Psaltaren 69

1 För sångmästaren, efter »Liljor»; av David.

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

2 Fräls mig, Gud; ty vattnen tränga mig inpå livet.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

3 Jag har sjunkit ned i djup dy, där ingen botten är; jag har kommit i djupa vatten, och svallet vill fördränka mig.

Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

4 Jag har ropat mig trött, min strupe är förtorkad; mina ögon försmäkta av förbidan efter min Gud.

Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

5 Flera än håren på mitt huvud äro de som hata mig utan sak; många äro de som vilja förgöra mig, de som äro mina fiender utan skäl; vad jag icke har rövat, det måste jag gälda.

Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

6 Du, o Gud, känner min dårskap, och mina skulder äro icke förborgade för dig.

Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

7 Låt icke i mig dem komma på skam, som förbida dig, Herre, HERRE Sebaot; Låt icke i mig dem varda till blygd, som söka dig, du Israels Gud.

Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

8 Ty för din skull bär jag smälek, för din skull höljer blygsel mitt ansikte;

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

9 främmande har jag blivit för mina bröder och en främling för min moders barn.

Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

10 Ty nitälskan för ditt hus har förtärt mig, och dina smädares smädelser hava fallit över mig.

Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

11 Jag grät, ja, min själ grät under fasta, men det blev mig till smälek.

Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

12 Jag klädde mig i sorgdräkt, men jag blev för dem ett ordspråk.

Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

13 Om mig tassla de, när de sitta i porten; i dryckeslag göra de visor om mig.

Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

14 Men jag kommer med min bön till dig, HERRE, i behaglig tid, genom din stora nåd, o Gud; svara mig i din frälsande trofasthet.

Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

15 Rädda mig ur dyn, så att jag icke sjunker ned; låt mig bliva räddad från dem som hata mig och från de djupa vattnen.

Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

16 Låt icke vattensvallet fördränka mig eller djupet uppsluka mig; och låt ej graven tillsluta sitt gap över mig.

Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

17 Svara mig, HERRE, ty god är din nåd; vänd dig till mig efter din stora barmhärtighet.

A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

18 Fördölj icke ditt ansikte för din tjänare, ty jag är i nöd; skynda att svara mig.

Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

19 Kom till min själ och förlossa henne; befria mig för mina fienders skull.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

20 Du känner min smälek, min skam och blygd; du ser alla mina ovänner.

Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

21 Smälek har krossat mitt hjärta, så att jag är vanmäktig; jag väntade på medlidande, men där var intet, och på tröstare, men jag fann ingen.

Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

22 De gåvo mig galla att äta, och ättika att dricka, i min törst.

Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

23 Må deras bord framför dem bliva till en snara och till ett giller, bäst de gå där säkra;

Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

24 må deras ögon förmörkas, så att de icke se; gör deras länder vacklande alltid.

Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

25 Gjut ut över dem din ogunst, och låt din vredes glöd hinna upp dem.

Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

26 Deras gård blive öde, ingen må finnas, som bor i deras hyddor,

Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

27 eftersom de förfölja dem som du själv har slagit och orda om huru de plågas, som du har stungit.

Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

28 Låt dem gå från missgärning till missgärning, och låt dem icke komma till din rättfärdighet.

Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

29 Må de utplånas ur de levandes bok och icke varda uppskrivna bland de rättfärdiga.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

30 Men mig som är betryckt och plågad, mig skall din frälsning, o Gud, beskydda.

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

31 Jag vill lova Guds namn med sång och upphöja honom med tacksägelse.

A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

32 Det skall behaga HERREN bättre än någon tjur, något offerdjur med horn och klövar.

To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

33 När de ödmjuka se det, skola de glädja sig; I som söken Gud, edra hjärtan skola leva.

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

34 Ty HERREN lyssnar till de fattiga och föraktar icke sina fångna.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

35 Honom love himmelen och jorden, havet och allt vad som rör sig däri.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

36 Ty Gud skall frälsa Sion, han skall bygga upp Juda städer; man skall bo i dem och besitta landet. Hans tjänares barn skola få det till arvedel, och de som älska hans namn skola bo däri.

Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.