Psaltaren 61

1 För sångmästaren, till strängaspel; av David. Hör, o Gud, mitt rop, akta på min bön.

Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

2 Från jordens ända ropar jag till dig, ty mitt hjärta försmäktar; för mig upp på en klippa, som är mig alltför hög.

Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

3 Ty du är min tillflykt, ett starkt torn mot fienden.

Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

4 Låt mig bo i din hydda evinnerligen; under dina vingars beskärm tager jag min tillflykt. (Sela)

Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)

5 Ty du, o Gud, hör mina löften, åt dem som frukta ditt namn giver du en arvedel.

Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

6 Du förökar konungens dagar; hans år skola vara från släkte till släkte.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

7 Må han sitta på sin tron inför Gud evinnerligen; låt nåd och trofasthet bevara honom.

Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

8 Då skall jag lovsjunga ditt namn till evig tid, i det jag får infria mina löften dag efter dag.

A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.