Psaltaren 122

1 En vallfartssång; av David. Jag gladdes, när man sade till mig: "Vi skola gå till HERRENS hus."

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

2 Våra fötter fingo träda in i dina portar, Jerusalem,

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

3 Jerusalem, du nyuppbyggda stad, där hus sluter sig väl till hus,

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

4 dit stammarna draga upp, HERRENS stammar, efter lagen för Israel, till att prisa HERRENS namn.

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

5 Ty där äro ställda domarstolar, stolar för Davids hus.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

6 Önsken Jerusalem frid; ja, dem gånge väl, som älska dig.

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

7 Frid vare inom dina murar, välgång i dina palats!

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

8 För mina bröders och vänners skull vill jag tillsäga dig frid.

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

9 För HERRENS, vår Guds, hus' skull vill jag söka din välfärd.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.