Tangata Malanga 4
1 Ko ia naʻaku tafoki mai, pea u tokanga ki he fakamālohi kotoa pē ʻoku fai ʻi he lalo laʻā: pea vakai ko e loʻimata ʻonautolu kuo fakamālohiʻi, pea ʻikai hanau fakafiemālie; pea naʻe ʻi he nima ʻonautolu naʻe fakamālohi ʻae mālohi, ka naʻe ʻikai hanau fakafiemālie.
Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
2 Ko ia naʻaku leleiʻia moʻoni ʻi he mate kuo mate, ʻi he moʻui ʻoku kei moʻui.
Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.
3 ʻIo, pea ʻoku lelei hake ia ʻiate kinaua fakatouʻosi, ʻaia ʻoku teʻeki ai fakatupu pe mamata ki he ngāue kovi ʻoku fai ʻi he lalo laʻā.
Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.
4 Pea ko eni, naʻaku fakalaulauloto ki he feinga mo e ngāue lelei kotoa pē, he ko e meʻa ia ʻoku fakatupu meheka ki ha tangata mei hono kaungāʻapi. Ko e vaʻinga foki eni mo e fakamamahi ki he laumālie.
Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
5 ʻOku fehulunaki ʻae nima ʻoe vale, pea ʻoku ne kai hono kakano ʻoʻona.
Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:
6 ʻOku lelei hake ke fonu ʻae nima ʻe taha mo e fiemālie, ʻi he fonu fakatouʻosi ʻoe nima kae feinga mo mamahi ʻae laumālie.
Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.
7 Pea naʻaku toki tafoki mai, pea naʻaku mamata ki he vaʻinga ʻi he lalo laʻā.
Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:
8 ʻOku ai ʻaia ʻoku tokotaha pe, pea ʻoku ʻikai hono toko ua; ʻio, ʻoku ʻikai haʻane fānau pe kāinga: ka ʻoku ʻikai ngata ʻene ngāue; pea ʻoku ʻikai fiu hono mata ki he koloa; pea ʻoku ʻikai pehē ʻe ia, Ko ʻeku ngāue eni maʻa hai, kau fakamasivaʻi ʻa hoku laumālie ʻi he lelei? Ko e vaʻinga foki eni, ʻio, ko e fakamamahi lahi.
Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.
9 ʻOku lelei hake ʻae toko ua ʻi he tokotaha; he ʻoku ai ʻae totongi lelei ʻi heʻena ngāue.
Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
10 He kapau te na tō ki lalo, ʻe hiki ki ʻolunga ʻe he tokotaha ʻa hono kāinga: ka ʻe kovi lahi kiate ia ʻoku tō ki lalo ʻi heʻene tokotaha pe; he ʻoku ʻikai ha tokotaha ke tokoni hake ia ki ʻolunga.
Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
11 Ko eni foki, kapau ʻe takoto ʻae toko ua te na mafana; ka ʻe mafana fēfeeʻi ha taha ʻi heʻene tokotaha pe?
Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?
12 Pea kapau ʻe mālohi ha tokotaha ki he tokotaha, ka ʻe faʻa ikuʻi ia ʻe he toko ua; pea ko e afo tuʻo tolu ʻoku motungataʻa ia.
Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
13 ʻOku lelei hake ʻae tamasiʻi ʻoku masiva mo poto, ʻi ha tuʻi ʻoku motuʻa kae vale, ʻaia ʻoku ʻikai tui ki he valoki.
Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,
14 He ʻoku haʻu ia mei he fale fakapōpula ki he pule; ka ko ia kuo fanauʻi ko e pule ʻoku hoko ia ʻo masiva.
Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.
15 Naʻaku mamata ki he kakai moʻui kotoa pē ʻoku ʻaʻeva ʻi he lalo laʻā, mo hono foha ʻe hoko, ʻaia ʻe tuʻu hake ʻi hono potu ko hono fetongi.
Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.
16 ʻOku ʻikai hano ngataʻanga ʻoe kakai kotoa pē, ʻakinautolu foki naʻe ʻi muʻa ʻiate kinautolu: pea ʻe ʻikai fiefia ʻiate ia ʻakinautolu ʻe tupu kimui. Ko e moʻoni ko e vaʻinga foki eni mo e fakamamahi ki he laumālie.
Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.
