ʻIsikieli 21
1 Pea naʻe hoko mai kiate au ʻae folofola ʻa Sihova, ʻo pehē,
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2 “Foha ʻoe tangata, fakahangatonu ho mata ki Selūsalema, pea tuku hoʻo lea ki he ngaahi potu tapu, pea kikite ki he fonua ʻo ʻIsileli,
Synu člověčí, obrať tvář svou k Jeruzalému, a vypusť jako rosu proti místům svatým, a prorokuj proti zemi Izraelské.
3 Pea ke lea ki he fonua ʻo ʻIsileli, ‘ʻOku pehē ʻe Sihova; “Vakai, ʻoku ou tuʻu au kiate koe, pea te u unuhi ʻae heletā mei hono ʻaiʻanga, pea te u motuhi meiate koe ʻae māʻoniʻoni, pea mo e angahala.
A rci zemi Izraelské: Takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, a vytáhnu meč svůj z pošvy jeho, a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného.
4 Pea ko ia, ko e meʻa ʻi heʻeku motuhi meiate koe ʻae māʻoniʻoni pea mo e angahala, ko ia, ʻe ʻalu atu ai ʻae heletā mei hono ʻaiʻanga, ki he kakano kotoa pē, mei he feituʻu tonga ʻo aʻu ki he tokelau:
Proto, abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného, proto vyjde meč můj z pošvy své proti všelikému tělu, od poledne až na půlnoci.
5 Koeʻuhi ke ʻilo ʻe he kakano kotoa pē, ko au, Sihova, kuo u unuhi ʻeku heletā mei hono ʻaiʻanga: pea ʻe ʻikai toe foki mai ia.”’
I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin vytáhl meč svůj z pošvy jeho; nenavrátíť se zase více.
6 “Ko ia ʻe foha ʻoe tangata, ke ke toʻetoʻe ʻi honau ʻao, ʻi he langa ho fatu pea mo e mamahi.
Ty pak synu člověčí, vzdychej, jako bys zlámaná měl bedra, a to s hořekováním vzdychej před očima jejich.
7 Pea ʻe pehē, ʻoka nau ka lea kiate koe, ‘Ko e hā ʻoku ke toʻe ai?’ Te ke tali, ʻo pehē, ‘Koeʻuhi ko e ongoongo; koeʻuhi ʻoku haʻu ia: pea ʻe molū ʻae loto kotoa pē, pea ʻe vaivai ʻae nima kotoa pē, pea ʻe pongia ʻae laumālie kotoa pē, pea ʻe hangē ko e vai ʻae tui kotoa pē: vakai, ʻoku haʻu ia, pea ʻe fakahoko ia,” ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua.’”
I stane se, žeť řeknou: Nad čím ty vzdycháš? Tedy řekneš: Nad pověstí, kteráž přichází, k níž rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda. Aj, přicházíť a děje se, praví Panovník Hospodin.
8 Pea naʻe toe hoko mai kiate au ʻae folofola ʻa Sihova, ʻo pehē,
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
9 “Foha ʻoe tangata, kikite, pea ke pehē, ‘ʻOku pehē ʻe Sihova; Lea, “ko e heletā, ko e heletā, kuo fakamāsila, pea kuo fakangingila ia foki:
Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meč, meč nabroušen, také i vyčištěn jest.
10 Kuo fakamāsila ia ke tāmate fakamanavahē; kuo fakangingila ia koeʻuhi ke ulo; pea ʻoku taau ai ia koā mo ʻetau fakavā? ʻOku taʻemamae ia ki he tokotoko ʻa hoku foha ʻo hangē ko e ʻakau kehe kotoa pē.
Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštěl, vyčištěn jest. Radovati-liž se budeme, když prut syna mého pohrdá každým dřevem?
11 Pea kuo ne ʻatu ia ke fakangingila, koeʻuhi ke ngāue aki: kuo fakamāsila mo fakangingila ʻae heletā ni koeʻuhi ke ʻai ia ki he nima ʻoe tangata tāmate.”’
Dalť jej vyčistiti, aby v ruku vzat byl; jestiť nabroušený meč, jest i vyčištěný, aby dán byl do ruky mordujícího.
12 Tangi mo ʻioho, ʻe foha ʻoe tangata: koeʻuhi ʻe hoko ia ki hoku kakai, ʻe hoko ia ki he houʻeiki kotoa pē ʻo ʻIsileli: ʻe tō ʻae manavahē ki hoku kakai, ko e meʻa ʻi he heletā: ko ia ke ke si tenga.
