< Senesi 8 >
1 Pea naʻe manatu ʻae ʻOtua kia Noa, mo e meʻa moʻui kotoa pē, mo e fanga manu kotoa pē ʻaia naʻe ʻi he vaka mo ia: pea naʻe pule ʻe he ʻOtua ke ʻalu atu ʻae matangi ʻi he funga ʻo māmani, pea naʻe matuku ai ʻae ngaahi vai;
Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
2 Naʻe tāpuni foki ʻae ngaahi matavai ʻoe moana mo e ngaahi matavai ʻoe langi, pea naʻe taʻofi ʻae ʻuha mei he langi;
A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
3 Pea naʻe fakaʻaʻau ke matuku ʻae ngaahi vai mei māmani: pea ʻi he fakaʻosi ʻae ʻaho ʻe teau ma nimangofulu kuo siʻi ʻae ngaahi vai.
I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
4 Pea naʻe toka ʻae vaka ʻi he ngaahi moʻunga ʻo ʻAlalate, ʻi hono fitu ʻoe māhina, ʻi he ʻaho ʻe hongofulu ma fitu ʻoe māhina.
Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
5 Pea naʻe fakasiʻisiʻi maʻuaipē ʻae ngaahi vai ʻo aʻu ki hono hongofulu ʻoe [māhina]: naʻe ha hake ʻae tumutumu ʻoe ngaahi moʻunga ʻi hono hongofulu māhina, ʻi he ʻuluaki [ʻaho ]ʻoe māhina.
Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
6 Pea ʻi he hili ange ʻae ʻaho ʻe fāngofulu, naʻe toʻo ʻe Noa ʻae matapā ʻoe vaka ʻaia naʻa ne ngaohi:
I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
7 Pea naʻa ne tukuange ha leveni, ʻaia naʻe feʻaluʻaki, kaeʻoua ke matuʻu ʻae ngaahi vai mei he funga ʻo māmani.
Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
8 Naʻa ne tukuange foki ha lupe meiate ia, ke vakai pe kuo matuku ʻae ngaahi vai mei he funga ʻoe kelekele;
Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
9 Ka naʻe ʻikai ʻilo ʻe he lupe ha tuʻuʻanga ki hono ʻaofi vaʻe, pea naʻe foki ia kiate ia ki he vaka, he naʻe ʻi he funga ʻo māmani kotoa ʻae ngaahi vai: pea naʻe mafao atu ʻe ia hono nima, ʻo toʻo pea ʻomi ia kiate ia ki he vaka.
Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
10 Pea naʻe toe tatali ia ʻi he ʻaho ʻe fitu; pea ne toe tukuange ʻae lupe mei he vaka;
A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
11 Pea naʻe haʻu ʻae lupe kiate ia ʻi he efiafi; pea vakai, kuo ʻi hono ngutu ʻae lauʻi ʻolive kuo ne pakiʻi: pea toki ʻilo ai ʻe Noa kuo matuku ʻae ngaahi vai mei he māmani.
I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
12 Pea toe tatali ia ʻi he ʻaho ʻe fitu; pea tuku atu ai ʻae lupe; pea naʻe ʻikai toe foki mai ia kiate ia.
I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
13 Pea ʻi he hoko ki hono onongeau ma taha taʻu, ʻi he ʻuluaki [māhina], ʻi he ʻuluaki [ʻaho ]ʻoe māhina, naʻe matuʻu ai ʻae ngaahi vai mei he fonua; pea naʻe hiki ʻe Noa ʻae ʻufiʻufi ʻoe vaka, ʻo sio, pea vakai, kuo mōmoa ʻae funga ʻoe kelekele.
I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
14 Pea naʻe mōmoa ʻae fonua ʻi hono ua ʻoe māhina, ʻi hono uofulu ma fitu ʻoe ʻaho ʻoe māhina.
Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
15 Pea naʻe folofola ʻae ʻOtua kia Noa, ʻo pehē,
I mluvil Bůh k Noé, řka:
16 “ʻAlu atu mei he vaka, ʻa koe, mo ho uaifi, mo ho ngaahi foha, mo e ngaahi uaifi ʻo ho ngaahi foha mo koe.
Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
17 Omi mo koe ʻae ngaahi meʻa moʻui kotoa pē ʻoku ʻiate koe, ʻi he kakano kotoa pē, mo e fanga manupuna, mo e fanga manu, pea mo e meʻa totolo kotoa pē ʻoku ngaolo ʻi he fonua; koeʻuhi kenau fanafanau ʻo lahi ʻi he fonua pea tupu, pea fakatokolahi ʻi māmani.”
Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
18 Pea naʻe ʻalu atu ʻa Noa, mo hono ngaahi foha, mo hono uaifi, mo e ngaahi uaifi ʻo hono ngaahi foha mo ia:
I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
19 Naʻe ʻalu atu mei he vaka, ʻi honau faʻahinga, ʻae fanga manu kotoa pē, mo e ngaahi meʻa totolo kotoa pē, mo e fanga manupuna kotoa pē, mo ia kotoa pē ʻoku totolo ʻi he fonua.
Každý živočich, každý zeměplaz a všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
20 Pea naʻe fokotuʻu ʻe Noa ha ʻesifeilaulau kia Sihova; pea naʻa ne toʻo mei he fanga manu maʻa kotoa pē, pea mei he fanga manupuna naʻe maʻa, pea ʻohake ai ʻae ngaahi feilaulau tutu ʻi he ʻesifeilaulau.
Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
21 Pea naʻe nanamu ʻa Sihova ki hono ngangatu lelei, pea naʻe pehē ʻe Sihova ʻi hono finangalo, “ʻE ʻikai te u toe fakamalaʻiaʻi ʻae fonua koeʻuhi ko e tangata; he ʻoku kovi ʻae ngaōʻi ʻoe loto ʻoe tangata mei heʻene kei siʻi; pea ʻe ʻikai te u toe taaʻi ʻae ngaahi meʻa moʻui kotoa pē ʻo hangē ko ia kuo u fai.
I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
22 Lolotonga ʻae tuʻu ʻa māmani, ʻe ʻikai tuku ʻae tō taʻu mo e ututaʻu, mo e momoko mo e pupuha, mo e faʻahitaʻu mafana mo e faʻahitaʻu momoko, mo e ʻaho mo e pō.”
Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.