaʻasiʻi ʻakitautolu.”
Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.
