1 Tuʻi 2
1 Pea ko eni naʻe ʻunuʻunu mai ʻae ngaahi ʻaho ʻo Tevita ke ne pekia ai; pea naʻa ne tukutala kia Solomone ko hono ʻAlo, ʻo pehē,
Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil, dával přikázaní Šalomounovi synu svému, řka:
2 “ʻOku ou ʻalu au ʻi he hala ʻo māmani kotoa pē: ko ia ke ke mālohi koe, pea ke fai ʻo ngalingali tangata:
Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí. Proto posilniž se a měj se zmužile,
3 Pea ke tauhi ki he fekau ʻa Sihova ko ho ʻOtua, ke ʻeveʻeva ʻi hono ngaahi hala, pea ke fai ʻa ʻene ngaahi tuʻutuʻuni, mo ʻene ngaahi fekau, mo ʻene ngaahi fakamaau, mo ʻene fakamoʻoni kotoa pē, ʻo hangē ko ia kuo tohi ʻi he fono ʻa Mōsese, koeʻuhi ke ke monūʻia ai ʻi he meʻa kotoa pē ʻoku ke fai, pea ʻi he potu fulipē te ke ʻalu ki ai:
A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys se obrátil,
4 Koeʻuhi ke fakatuʻumaʻu ʻe Sihova ʻa ʻene folofola ʻaia naʻa ne lea ʻaki koeʻuhi ko au, ʻo pehē, ‘Kapau ʻe tokanga ʻe hoʻo fānau ki honau hala, ke ʻaʻeva ʻi hoku ʻao ʻi he moʻoni ʻaki ʻa honau loto kotoa mo honau laumālie kotoa, (naʻa ne pehē ʻe ia, ) ʻe ʻikai te ke masiva tangata koe ke nofo ʻi he nofoʻa fakatuʻi ʻo ʻIsileli.’
A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluvě: Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své, chodíce přede mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluvě: Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské.
5 Pea ʻoku ke ʻilo foki, ʻaia naʻe fai kiate au ʻe Soape ko e tama ʻa Seluia, mo ia naʻa ne fai ki he ongo ʻeiki ʻe toko ua ʻoe kautau ʻo ʻIsileli, kia ʻApina ko e foha ʻo Nea, pea kia ʻAmasa ko e foha ʻo Seteli, ʻaia naʻa ne tāmateʻi, ʻo ne lilingi ʻae toto ʻoe tau lolotonga ʻae melino, ʻo ne unu ʻi he toto ʻoe tau ʻa hono nonoʻo naʻe noʻotaki ʻaki hono kongaloto, pea mo ʻene topuvaʻe ʻaia naʻe ʻi hono vaʻe.
Také i tom víš, co jest mi učinil Joáb syn Sarvie, totiž, co učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v čas pokoje, a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský, kterýž měl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž měl na nohách svých.
6 Ko ia fai ʻo fakatatau mo hoʻo poto, pea ʻoua naʻa tuku ke ʻalu hifo ʻa hono ʻuluhinā, ki he faʻitoka ʻi he melino. (Sheol h7585)
Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu. (Sheol h7585)
7 Ka ke fakahā ʻae ʻofa ki he ngaahi foha ʻo Pasilai ko e tangata Kiliati, pea tuku ke nau ʻiate kinautolu ʻe kai mei hoʻo keinangaʻanga: he naʻa nau fai pehē kiate au ʻi heʻeku hola koeʻuhi ko ʻApisalomi ko ho taʻokete.
S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými při stole tvém; nebo tak podobně ke mně přišli, když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým.
8 Pea vakai, “ʻOku ʻiate koe ʻa Simi ko e foha ʻo Kela, ko e tangata Penisimani mei Pahulimi, ʻaia naʻe kape kiate au ʻi he kape lahi ʻi he ʻaho ʻaia naʻaku ʻalu ai ki Mehanemi: ka naʻa ne ʻohifo kiate au ke ma fetaulaki ki Sioatani, pea naʻaku fuakava kiate ia ʻia Sihova, ʻo pehē, ‘ʻE ʻikai te u tāmateʻi koe ʻaki ʻae heletā.’
Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu, jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina, řka: Nezabiji tě mečem.
9 Ka ko eni, ʻoua naʻa ke lau ia ko e taʻehalaia: he ko e tangata poto koe, pea ʻoku ke ʻilo ʻae meʻa ʻoku totonu ke ke fai kiate ia; ka ke ʻohifo ʻe koe ʻa hono ʻuluhinā ki he faʻitoka mo e toto.” (Sheol h7585)
Nyní však neodpouštěj jemu. A poněvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu. (Sheol h7585)
10 Pea pehē, naʻe mohe ʻa Tevita mo ʻene ngaahi tamai, pea naʻe fai ʻene putu ki he Kolo ʻo Tevita.
A tak usnul David s otci svými, a pohřben jest v městě Davidově.