Křič a kvěl, synu člověčí, proto že ten bude proti lidu mému, tentýž proti všechněm knížatům Izraelským; uvrženi budou na meč s lidem mým, protož bí se v bedra.
13 “Koeʻuhi ko e meʻa ʻahiʻahi ia; pea ko e hā ʻoka taʻemamae [ʻae heletā ]ki he tokotoko?” ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua, “ʻe ʻikai toe ʻi ai ia.
Když jsem je trestával, co bylo? Nemám-liž metly hubící již přičiniti? dí Hospodin zástupů.
14 “Ko ia foki, ʻe foha ʻoe tangata, kikite, pea pasi ho nima, pea tuku ke foki mai ʻae heletā ko hono liunga tolu, ʻae heletā ʻoe tāmate: ko e heletā ia ʻoe kau tau kuo tāmateʻi, ko ia ia ʻoku hū atu ki honau ngaahi potu fale fakalilolilo.
Ty tedy synu člověčí, prorokuj a tleskej rukama; nebo po druhé i po třetí přijde meč, meč mordujících, ten meč mordujících bez lítosti, pronikajících i do pokojů jejich.
15 Kuo u ʻai ʻae muʻa heletā ki honau ngaahi matapā, koeʻuhi ke vaivai ai honau loto, pea fakalahi ai honau maumauʻi: ʻOiauē! Kuo fakangingila, pea kuo fakamata ia ki he tāmate.
Tak aby se rozplynulo srdce, a rozmnoženi byli úrazové, v každé bráně jejich postavím ostří meče. Ach, vyčištěnť jest, aby se blyštěl, zaostřen, aby zabíjel.
16 ʻAlu atu pe koe, ʻi ha hala, ki he nima toʻomataʻu, pe ki he toʻohema, ha potu pe ʻoku fakahanga ki ai ho mata.
Shlukni se a pusť se na pravo i na levo, kamžkoli a načkoli se tobě nahodí.
17 Te u pasi tataha ʻeau, hoku nima; pea te u fakahoko kiate koe ʻa hoku tuputāmaki: Ko au Sihova, kuo u lea ʻaki eni.”
I jáť také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem.
18 Naʻe toe hoko foki kiate au ʻae folofola ʻa Sihova, ʻo pehē,
V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
19 “Ko eni foki, ʻe foha ʻoe tangata, tuʻutuʻuni ʻe koe ʻae hala ʻe ua, koeʻuhi ke haʻu ai ʻae heletā ʻoe tuʻi ʻo Papilone; ʻe ʻalu atu fakatouʻosi mei he fonua pe taha: pea ke fili ʻe koe ha potu, fili ia ʻi he tefito hala ʻaia ʻoku fakatau ki he kolo.
Ty pak synu člověčí, předlož sobě dvě cesty, kudy by jíti měl meč krále Babylonského. Z země jedné ať vycházejí obě dvě, a na rozcestí vybeř tu k městu, tu vybeř.
20 Tuʻutuʻuni ha hala, koeʻuhi ke haʻu ai ʻae heletā ki Lapata ʻoe kau ʻAmoni, pea ki Siuta ʻi Selūsalema ʻaia kuo ʻāʻi.
Ukaž cestu, kudy by jíti měl meč, k Rabbat-li synů Ammon, čili k Judstvu, na Jeruzalémské pevnosti,
21 He naʻe tuʻu ʻae tuʻi ʻo Papilone ʻi he mangaʻi hala, ʻi he tefito ʻoe hala ʻe ua, ke talotalo: naʻa ne ngaohi ʻae ngahau ngingila, naʻa ne fakaongo ki he tamapua, pea naʻa ne sio ki he ʻate.
Proto že stane král Babylonský na rozcestí, na počátku dvou cest, obíraje se s hádáním, vyčistí střely, doptávati se bude modl, hleděti bude do jater.
22 Naʻe ʻi hono nima toʻomataʻu ʻae talotalo koeʻuhi ko Selūsalema, ke fokotuʻu ʻae ngaahi ʻeikitau, ke fakamanga ʻae ngutu ʻi he tāmate, ke hiki hake ʻae leʻo ʻo kalanga, ke fokotuʻu ki hono ngaahi matapā ʻae ʻuluʻi sipi, ke tanu puke, pea ke langa ʻae kolo.
Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém, aby sšikoval hejtmany, kteříž by ponoukali k mordování, a pozdvihovali hlasu s prokřikováním, aby přistavili berany válečné proti branám, aby vysypán byl násyp, a vzdělání byli šancové.
23 Pea ʻe hangē ia kiate kinautolu ʻoku taʻaloʻalo loi, ʻi honau ʻao, kiate kinautolu kuo fai ʻae fuakava; ka te ne fakamanatuʻi ʻae angahala ka nau moʻua.
I budou to míti za hádání marné před očima svýma ti, jenž se zavázali přísahami; a toť přivede na pamět nepravost, kterouž by popadeni byli.
24 “Ko ia ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; Koeʻuhi kuo mou fai ke manatuʻi ʻa hoʻomou hia, ko e meʻa ʻi he hā mai ʻa hoʻomou fai kovi, ko ia kuo ha hoʻo angahala ʻi he meʻa kotoa pē ʻoku ke fai; koeʻuhi, kuo manatuʻi ʻakimoutolu, ko ia ʻe puke nima ai ʻakimoutolu.
Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že ku paměti přivodíte nepravost svou, a odkrývá se nevěra vaše, tak že jsou patrní hříchové vaši ve všech činech vašich, proto že na pamět přicházíte, rukou tou popadeni budete.
25 “‘Pea ko koe, ʻae ʻeiki fakalielia mo angahala ʻi ʻIsileli, ʻaia kuo hoko hono ʻaho, ʻoka kakato ʻae fai angahala,
Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti,
26 ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; “Toʻo ʻae pale, pea toʻo ʻo ʻave mo e tatā fakatuʻi: ʻe ʻikai kei pehē ni; ka ʻe hakeakiʻi ia ʻaia ʻoku māʻulalo, pea fakatōkilalo ʻaia ʻoku māʻolunga.
Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž.
27 Te u fulihi, fulihi, fulihi ia: pea ʻe ʻikai kei ʻi ai ia, kaeʻoua ke hoko mai ia ʻaia ʻoku totonu ke ne maʻu; pea te u foaki ia kiate ia.”’
Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.
28 “Pea ko koe, Foha ʻoe tangata, kikite pea ke pehē, ‘ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua, ko e meʻa ki he kau ʻAmoni, pea ʻoku kau ki honau manukiʻi; ʻio, ke ke pehē ʻe koe, ‘Ko e heletā, ko e heletā kuo unuhi; kuo fakangingila ia ki ho tāmateʻi, he fakaʻauha ʻi heʻene ulo:
Ty pak synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon, i o pohanění jejich, rci, pravím: Meč, meč dobyt jest, k zabíjení vyčištěn jest, aby hubil všecko, a aby se blyštěl.
29 Lolotonga pe ʻoku nau kikite vaʻinga kiate koe, mo nau talotalo loi kiate koe, koeʻuhi ke ʻomi koe ki he kia ʻonautolu kuo tāmateʻi, ʻae angahala, ʻakinautolu kuo hokosia honau ʻaho ʻoka kakato ʻenau angahala.
A ačkoli předpovídají tobě marné věci, a hádají tobě lež, aby tě přiložili k hrdlům zbitých bezbožníků, jejichž den přichází a čas skonání nepravosti:
30 He te u fakafoki ia ki hono ʻaiʻanga? Te u fakamaauʻi koe ʻi he potu naʻe ngaohi ai koe, ʻi he fonua naʻa ke fanauʻi ai.
Schovej meč do pošvy jeho. Na místě, na kterémž jsi zplozena, v zemi přebývání tvého, budu tě souditi.
31 Pea te u lilingi atu hoku houhau kiate koe, te u ifi koe ʻi he kakaha ʻo hoku houhau, pea te u tukuange koe ki he nima ʻoe kakai fai kakaha mo poto, ke fakaʻauha koe.
A vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících.
32 Te ke hoko koe ko e fefie ki he afi; ʻe ʻi he lotolotonga ʻoe fonua ho toto; pea ʻe ʻikai ʻaupito toe manatuʻi koe: he ko au ko Sihova, kuo u lea ki ai.”’”
Budeš ohni k sežrání, krev tvá bude u prostřed země, nebudeš připomínána; neboť jsem já Hospodin mluvil.
