Psaltaren 88
1 En sång, en psalm av Koras söner; för sångmästaren, till Mahalat-leannót; en sång av esraiten Heman. HERRE, min frälsnings Gud, dag och natt ropar jag inför dig.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Låt min bön komma inför ditt ansikte, böj ditt öra till mitt rop.
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Jag är aktad lik dem som hava farit ned i graven, jag är såsom en man utan livskraft.
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Jag är övergiven bland de döda, lik de slagna som ligga i graven, dem på vilka du icke mer tänker, och som äro avskilda från din hand.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Ja, du har sänkt mig ned underst i graven, ned i mörkret, ned i djupet.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Din vrede vilar tungt på mig, och alla dina böljors svall låter du gå över mig. (Sela)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Du har drivit mina förtrogna långt bort ifrån mig; du har gjort mig till en styggelse för dem; jag ligger fången och kan icke komma ut.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Mitt öga förtvinar av lidande; HERRE, jag åkallar dig dagligen, jag uträcker mina händer till dig.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Gör du väl under för de döda, eller kunna skuggorna stå upp och tacka dig? (Sela)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Förtäljer man i graven om din nåd, i avgrunden om din trofasthet?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Känner man i mörkret dina under, och din rättfärdighet i glömskans land?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Men jag ropar till dig, HERRE, och bittida kommer min bön dig till mötes.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Varför förkastar du, HERRE, min själ, varför döljer du ditt ansikte för mig?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Betryckt är jag och döende allt ifrån min ungdom; jag måste bära dina förskräckelser, så att jag är nära att förtvivla.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Din vredes lågor gå över mig, dina fasor förgöra mig.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 De omgiva mig beständigt såsom vatten, de kringränna mig allasammans.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Du har drivit vän och frände långt bort ifrån mig; i mina förtrognas ställe har jag nu mörkret.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