11 Pea ko e kuonga naʻe pule ai ʻa Tevita ki ʻIsileli ko e taʻu ʻe fāngofulu: ko e taʻu ʻe fitu naʻa ne pule ai ʻi Hepeloni, pea ko e taʻu ʻe tolungofulu ma tolu naʻa ne pule ʻi Selūsalema.
Dnů pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.
12 Pea naʻe toki nofo ʻa Solomone ki he nofoʻa fakatuʻi ʻo ʻene tamai ko Tevita pea naʻe fakatuʻumaʻu ʻaupito ʻa hono puleʻanga.
I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi.
13 Pea naʻe haʻu ʻa ʻAtunaisa ko e tama ʻa Hakiti kia Patisepa, ko e faʻē ʻa Solomone. Pea naʻa ne pehē mai ʻe ia kiate ia, “ʻOku ke haʻu fakamelino pe?” Pea naʻe pehē atu ʻe ia, “Ko e melino pe.”
Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I odpověděl: Pokojný.
14 Naʻa ne pehē foki ʻe ia, “ʻOku ai ha meʻa ʻoku ou fie lea ai kiate koe.” Pea naʻa ne pehē atu, “Ke ke lea pe.”
Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv.
15 Pea pehēange ʻe ia, “ʻOku ke ʻilo naʻe ʻoʻoku ʻae puleʻanga, pea naʻe hanga mai kiate au ʻae mata kotoa pē ʻi ʻIsileli, koeʻuhi ke u hoko ʻo pule: ka ko eni kuo liliu ʻae puleʻanga, pea kuo hoko ia ki hoku tokoua: he naʻe ʻoʻona ia meia Sihova.
Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo.
16 Pea ko eni ko e meʻa pe taha ʻoku ou kole meiate koe, pea ʻoua naʻa ke fakaʻikai mai.” Pea naʻa ne pehē kiate ia, “Ke ke lea pe.”
Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán. Kteráž řekla jemu: Mluv.
17 Pea naʻe pehē ʻe ia, “ʻOku ou kole kiate koe, ke ke lea kia Solomone ko e tuʻi (he koeʻuhi ʻe ʻikai te ne ʻikai mai kiate koe, ) ke ne foaki mai ʻa ʻApisaki ko e fefine Sunemi ke ma mali.”
A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší tebe), ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku.
18 Pea naʻe pehē ʻe Patisepa, “ʻOku lelei te u lea maʻau ki he tuʻi.”
Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s králem.
19 Ko ia naʻe ʻalu ai ʻa Patisepa ki he tuʻi ko Solomone ke lea kiate ia maʻa ʻAtunaisa. “Pea naʻe tuʻu hake ʻae tuʻi ke fetaulaki kiate ia, pea naʻa ne punou kiate ia, mo ne nofo hifo ki hono nofoʻanga fakatuʻi, pea naʻa ne fekau ke te u ha nofoʻa maʻae faʻē ʻae tuʻi; pea naʻe nofo ia ki hono nima toʻomataʻu.
Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho,
20 Pea naʻe toki pehē ʻe ia, “ʻOku ou kole meiate koe ʻae meʻa siʻi pe taha; ʻoua naʻa ke pehē mai ʻikai.” Pea naʻe pehēange ʻe he tuʻi kiate ia, “Ke ke fai pe hoʻo kole, ʻa ʻeku faʻē: koeʻuhi ʻe ʻikai te u pehē atu ʻikai.”
A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť neoslyším tebe.
21 Pea naʻe pehē ʻe ia, “Tuku ke ʻatu ʻa ʻApisaki ko e fefine Sunemi kia ʻAtunaisa koho tokoua ke na mali.”
Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku.
22 Pea naʻe talaange ʻe he tuʻi ko Solomone ki heʻene faʻē, ʻo pehē, “Pea ko e hā ʻoku ke kole ai ʻa ʻApisaki ko e fefine Sunemi maʻa ʻAtunaisa? Kole foki maʻana ʻae puleʻanga; he ko hoku taʻokete ia; ʻio, maʻana, pea mo ʻApaiata ko e taulaʻeiki, pea maʻa Soape ko e tama ʻa Seluia.”
A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie.
23 Pea naʻe toki fuakava ai ʻa Solomone ʻia Sihova, ʻo pehē, “Ke fai pehē kiate au ʻe he ʻOtua, ʻo lahi hake foki, ʻo kapau ʻe ʻikai mate ʻa ʻAtunaisa koeʻuhi ko ʻene lea ʻaki ʻae lea ni.
I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto.
