Eseta 5
1 Pea ʻi heʻene hokosia hono tolu ʻoe ʻaho, naʻe ʻai ʻe Eseta hono ngaahi kofu ngalingali ʻeiki, pea tuʻu ia ʻi he fale ʻi loto ʻi he fale ʻoe tuʻi, ʻo hangatonu atu ki he fale ʻoe tuʻi: pea naʻe nofo ʻae tuʻi ki hono nofoʻa fakatuʻi, ʻi he fale fakatuʻi, ʻo hangatonu atu ki he matapā ʻoe fale.
Stalo se potom dne třetího, oblékši se Ester v roucho královské, postavila se v síni vnitřní domu královského, naproti pokoji královskému. Král pak seděl na stolici své královské, v pokoji královském naproti dveřím domu.
2 Pea naʻe pehē, ʻi he mamata ʻae tuʻi kia Eseta ko e tuʻi fefine ʻoku tuʻu ʻi he loto fale, naʻe maʻu ʻe ia ʻae ʻofa ʻi hono ʻao: pea mafao atu ʻe he tuʻi ʻae tokotoko koula kia Eseta ʻaia naʻe ʻi hono nima. Ko ia naʻe ʻunuʻunu atu ʻa Eseta, mo ne ala ki he ʻulu ʻoe tokotoko.
Stalo se, pravím, když uzřel král Ester královnu, ana stojí v síni, že milostí jsa k ní nakloněn, vztáhl král k Ester berlu zlatou, kterouž držel v ruce své. Tedy přistoupivši Ester, dotkla se konce berly.
3 Pea naʻe pehē ai ʻe he tuʻi kia Eseta, “Ko e hā ʻoku ke kumi ʻe tuʻi fefine ko Eseta? Pea ko e hā haʻo kole? ʻE ʻatu ia kiate koe ʻo aʻu ki hono vaeuaʻanga ʻoe puleʻanga.”
I řekl jí král: Co jest tobě, královno Ester? A jaká jest prosba tvá? Až do polovice království dáno bude tobě.
4 Pea naʻe pehē ʻe Eseta, “Kapau ʻoku mata lelei ki he tuʻi, tuku ke meʻa mai ʻae tuʻi mo Hamani ki he kātoanga, he ʻaho ni, ʻaia kuo u te u maʻana.”
Odpověděla Ester: Jestliže se králi za dobré vidí, nechať přijde král s Amanem dnes na hody, kteréž jsem jemu připravila.
5 Pea naʻe pehē ai ʻe he tuʻi, “Fekau ke fakatoʻotoʻo ʻa Hamani, koeʻuhi ke fai ia ʻo hangē ko e tala ʻa Eseta. Ko ia naʻe ʻalu ai ʻae tuʻi mo Hamani ki he kātoanga naʻe teu ʻe Eseta.”
I řekl král: Zavolejte rychle Amana, ať naplní žádost Estery. A tak přišel král s Amanem na hody, kteréž byla připravila Ester.
6 Pea pehē ʻe he tuʻi kia Eseta ʻi he kātoanga inu uaine, “Ko e hā haʻo kole? pea ʻe tuku ia kiate koe: pea ko e hā hoʻo tala? ʻe fai ia, ʻio, ʻo aʻu ki hono vaeuaʻanga ʻoe puleʻanga.”
Potom řekl král k Ester, napiv se vína. Jaká jest žádost tvá? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Bys pak žádala až do polovice království, staneť se.
7 Pea leaange ai ʻa Eseta, ʻo ne pehē, “Ko ʻeku kole, mo ʻeku tala eni:
I odpověděla Ester: Žádost má a prosba má jest:
8 Kapau kuo u maʻu ʻae ʻofa ʻi he ʻao ʻoe tuʻi, pea kapau ʻoku lelei ki he tuʻi ke tuku kiate au ʻeku kole, pea ke fai ʻaia ʻoku ou tala, tuku ke haʻu ʻae tuʻi mo Hamani ki he kātoanga ʻaia te u teuteu moʻo kinaua, pea te u fai ʻapongipongi ʻo hangē ko ia kuo tala ʻe he tuʻi.”
