యోబు~ గ్రంథము 41
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 ౯ దాన్ని చూస్తే చాలు, మనుషులు దాన్ని వశపరచుకోవచ్చనే ఆశ వదులుకుంటారు. దాని చూస్తే చాలు ఎవరికైనా గుండెలు అవిసిపోతాయి.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 ౧౨ సముద్ర రాక్షసి కాళ్ళను గురించైనా దాని మహా బలాన్ని గురించైనా దాని చక్కని ఆకారాన్ని గురించైనా పలకకుండా మౌనంగా ఉండను.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 ౨౦ పొయ్యిపై మసులుతున్న కాగులోనుండి, బాగా గాలి విసిరి రాజబెట్టిన మంటలోనుండి లేచినట్టు దాని నాసికా రంధ్రాల్లో నుండి పొగ లేస్తుంది.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 ౩౦ దాని ఉదర భాగాలు కరుకైన గాజు పెంకుల్లాగా ఉన్నాయి. అది బురద మీద నురిపిడి కొయ్యలాంటి తన తోకను పరచుకుంటుంది.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 ౩౨ అది తాను నడచిన దారిని తన వెనక ప్రకాశింప జేస్తుంది. చూసే వారు అగాధ జలం తెల్లగా ఉంది అనుకుంటారు.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