24 Pea ko ia, ʻOku moʻui ʻa Sihova ʻaia kuo ne fakamālohiʻi au, ʻo ne hiki hake au ki he nofoʻa fakatuʻi ʻo ʻeku tamai ko Tevita, pea kuo ne fokotuʻu ha fale moʻoku, ʻo hangē ko ʻene talaʻofa, pea ʻe mate tāmateʻi ʻa ʻAtunaisa he ʻaho ni.”
Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům, jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš.
25 Pea naʻe fekau atu ʻe he tuʻi ko Solomone ʻa Penaia ko e foha ʻo Sehoiata; pea naʻa ne hoko atu kiate ia pea naʻa ne mate ai.
A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeřil na něj, tak že umřel.
26 Pea naʻe pehē ʻe he tuʻi kia ʻApaiata ko e taulaʻeiki, “ʻAlu ko e ki ʻAnatoti, ki ho potu fonua ʻoʻou; he ʻoku totonu ke ke mate koe; ka ʻe ʻikai te u tāmateʻi koe ʻi he kuonga ni, koeʻuhi naʻa ke fua ʻae puha tapu ʻa Sihova ko e ʻOtua ʻi he ʻao ʻo Tevita ko ʻeku tamai, pea koeʻuhi naʻa ke mamahi koe ʻi he meʻa kotoa pē naʻe mamahi ai ʻa ʻeku tamai.”
Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj.
27 Ko ia naʻe kapusi ai ʻa ʻApaiata ʻe Solomone mei heʻene [ngāue ]fakataulaʻeiki kia Sihova; koeʻuhi ke ne fakamoʻoni ʻae folofola ʻa Sihova ʻaia naʻa ne folofolaʻaki ki he fale ʻo Ilai ʻi Sailo.
I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo.
28 Pea naʻe toki ʻomi ʻa hono ongoongo kia Soape: he naʻe liliu ʻa Soape ke muimui kia ʻAtunaisa, ka naʻe ʻikai muimui ia kia ʻApisalomi. Pea naʻe hola ʻa Soape ki he fale fehikitaki ʻo Sihova, ʻo ne puke atu ki he nifo ʻoe feilaulauʻanga.
Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře.
29 Pea naʻe fakahā ia ki he tuʻi ko Solomone ʻo pehē, kuo hola ʻa Soape ki he fale fehikitaki ʻo Sihova; pea vakai, kuo ofi atu ia ki he feilaulauʻanga. Pea naʻe toki fekauʻi ʻe Solomone ʻa Penaia ko e foha ʻo Sehoiata, ʻo ne pehē, “ʻAlu, ʻo taaʻi ia,”
I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj.
30 Pea naʻe hoko atu ʻa Penaia ki he fale fehikitaki ʻo Sihova, mo ne pehē kiate ia, “ʻOku pehē mai ʻe he tuʻi, Ke ke tuʻu mai.” Ka naʻe pehē ʻe ia, “ʻE ʻikai; ka te u mate pe ʻi heni.” Pea naʻe toe ʻomi hono tala ʻe Penaia ki he tuʻi, ʻo pehē, “Naʻe pehē ʻae lea ʻa Soape, pea naʻe pehē ni ʻa ʻene talia au.”
A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpověděl.
31 Pea naʻe pehē ʻe he tuʻi kiate ia, “Ke ke fai kiate ia ʻo hangē ko ʻene lau, pea ke taaʻi ia, mo tanu; koeʻuhi ke ke ʻave ai ʻae toto taʻehalaia ʻaia naʻe lilingi ʻe Soape, meiate au, pea mei he fale ʻo ʻeku tamai.
Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého.
32 Pea ʻe tuku ʻe Sihova ʻa hono toto ki hono ʻulu ʻoʻona, ʻaia naʻe teʻia ʻae ongo tangata naʻe māʻoniʻoni mo lelei hake ʻiate ia, ʻo ne tāmateʻi ʻakinaua ʻaki ʻae heletā, ka naʻe taʻeʻilo ki ai ʻa ʻeku tamai ko Tevita; ʻio, ʻa ʻApina ko e foha ʻo Nea, ko e ʻeiki pule ki he kautau ʻo ʻIsileli, mo ʻAmasa, ko e foha ʻo Seteli, ko e ʻeiki pule ki he kautau ʻo Siuta.
A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského.
33 Ko ia ʻe foki atu ai ʻa hona toto ki he ʻulu ʻo Soape, pea ki he ʻulu ʻo hono hako ʻo taʻengata: ka ko Tevita, pea ki hono hako ʻoʻona, pea ki hono fale, pea ki hono nofoʻa fakatuʻi, ʻe ʻi ai ʻae melino meia Sihova, ʻo taʻengata.”
A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina.