Nalezla-li jsem milost u krále, a jestliže se králi za dobré vidí povoliti žádosti mé, a naplniti prosbu mou, aby ještě přišel král i Aman na hody, kteréž jim připravím, a zítra učiním podlé slova královského.
9 Pea naʻe ʻalu atu ʻa Hamani ʻi he fiefia mo e loto fiemālie ʻi he ʻaho ko ia: ka ʻi he mamata ʻa Hamani kia Motekiai ʻi he matapā ʻoe tuʻi, naʻe ʻikai tuʻu hake ia, pe ueʻi siʻi ia koeʻuhi ko ia, naʻe fonu ia ʻi he ʻita kia Motekiai.
A tak vyšel Aman dne toho, vesel jsa a dobré mysli. Ale když viděl Aman Mardochea v bráně královské, že ani nepovstal, ani se nehnul před ním, naplněn jest Aman hněvem proti Mardocheovi.
10 Ka naʻe taʻofi ia ʻe Hamani: pea ʻi heʻene hoko ki hono fale, naʻa ne fekau ʻo ui ki hono ngaahi kāinga mo Selesi ko hono uaifi.
A však zdržel se Aman, až přišel do domu svého, a poslav, povolal přátel svých a Zeres ženy své.
11 Pea naʻe tala kiate kinautolu ʻe Hamani ʻae nāunau ʻo ʻene ngaahi koloa, mo hono tokolahi ʻo ʻene fānau, pea mo e ngaahi meʻa kehekehe, ʻaia naʻe fakahikihiki ai ia ʻe he tuʻi, pea mo ʻene fokotuʻu ia ke māʻolunga, ʻi he ngaahi houʻeiki kotoa pē mo e kau tamaioʻeiki ʻae tuʻi.
I vypravoval jim Aman o slávě bohatství svého, i o množství synů svých, i o všem, čímž ho zvelebil král, a jak ho vyvýšil nad knížata i služebníky královské.
12 Pea naʻe pehē foki ʻe Hamani, “ʻIo, mo Eseta ko e tuʻi fefine naʻe ʻikai te ne tuku ke haʻu ha tangata ʻe taha mo e tuʻi ki he kātoanga maʻae tuʻi ka ko au pē: pea kuo toe tala kiate au foki fakataha mo e tuʻi kema ō kiate ia ʻapongipongi.
A doložil Aman: Nadto nepozvala Ester královna s králem na hody, kteréž byla připravila jen mne, a ještě i k zejtří pozván jsem od ní s králem.
13 Ka ʻoku ʻikai ʻaonga ʻae ngaahi meʻa ni kotoa pē kiate au, lolotonga ʻeku kei mamata kia Motekiai ko e Siu ʻoku nofo ʻi he matapā ʻoe tuʻi.”
Ale všecko to nic mi neprospívá, pokudžkoli vídám Mardochea, toho Žida, sedati u brány královské.
14 Pea naʻe lea ʻa Selesi ko hono uaifi, mo hono ngaahi kāinga kotoa pē kiate ia, [ʻo pehē], “Tuku ke ngaohi ʻae ʻakau ko e tautauʻanga, ko e hanga ʻe teau ʻa hono māʻolunga, pea ke lea ʻe koe ki he tuʻi ʻapongipongi ke tautau ʻa Motekiai ki ai: pea ke toki ʻalu fakafiefia koe mo e tuʻi ki he kātoanga inu.” Pea naʻe fiemālie ʻa Hamani ʻi he meʻa ko ia pea naʻe fekau ʻe ia ke ngaohi ʻae tautauʻanga.
Řekla jemu Zeres žena jeho, i všickni přátelé jeho: Nechť udělají šibenici zvýši padesáti loket, a ráno rci králi, aby na ní oběsili Mardochea, a vejdi s králem na hody vesele. I líbila se ta rada Amanovi, a rozkázal postaviti šibenici.