34 Ko ia naʻe ʻalu hake ʻa Penaia ko e foha ʻo Sehoiata, pea naʻa ne hoko atu kiate ia, mo ne tāmateʻi ia: pea naʻe tanu ia ʻi hono fale ʻoʻona ʻi he toafa.
A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti.
35 Pea naʻe tuku ʻe he tuʻi ʻa Penaia ko e foha ʻo Sehoiata ke fetongi ia ʻi he pule ki he kautau: pea naʻe tuku ʻe he tuʻi ʻa Satoki ko e taulaʻeiki ke ne fetongi ʻa ʻApaiata.
I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara.
36 Pea naʻe fekau ʻe he tuʻi ʻo ne ui mai ʻa Simi, ʻo ne pehē kiate ia, “Langa ʻe koe moʻou ha fale ʻi Selūsalema, pea nofo ai, pea ʻoua naʻa ke ʻalu atu mei ai ki ha potu kehe.
Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam.
37 He ko e moʻoni, ʻi he ʻaho ko ia te ke ʻalu atu, mo ke Lakaatu ki he kauvai ʻe taha ʻo Kitiloni, ke ke ʻilo fakapapau te ke mate moʻoni ai: ʻe ʻi ho ʻulu ʻoʻou pe ho toto.”
Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron, věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou.
38 Pea naʻe pehē ʻe Simi ki he tuʻi, “ʻOku lelei ʻae lea ko eni: ʻo hangē ko ia kuo lea ʻaki ʻe hoku ʻeiki ko e tuʻi ʻe pehē ʻae fai ʻe hoʻo tamaioʻeiki.” Pea naʻe nofo fuoloa ʻa Simi ʻi Selūsalema.
I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny.
39 Pea ʻi heʻene ʻosi ʻae taʻu ʻe tolu naʻe hoko ʻo pehē, naʻe hola ʻae ongo tamaioʻeiki ʻa Simi kia ʻAkisi ko e foha ʻo Meaka ko e tuʻi ʻo Kati. Pea naʻa nau fakahā ange kia Simi, ʻo pehē, “Vakai, kuo ʻi Kati ʻa hoʻo ongo tamaioʻeiki.”
Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei, řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát.
40 Pea naʻe tuʻu hake ʻa Simi, ʻo ne ʻai ʻae hekaʻanga ki heʻene ʻasi, pea ʻalu ia ki Kati kia ʻAkisi ke kumi ki heʻene ongo tamaioʻeiki: pea naʻe ʻalu ʻa Simi, ʻo ne ʻomi ʻa ʻene ongo tamaioʻeiki mei Kati.
Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a přivedl zase služebníky své z Gát.
41 Pea naʻe fakahā kia Solomone, kuo ʻalu ʻa Simi mei Selūsalema ki Kati, pea kuo toe liu mai.
Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil.
42 Pea naʻe fekau ʻe he tuʻi ʻo ne ui mai ʻa Simi, mo ne pehē kiate ia, “ʻIkai naʻaku fekauʻi koe ke ke fuakava ʻia Sihova, pea u lea mamafa kiate koe, ʻo pehē, Ke ke ʻilo fakapapau, ʻi he ʻaho ko ia te ke ʻalu atu, mo ʻeveʻeva mamaʻo ki ha potu, ke ke mate moʻoni ai? Pea naʻa ke pehē mai kiate au, ‘ʻOku lelei ʻae lea kuo u fanongo ki ai.’
Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě, řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč, kterouž jsem slyšel.
43 Ko ia ko e hā kuo ʻikai ai te ke fai ki he fuakava ʻa Sihova, mo e fekau ʻaia kuo u tukupau kiate koe?
Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní, kteréž jsem přikázal tobě?
44 Naʻe pehē foki ʻe he tuʻi kia Simi, ʻOku ke ʻilo ʻae kovi kotoa pē kuo fufū ʻi ho loto, ʻaia naʻa ke fai kia Tevita ko ʻeku tamai: ko ia foki ʻe fakafoki ai ʻe Sihova ʻa hoʻo kovi ki ho ʻulu ʻoʻou;
Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou.
45 Pea ʻe fakamonūʻia ʻae tuʻi ko Solomone, pea ʻe fokotuʻumaʻu ʻi he ʻao ʻo Sihova ʻae nofoʻa fakatuʻi ʻo Tevita ʻo taʻengata.”
Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky.
46 Ko ia naʻe fekau ai ʻe he tuʻi kia Penaia ko e foha ʻo Sehoiata; pea naʻe ʻalu atu ia, pea naʻa ne taaʻi ia ke ne mate. Pea naʻe fakamālohi ʻae puleʻanga ʻi he nima ʻo Solomone.
I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově.
